Zas je tu konec, ale i začátek

zas je tu kone ale i začátek roku. Musím říct, že po dlouhé době jsem nějak spokojená. Loni touto dobou jsem se topila v depresy a i letos se mě kámoška Deprese držela, ale pak jsem si zhodila a teď na ni nemám čas. Letošní rok uběhl nějak strašně rychle. Hlavně tedka ten čtvrt rok jak dělám dvě vysoký tak nemám vůbec na nic čas jenom se furt učit do školy a to nemluvim ani o tom co příjde po vánocích, ale úpřímě těšim si ne únor :D. Ještě neskončil jeden rok a já už plánuju jak v únoru nebudu kromě cvičení a sledování seriálů dělat vůbec nic. Letošní rok bude mít úrčitě spoustu věcí, které se mi nepovedly, ale jsou tu věci na které jsem na sebe nesmírně pyšná. 

1. Zhubla jsem letos 12kg což je paráda, příští rok pokračuju dál, já prosti chci vidět na váze 65kg.

2. Dostala jsem se na vysněnej obor - Francouzština (to že je to zatraceně těžký, a že mám depresy z toho, že tam nikomu a skoro ničemu nerozumím pominu) 

3. Úspěšně jsem dokončila 4 semestr,  práva a podnikatelství  .

4. Byla jsem v Paříži a Londýně dvě nejoblíbenější města, nikdy se nemůžu rozhodnout, které město mám raději.

To co se mi nepovedlo sem ani psát nebudu, je toho víc než toho co se mi povedlo, ale člověk se vždycky má chlubit jen tím dobrým. 

A teďka předcevzetí do příštího roku.

1. pokračovat v hubnutí a vidět na váze už zmíněných 65kg nebo alespoň se nasoukat do kalhot velikosti 38.

2. úspěšně absolvovat zkouškové období jak podzimní tak i jarní semestr :)

3. jet do zahraničí

4. fotit

5. i když jsem introvert tak se překonat a víc chodit mezi lidi

Pět věcí by mohlo stačit na dodržení :) Krásný zbytek roku a do nového roku ten to nejlepší :)

Mini fitness dotazník.

Dneska jsem byla na blogu Nikki a našla tam její fitness dotazník, tak jsem si říkala, že bych ho mohla taky vyplnit :D

10.11.2012

 Dneska jsem toho stihla spoustu nebo se tím alespoň uklidňuji. Ráno jsem vstala v 8:15 převlékla se do sportovního a po týdnu si dala zase ZWOW. Dneska jsem si dala ZWOW 42, ale upravila jsem si ho na intervalový cvičení. Strašně dlouho jsem si žádný intervalový cvičení nedala, protože Zuzka odešla s Bodyrocku a teďka dělá jen ZWOW, který jsou na čas a mě to chybělo.Právě jsem si uvědomila, že je to už rok co Zuzka není na Bodyrocku a on bez ní jde pěkně do kytek... Dala jsem si to 35/10 4kola celkem je to 15 minut, krásně ze mě teklo.:) Miluju ten pocit, když dokončím workout a teče ze mě a cítím se na úmření, ale na druhou stranu jsem štastná jak se vyplavujou endorfíny.

9:00 Snídaně: bílý jogurt 150g, 5 plátků sušeného ananasu, 2 lžičky máku, 2 kompotované broskve, 1 čajová lžička skoříce,100g ovesné vločky mňamka:)

13:00 Oběd : 80g rýže, půlka tofu, jedna dušená mrkev

16:45 Svačina: maxinuta

18:25 Večeře: 5 kukuřičných plátku (jeden suchý, dva se sýrem, dva s marmeládou) 

Pití : 2l zeleného čaje, 0,5l džusu (1 díl džusu 2 díly vody)

Mezitím jsem se učila, dopoledne jsem dělala seminárku do seminnáře a odpoledne se učila bajku od La Fontaine La cigale et la fourmi (cikáda a mravenec). Teďka večer si čtu ještě správní právo. 

No plány za zítřek ráno si zacvičit, pak číst francouzské pohádky a vypsat si z tama slovíčka, začít psát seminárku do správního práva a udělat cvičení do francouzštiny a v neposlední řadě vymyslet co si obleču na imatrikulaci, kterou mám v pondělí. Když jsem začala chodit na prví vysokou žádnou imatrikulaci jsem neměla a teďka vůbec netušim, co si mám oblíct, jak se mám chovat?

Sama i když mám spoustu přítel...

znáte ten pocit, že se cítíte samy, i když máte spoustu přátel? No přesně nějak tak se cítím já. Opuštěná. Segra je na exkurzy, nejkamarádka ze střední je v Olomouci a kamarádka, která po spoustu let byla BEST FRIEND mi ani neodepiše na blbou smsku!!!! Fakt zuřím, protože jsem jí psala minulej týden na fcb a neodepsala, tak si říkám fajn, ona nechodí často na fcb tak si to třeba nepřečetla, ale neodpovědět na smsku mi příjde už fakt sprosté. Chápu, že má svoje starosti a svůj žívot, ale chtěla bych ji vidět jednou za čas. A uvědomuji si, že jsem asi hloupá, že ji chci vidět a pokecat s ní i když se chová tak jak se chová, ale znám ji 14 let a až na ty poslední 3roky jsme měly spolu super vztah, nejlepší zážitky a pro ty ji nemůžu odepsat. 

 Noví kamarádi co jsem potkala za poslední 2 měsíce, jsou sice fajn, ale ještě nejsem s nimi na úrovni, že bychom někam šli navic, jsou zrůzných koutů ČR a tak na víkend jsou doma, narozdíl ode mě, která je na privátě, protože ikdyž miluji francouzštinu, tak mi to začíná nějak přerůstat přes hlavu a víkend bude opět ve znamení učení.... 

Kdyby měl někdo nápad, jak zvládnou dvě vysoký naráz a nezbláznit se sem s ním.

Rhosilly Bay - Wales- VB

Novinky všeho druhu

nevim o čem přesně chci psát,, asi tak o všem a zase o ničem. :D po návratu z Anglie jsem skoro pořád v Brně, chtěla bych už být taky chvilku doma, mít pro sebe celý pokoj, poslouchat nahlas hudbu, spát v mojí úžasné posteli a nemuset se aspoň chvilku učit...

Jedna pařížská

No abych nebyla tak pesimistická zase, tak jsem se v neděli nadchla pro jeden projekt, který by šel uskutečnit. Jelikož jsem byla o víkendu ve škole a měli jsme Marketing, do kterého musím udělat seminární práci, která bude víc praktická než teoretická, tak jsem byla naštvaná, protože jsem netušila o čem budu psát. 

Letos o proti předchozím dvou rokům, je praktická část stěžejní, jenže já nepracuju, takže bych neměla kde vyplodit jsou praktickou část, tak jsem tedy zašla za přednášející paní a vysvětlila jí svůj problém. Paní se mě pohotově zeptala co ještě studuju a když jsem řekla, že francouzštinu tak mi nabídla, abych psala seminární práci, kde si imaginárně založím svoji firmu na překladatelství až dostuduju. Jsem z toho nadšená, protože ne že bych o této možnosti nepřemýšlela, ale hned po škole zakládat firmu mi přišlo uhozený, ale čím víc o tom přemýšlím tím se mi to zdá jeho nejlepší nápad jaký mi mohl uvíznout v hlavě. 

Jistě jsou tu úskalí typu, kde vezmu základní kapitál nebo kdo mi bude dělat účetnictví, protože mě účetnictví nikdy nešlo, ale i tak je to super a měla bych všechno co bych chtěla, překládala bych pro firmy co spolupracují s frankofoními firmami, a přitom byla dostatečně svým pánem na to, abych mohla cestovat po světě a fotit.  Samozřejmě moje sestra je z toho taky nadšená, takže to založíme asi spolu, včera jsme o tom kecaly snad celej den a už máme všechno naplánovaný, takže teďka zůstává jenom to uskutečnit.

Kolotoč kousek od Eiffelovky

22

ano, včera jsem oslavila narozeniny a jsem zase o rok starší. Nevim proč, ale čím je člověk starší tím se na narozeniny těší čím dál míň. 

Někdy tak asi v červnu nevím přesně kdy jsem si z facebooku smazala datum narození a čekala do včerejška kolik lidí mi napíše všechno nejlepší. A asi nemůžu být ani překvapená když napíšu, že mi napsalo jenom 5 lidí z toho ještě 3 z rodiny takže jenom dvě kamarádky si vzpomněly, že mám narozeniny, tak daleko jsem to dopracovala....
Otázkou je co je lepší jestli vědět, že si na mě sám od sebe nikde nevzpomene nebo zveřejnit datum narození a na narozeniny číst desítky blahopřání od lidí, které ani neznám, protože jsou to jen známí mých známích? Co mi ale udělalo včera velkou radost je to, že na dA mi poblahopřálo asi 6 lidí a ani je neznám a vzpomněli si.

Očem jsem chtěla ještě psát? Asi o škole, že ikdyž stále miluji francouzštinu dává mi pěkně zabrat. Na středu jsem se musela naučit báseň od Paula Verlaina Chanson D'automne a na příští týden už se mám učit další tentokrát od Guilloma Appolinera. Nemluvě o tom, že píšeme z morfologie v pondělí a ani pořádně nevim na co protože nikdo není schopen mi to říct. O víkendu příštím mě čeká druhá škola takže celý víkend budu na přednáškách z Obchodního práva, Správního práva a Marketingu aspoň, že je to v čestině a nebo v angličtině. 

Nějak mi to dává víc zabrat než jsem si myslela, vůbec nemám na nic čas. Jdu do školy na přednášky příjdu ze školy najím se a jdu se učit na další den, abych si nepřipadala jako kretén a stejně když pak jsem na té přednášce nebo na semináři tak si tak připadám. Tento měsíc jsem ještě necvičila a v září jsem cvičila asi taky jenom párkrát štve mě to, ale když příjdu v šest z přednášky tak nemám na nic náladu. Třeba se to časem zlepší. :)

Zpátky z cest

Dlouho jsem se neozvala, byla jsem totiž na zmiňované náštěvě v Paříži, Londýně a Walesu. Na to jak jsem se na to těšila to nějak rychle všechno uteklo a nějak extra jsem si to ani neužila. Průvodkyně nás honila z jednoho místa na druhé takže vychutnat atmosféru určitého místa opravdu nešlo. V Paříži nás na 5 hodin zavřela do Louvru místo, aby nás provedla aspoň trochu po městě. Né že by mi Louvre vadil, jsou tam krásná díla, ale já bych raději navštívila Musée D'Orsay kde jsou impresionistická díla. Chtěla jsem jít na Eiffelovku, ale museli jsme se rozhodnout jestli chceme na lodku a projet se po Seině nebo na vež, tak jsem se rozhodla pro loďku a byla to hrůza všude miliony japonců, kteří byli dost hrubí a všude se tlačili... Vůbec jsem nebyli u Hotel de Ville nebo Centre Pompidu nebo na Champ Elysées a dalších krásných místech, které může Paříž nabídnout.

Tím skončila prohlídka Paříže. Další dny vezmu jenom v rychlosti, protože pokračovali ve stejném duchu, v úterý jsme přejeli kanál La Manche a zamířili do Bathu. Ve středu jsme jeli do Rhosilli Bay což je přírodní rezervace, odpoledne pak jsme navštívili Ceaphilly Castle. Čtvrtek byl celý v Cardiffu, který mě nadchnul je to město velikosti Brna, ale připomínalo mi spíš svou atmosférou Amsterdam. S Cardiffu si, ale nejvíc pamatuji nákupy v Primarku :D. Poslední den jsem strávila v Londýně, kde to bylo opět skvělé a vůbec navadilo, že odpoledne pršelo a já skoro celá promokla. Nejkrásnější na Londýně byla asi návštěva National Gallery byla jsem tam už po třetí, ale až letos jsem našla všechny obrazy co jsem chtěla vidět. Hlavně jeden z mých nejoblíbenějších Svatba Arnolffiniových od Jan van Eycka a potom Moneta, Degas, Van Gogha.

První týden v Brně

Mé první dny v Brně, jsou takové zmatené, ale zárověň jsem strašně ráda, že takové jsou, protože poslední dva roky se skoro nic v mém životě nedělo, takže je najednou fajn, že vím, že musím jít na nějakou přednášku, že musím někde být. Je fajn být po dni zase utahaná a usínat s pocitem, že jsem dnešní den nepromarnila. Včera jsem měla schůzku se spolužačkama s oboru, byly jsem na Mendláku v areálu Starobrna a sešlo se nás tam asi devět. Byl to dobrý večer, sice nemůžu říct, že budeme nejlepší kamarádky, ale jsou to mlje spolužačky a určitě budu potřebovat třeba zápisky nebo pomoct a to se hodí. :) 

Dneska to bylo taky fajn, protože moje přednášky dneska odpadly takže jsem měla celý den volno, dopoledne jsem procházela materiály na seminární práci do obchodního práva a potom jsem si opakovala francouzštinu, abych nevypadala na první hodině jako naprostej idiot, ikdyž jsem včera zjistila, že nejsem jediná, která nematurovala s francouzštiny,takže doufám, že jim budu stačit. Je mi jasné, že budu muset makat víc než ty holky co maturovaly s francouzštiny v květnu a měli francouzštinu třeba 8 let, zatím co já jsem se učila francouštinu jenom 4 roky v jazykovce. Pozitivní na tom je, že mě přijali a tak mi to dává naději, že moje francouzština bude muset být na nějaké schopné úrovní třeba B1,B2 neumím to odhadnout. Odpoledne jsem byla s kamarádkou v Mezzanina kafé, je to jedna z nejlepších kaváren v Brně, který jsem navštívila. Pak jsme šly, ještě do Vaňkovky, přesněji do Nanu Nana.

Zítra mám schůzku v knihovně a pak musím ještě jít na studijní, tam zas bude určitě moc lidí, protože všichni potřebujeme studijní potvrzení. A to bude z dnešního hlášení všechno. :)

Stěhování do Brna

a je to tu. Dneska se stěhuju do Brna. Je to totiž jediný víkend kdy je doma taťka a je ochotnej mi to tam odvíst, protože cestou zpátky se stavíme na chalupě u babičky. Je to pro mě fajn, protože aspoň nebudu muset řídit. Řízení je pro mě noční můra... 

Tak abych se vrátila k tomu stěhování, je to už třetí rok co studuju v Brně a každej rok mám stejnej problém co všechno si sebou sbalit. Mám samozřejmě seznam věcí, které jsme odvezly se segruškou v červnu, a které se tam musí zase zavíst zpět jako například povlečení, ručníky, osušky, útěrky. Pak jsou tu kosmetické a hygienické věci, které došli a musím dovíst nové jako toaletní papír, zubní pastu, sprchový gel, šampon... Pak jídlo a pití to bych taky měla sbaleno, ale co dál. Mám si tam brát už oblečení nebo ho mám odvíst až příští týden než začne škola? Mám si brát učebnice, slovníky? 

Jsem z toho nervozní, hlavně kvůli tomu, že tam odvezu co potřebuju v Brně a ikdyž jsem to celý prázdniny doma nepoužila tak najednou to budu potřebovat a bude to v Brně. Nemilá situace. :D Marfiho zákony u mě platí na 100%.  

Dýchám z hluboka. Nádech a výdech.A ještě jednou nádech a výdech. Napadá mě myšlenka, že když si to nedovezu tak to koupim v Brně. Musím zajet do Ikei. Ano, ano i já jsem se stala obětí modrožlutého řetězce obchodů s nábytkem a doplňky.

Zatím konec musím jít ještě balit, během psaní mě napadlo pár věcí, které musím vzít jako lampička na stůl nebo sešity, a lapač snů, kalendář na stůl.

Elie Saab

Jelikož posledních pár dnů, mi přidělalo na čele víc vrásek než další dny a malicherné věci, rozhodla jsem se nafotit pár fotek, které mi zlepšily náladu a aspoň chvilku jsem nemusela myslet, na to jestli je lepší lečit naši fenku antibiotikama a vědět, že se jí zánět dělohy může vrátit s každým háráním nebo ji nechat vykastrovat a myslet na to, že operaci nemusí přežít nebo po jí ochrne na zadní nohy, začne se počůrávat a další možnosti, které nám veterinář vyjmenoval.

 Elie Saab je parfém, který patří moje segrušce, ale jelikož nebyla doma tak jsem ho použila. V pozadí je hromada Elle, které jsem začala kupovat loni, na dlouhé cesty vlakem. Vím, že Elle je v očích čechů považována za nóbl časopis, což nepopírám, ale je tam i plno jiného čtení jako cestování,jídlo, Deník Aňi Geislerové, který mám moc ráda.

 Kromě Elle jsem si poslední dobou našla cestu k Marie-Claire, taky dobrej časopis do vlaku, zvlášť když je výluka...

Bydlení v Brně?

dneska už druhý článek. Zajímavé. Ani pořádně nevím o čem to má být, jenom mě tak napadlo, když se blíží září, že se budu stěhovat do Brna, zase a pak stěhování v Brně s jednoho bytu do dalšího už třetího u mě, ale to bude až v prosinci takže času dost. Spíš si dělám starosti s tím jak zvládnu bydlet se třemi spolubydlícíimi, protože od letoška mám prezenční studium, zatím co do teďka jsem měla jenom kombinované, takže jsem v Brně byla jenom 3 dny v týdnu jednou za 14 dní. Tedka tam budu třeba 14 dní v kuse. Jo je fajn, že v pokoji jsem se segrou, ale i tak já jsem samotář, introvert a energii, dobíjím v samotě svého pokoje. Jenže tento klid končí od 17. září co začíná semestr. Bojím se toho, že tam bude ponorka, a že i když jsem nekonfliktní a raději ustoupím se hádat budu hlavně s Davidem, je to debil.  Fakt mě to děsí, že budeme 4 ve 2+1, když máme průchozí pokoje a vždycky když chci projít do kuchyně nebo prostě odejít z bytu tak musím přes jeho a Magdin pokoj.

Na začátku když se přistěhoval (letos 1.března) to vypadalo, že je fajn, normální kluk, ale ukázalo se, že je divnej, pořád kouká na House čímž mi ho úplně zhnusil a to jsem dokázala koukat na House hodiny, dokonce jsem si koupila knížku o Hughu Lauriem, když zrovna nekouká na House tak paří hry na notebooku btw. má tři notebooku jako by jeden nestačil.:D Mě by to nevadilo, kdyby to všechno nedělal do třech ráno a nešlo slyšet všechno co si pouští do sluchátek. :D nějak nepochopil význam sluchátek.

Cvičení povoleno.

juchůů! Můžu cvičit oficiálně.:)Už se těším až si zítra zacvičím. A teďka k dnešku byla jsem u doktorky zase se zády, naštěstí to dneska dopadlo dobře. Snažila jsem se být co nejvíc milá, odpovídat jenom na dotazované otázky a moc to nerozvádět. Taky jsem neřekla hned co mě napadlo, ale zapojila jsem mozek a řekla tu nejlepší odpověď, která mě v ten moment napadla, až na jedinou větu, kterou jsem si mohla odpustit a to "Bože já se nechci vážit", což asi sestřičce nevadilo a hnala mě na váhu.:)

Domluvila jsem se s ní, že jelikož moje záda posledních pár dní poslouchají, mě na ten rengen posílat nebude, jedině, že  by krevní testy dopadly špatně, tak by mě tam poslala. Na tu krev jdu příští týden, doufám, že to přežiju, protože mi budou brát krev na pět různých testů. Smožřejmě tu krev mi budou brát ráno a ještě na lačno. Což by normálně fungovalo, ale u mě ne. :D Já jsem zvláštní případ lidské existence za prvé nejsem schopná vstát brzo, protože jsem noční sova a za druhé bez jídla ráno nejsem schopná fungovat. Takže to bude dost komické, už vidím tu scénku, jak celá ospalá v 7 ráno stepuju před ordinací s prázdným žaludkem, pak až příjde sestra a řekne mi, že můžu jít do ordinace,aby mi vzala tu krev tak jí tam omdlím. :D jak mi napíchne žílu. Opravdu mě to rozesmívá. 

Moje záda řekla STOP

po sedmi letech co jsem měla problémy se zády, bolela mě někdy víc někdy mín, se moje záda rozhodla, že už nehodlají pořád poslouchát jak odkládám návštěvu doktora a jednoznačně řekla ve středu STOP! Co to stop znamená? Moje záda je zablokovala a tak jsem po asi hodině breku co jsem se nemohla ani pohnout, zvednout ruce ani nohy nic přemohla a nohou si podala se stolku co mám u postele ibalgin po dalších 15 minut co jsem ležela a snažila se nedýchat, protože i to bolelo, jsem zavolala mamce do práce, že se nemůžu hýbat, a že tu práci kterou mě zaúkolovala neudělám. Mamka nelenila vzala si dovolenou a přispěchala napomoct. S její pomocí jsem se postavila, mamka mě oblekla a šly jsem hlemýždím krokem k doktorce. V čekárně jsem si vyslechla od důchodců, jak jsou na tom špatně, jak je všechno drahý a pak nějaký drby... Abych to zkrátila, když jsem se dostala do ordinace, doktorka se na mě podívá a říká, že mám zablokovaný záda jako bych to nevěděla sama napsala mi troje různý prášky, který bohu dík pomáhají, takže teď moje záda bolí tak přijatelně. Příští týden jdu k doktorce znovu na prohlídku, bude mi brát krev a říkala, že mě pošle někam na rengen asi do nemocnice jak já nesnáším nemocnice! Je tam strašně negativní klima.

 Nejvíc mě, ale mrzí, že nesmím cvičit! Já, která poslední dva roky cvičím 5x týdně a předtím jsem chodila do posilky a na power jogu a pilates a spining teď nesmím cvičit. Doufám, že se to spraví, a že budu moc začít co nejdřív zase cvičit.

Já vím, člověk si to nesmí připouštět, ale napadají mě děsivé myšlenky, typu, že mám rakovinu a podobný nesmyly. Je pravda, že většinou mě bolí záda, od toho jak tahám těžký věci, protože u nás v rodině si dost lidí myslí, že jsem rambo, protože mám skoro metr osumdesát a k tomu teď 76kg ale bývali doby kde jsem měla i 88kg takže jsem klidně mohla s pole navozit v kolečkách 80 pytlů s bramborama kdy každej pytel měl dobrých 60-70kg a pak je ještě nanosit do sklepa.... o tom jak poslední dva roky o prázdinách makám na rekonstukci našeho dvoru ai nemluvím. Za to si můžu sama teoreticky, když pominu fakt, že u nás nesmíte říct ne, že něco neuzvednete nebo nebudete dělat páč je to těžký, ale co v těch ostatních případech kdy mě záda bolí a nemusím nic dělat těžkýho? Jak si mám vysvětlit tuhle bolest. No asi nemá cenu tady polemizovat, budu si muset počkat do příštího týdne.

Hlava plná otázek ...

posledních pár nocí, zase nemůžu spát, což znamená, že můj mozek má čas přemýšlet nad věcmi, které normálně zaháním. Třeba štestí? Co je štěstí? Je lepší být štastný na krátký okamžik nebo být štestný dlouhodobě? Ale kdo je v dnešní době štastný každý den? kromě Charlloty ze Sexu ve městě. Já ne a to se snažím mít radost i s obyčejných věcí jako uvařit parádní  bylinkové rizoto s parmazánem nebo jenom tak sedět pod nově postavenou pergolou  nebo koukat v noci na hvězdy a poslouchat u toho jazz. To jsou mé malé radost.
Pak jsou i radosti krátkodobé jako třeba moje přijetí na Masarykovu univerzitu, kdy jsem byla štastná zhruba 10 minut, tím nechci říct, že teď z toho nejsem nadšená, jistě že jsem stále, ale ta vlna endorfinu je pryč ten okamžik co jsem otevřela e-přihlášku a našla tak přijat(a) a zjistila, že jsem nebyla ani poslední přijatá je pryč, a teď je tu jenom ten dobrý pocit z té dřiny a obavy z toho co bude až začne semestr. Třeba budu stíhat? Nebudu vypadat jako největší idiot?Protože přece jenom jsem se francouzsky učila z větší části sama a k tomu chodila 4 roky do kurzu, což se nedá s rovnávat s tím když má někdo francouzštinu jako hlavní jazyk od 3 třídy základní školy nebo dokonce s někým kdo chodil na francouzské nebo jazykové gymnázium. Má hlava je zaplněna otázkami, na které zatím neumím odpovědět, a které mi dělají vrásky, protože já patří mezi ty lidi, co chtějí být na všechno připraveni, ty co nejdou spát dokud se nenaučí na test nebo zkoušení i kdyby měli být vzhůru celou noc.

Depresivní nákupy

Zase jsem byla vyvedena z omylu, že nakupování může být zábava. Pro mě nakupování zábava asi nikdy nebude, protože za a) ikdyž člověk zhubne za poslední půl rok 12kg a stále hubne by podle předpokladu měla být hračka omyl byl hon za nedosažitelným za b) nevim, jestli je to jenom moje domnění, ale zdá se mi, že ve všech obchodech mají rozšiřovací zrcadla, špatné osvícení takže člověk vypadá opět jako vyvržený vorvaň což vám na sebevědomí  moc nepřidá... c) když už člověk na sebe něco narve co vypadá normálně i v zrcadle v obchodáku tak to zase stojí majland. Z toho plyne, že nákupu jsou pro mě nutným zlem. Toho nutné zlo jsem obsolvovala o víkendu a z Brna jsem si přivezla jedno maxi triko, dvoje boty, dvě úžasné podprsenky z Tezenisu ve slevě za 130,- což je paráda a už zmiňované rifle. 

My tumblr

před dvěma dny jsem si založila tumblr.Jsem z něj nadšená jako jsem před spoustou let byla nadšená s deviantartu. Sice ještě pořád nevim jak ho používat jako tumblr, ale tak to se snad čase vytříbí, hlavně že jsou tam tak nádherné forky. Taky bych chtěla umět v ten praví moment zachytit okamžik něčeho krásného. A hlavně chtěla bych umět fotit lidi, protože to neumím, loni když jsem fotila svatbu ty fotky sice nedopadli špatně, byli tam dokonce i velmi povedené fotky, ale problém bude v tom, že to asi není můj šálek čaje jak se tak říká, já fotím města, přírodu, zvířata a spoustu dalších věcí, které neumím pojmenovat, ale lidi ty ne. No můžete posoudit na dA . 

Na tumblr mám svoje fotky a po včerejšku když jsem tam strávila asi 2 hodiny je tam spousta reblogovaných fotek, nápisů a minividei toho co se mi líbí. Momentálně jsem zamilovaná do NYC ani pořádně nevím proč, ale to město mě přitahuje pořád víc, tím nechci urazit moji milovanou Paříž a Londýn, které též nesmírni miluji a pokládám je za ta nejlepší města na světě, ale New York teďka vede. Jeho atmosféra, central park, spousta restaurací, lidí, muzeí, nákupních center. V New Yorku nejste nikdy sami, společnost vám totiž dělá město.

Nemám ráda doktory

Nemám ráda návštěvy lékařů a už vůbec nemám ráda návštěvy veterinárních klinik. Já osobně, navštěvuji lékaře jenom když umírám a to se nestalo už asi 5 nebo 6 let. Jediné kam chodím pravidelně 2x ročně je zubař a to jen protože jsem v ordinaci asi 5 minut :D.

Zoo Ostrava

Po dlouhé době, jsem byla zase v Zoo. Úplně jsem zapomněla jak jsou Zoo super, uvědomila jsem si jak moc miluji zvířata všeho druhu a i když bylo všude nápsáno nesahat a nekrmit, tak já jsem nátahovala ruku a pokoušela se pohladit co šlo, přitom jsem se pokoušela nerozbít foťák. 

Zápis za mnou

 V posledních pár dnech se toho stalo trošku víc, než jsem zvyklá. V pondělí jsem odjela do Brna, kvůli úternímu zápisu na francouzštinu a když už jsem tam byla proč nezajít s kamarádkou na kafíčko do Mezzanina Café. Dala jsem si Frapeé s malinovou příchutí a bylo to vážné dobrý. Po dvou hodiná co jsem seděly v kavárně a po dlouhé době měly témata k řešení a nebylo věčně ticho nebo žvanění o ničem, jenom aby řeč nestála jsem si nakoupila na Svobodáku a jela šalinou domů. Bohužel je rozkopaný Mendlák v Brně takže moje šalina číslo 6 jezdí jinudy a cesta je tak dělší takže jsem měla celkem strach aby mi moje 15 minutová jízdenka vydržela  naštěstí se cesta s 10 minut protáhla tušim jenom o 4 minuty takže v pohodě.

The busiest months

Tuším, že je to hloupé, když jsou prázdniny a blíží se nám konec července teprve, ale já se opravdu těším na podzim a letošní podzim bude opravdu rušný, doslova proletím zářím, říjen bude v tempu rychlého běhu a zastavím se až v listopadu, který by měl být klidnější, než předcházející dva měsíce.

Brno

jsem v Brně. Jenom na skok.Do zítra. Přijela kvůli zápisu následnému focení na ISIC kartu to zas bude obludná fotka, po kterém bude následovat info o tom jak se zachází s Informačním systémem zkráceně ISem.

Zítra to bude very busy day, ráno v 9 je zápis až do 10h, potom to focení tam zas bude lidí a hnedka potom začíná ta přednáška o ISu. až to zkončí to bude ve 12h, musím jet do druhé školy zanýst splátkovej kalendář na školný, protože jinak budou muset naši zacálovat celou částku v říjnu najednou a to by je asi položilo.... 

Jelikož nemám šalinkartu což je v Brně nutnost, musím si kupovat lístky a to se jaksi prodraží, protože jeden lístek 15minutový stojí 20 kč, což je celkem pálka když jich potřebuju asi 8 a to už jsem si dneska 3 koupila. 

Takže tak ze školy půjdu asi zpátky pěšky abych ušetřila a nemusela si kupovat tolik lístků, je to sice asi 40 minut, ale tak aspoň se projdu. po příchodu si uvařím levnější verzi tohoto receptu. A pak asi zpět do Vepřova a večer budu asi koukat na Půlnoc v Paříži, protože tyto prázdniny, sleduju filmy od Woodyho a Půlnoc v Paříži jsem ještě neviděla a to už do kin přišel další Woodyho film Do Říma s láskou.

Starosti s přijetím

moje přijetí na vysokou mi působí spíše starosti než radosti. A to zatím nemá se školou jako takovou nic společného, protože zápis a probírání se ISem na mě čeká příští týden.

news?

Takže, těm mála lidem co čtou můj blog,bych chtěla oznámit, že mě přijali na francouzšnu:) Ano, volejte sláva a tři dny se zadujete black-ladybird je konečně na normální vysoké s prezenčím studie. Je to na pedagogické fakultě- obor Lektorství francouzškého jazyka- né že bych chtěla učit, chci dělat překladatelku, ale bohužel na celé Masarykově univerzitě není bakalářský obor překladateství takže po další 3 roky budu studovat na pedáku  francouzštinu, jazyk a kulturu, kterou miluje více než svůj život.  Budu mít šalinkartu za studenskou cenu, budu mít slevu na vlak, budu chodit do menzy, poznám spoustu nových lidí. Těším se na tento nový začátek pro mě, protože poslední dva roky, jsem byla doma, chodila jsem tak akorát jednou týdně do kurzu franocuzštiny a jeden víkend za 14 dní do školy. A to bude z novinek asi všechno.

                                                                                                                                                                                                                                                                                           

Sedmého června

Dneska byl zvláštní den ani nevím kde začít. Možná bude nejlepší začít už v noci, byla asi jedna ráno když jsem šla spát a stejně jsem nemohla usnout, pořád se mi v hlavě honilo jak to asi dopadne, co tam asi bude, jestli budu  všechno vědět, jestli jsem se naučila všechno. A pak jsem nějak usnula a probudila se samo od sebe v půl páté a už pořádně neusla, jen se tak převalovala. Vstala jsem asi tak v půl 8, nasnídala se, oblekla a jela. V šalině jsem se nějak uklidnila, budovu jsem našla celkem dobře, byla jsem tam dřív, tak jsem čekala na chodbě a pak v 10h nás pustili dovnitř, sedla jsem si doprostřední řady. A pak přede mě dali ten test. Oborový test z francouzštiny, na který jsem se připravovala minimálně poslední půl rok a před tím 4 roky. Nevím co si mám o tom myslet. Děsí mě, že jsem nevěděla všechno, a že to co jsem tam napsala třeba nebude stačit.Strašně moc jsem tam zmatkovala. Nenávidím průpisky! Zásadně píšu pentilkou, člověk pak nevypadá jak debil když se splete, můžete to vymazat a neškrtat.

Poslední rok se přesvědčuju, že mě vezmou, ale v tuhle chvíli moje víra je na bodu mrazu. Věřila jsem, že mě vezmou, protože přece jednou se na mě musí usmát štěstí a přijít mi dopis a v něm PŘIJATA!

Kromě francouzštiny, která byla dneska mám před sebou ještě dvě zkoušky. Dneska večer, abych nemusela myslet na tu francouzštinu, budu asi dopisovat seminárky, který jsem měla napsaný, ale jelikož mi kleknul externí disk tak je musím psát znovu. Když je někdo blbej...

Good luck

takže, dneska jsem úspěšně zvládla zkoušky z angličtiny pro právniky a mám A+ což mě velice těší. Když už jsem u toho chlubení tak ekonomii jsem dala minulej týden taky na A. Ještě mi chybí dvě zkoušky a sice z podnikatelství a angličtiny pro ekonomy. Samozřejmě jsem vůbec nepohla s těma seminárkama, protože jsem se celej týden učila na tu dnešní zkoušku + jsem pomáhla našim na dvoře, protože ve středu nám přivezli naši úžasnou a dokonalou jímku na vodu. Jimka má obsah 5000l foto pod článkem :D. Ono to na té force vypadá strašně malince, ale má to 3,22m x 1,60m a váží to 180 kg. Myslela jsem, že bude horší ji přepravit na dvůr a usadit do díry, co jsem kopali, nakonec nám to zabralo asi jenom hodinu a půl a pomáhali nám aji sousedi což se divim, protože normálně nás nikdo ani nepozdraví. 

Tento týden byl takovej divnej. Za prvé je to už můj poslední týden mého 28 denního detoxu, který jsem držela podstivě a jsou vidět výsledky nevím, kolik kilo jsem zhubla na váhu jsem ještě nestoupala, ale určitě se mi zmenčila velikost oblečení ze 42 na 40 možná na 38, ale tomu bych moc nefandila. Za druhé v  pondělí jsem se dozvěděla od dědi, že jsem špatná vnučka, a že se se mnou nedá vydržet na tož se se mnou bavit.  To potěší po ránu hnedka, ale tak beru to děda stárne a má už svoje zažitý chování, takže beru, že se mu mé postupy nebo to co říkám nemusí líbit. 

V úterý to bylo celkem fajn, až na to, že měli dovíst kontajner s pískem v 8 ráno a přijeli až v půl 11 takže jsem 3 hodiny seděla na schodech před barákem a zbytečně ztácela čas. Odpoledne ve francouzštině to bylo moc fajn, protože jsem tam byla jenom já a ještě jedna slečna. A paní profesorka mi řekla, že mi to šlo moc dobře, tak jsem byla ráda a ještě víc věřím, že se dostana na francouzštinu. Středa osudový den kdy přivezli jímku, jinak učení na zkoušku, čtvrtek celý den učení a dnešek ráno do Brna na zkoušku, měla jsem čas před tím tak jsem šla ještě do Vaňkovky, tož to jsem neměla dělat bez peněz někam líst. To je tak vždycky když nemám peníze tak se mi tam líbí strašně moc věcí třeba obchod I am bych vykoupila celý nebo Orsay, Promod, Cazedonia, Reserved a H&M, v každém z těchto obchodů, bych si něco koupila. Nakonec jsem koupila jenom segrušce Třešňový vonný tyčinky. 

Víkend je jasnej pomáhat na dvoře tatovi a večer pěkně koukání na seriály a filmy se segruškou, popíjet zelenej čajík prostě pohoda.:) a Od pondělí zase na novo učení a příprava na francouzštinu termín prvních oborovek se zatraceně rychle blíží. 

Ostatní fotky jsou sice ztaré,ale neměla jsem furt čas je upravit tak jsem se do toho dala až dneska.:)

Nic se mi nechce dělat...

ano, ano je to tak nic se mi nechce dělat. Je toho tolik co bych měla dělat, ale mě se tááááák nechce. Jako každej vysokoškolák mám zkouškový. V pátek mě čeká ekonomii doufám, že to napíšu líp než minulej týden v pátek. Dál mě čekají angličtiny nejdřív angličtina pro právníky a potom ještě angličtina pro ekonomy a poslední zkoušky v podobě podnikatelství což bude podobně jako ekonomii trochu masakr. A to nemluvím o těch třech seminárkách co musím ještě v mezi období napsat a dokonale se připravit na oborovky z francouzštiny. Nějak se mi zdá, že nedělám nic jinačího než, že se učím. Na nic a na nikoho nemám čas. Včera jsem si uvědomila, že jsem si koupila květnovou Elle a ještě ji ani skoro neotevřela! A to zítra vychází červnová!! Dál mám rozečtený Bídníky, jelikož jsem je nečetla na střední řekla jsem si, že nebude odvěci přečíst si je v češtině, at vím o čem to je, když je potom na vysoké budu číst ve francouzštině a dělat z nich rozbor. Samozřejmě nemám čas na cvičení a v neposlední řadě ani na moji jedinou kamarádku Gia Giannini. Potřebovala bych ty dny natahovací asi nejlepší by bylo kdyby měli tak 32 hodin možná i víc. Ze všeho už mi hrabe. 

Ale abych nebyla tak pesimistická tak se musím pochválit, že TSPčka, který jsem dělala dopadli celkem dobře na francouštinu to bude stačit v pohodě, a jsou lepší než minulej rok. Další pochvalu si musím udělit za to, že už třetí týden držím ten detox podle knížky Zhubněte jednou pro vždy a kromě salátu z červené řepy mi všechno chutná a nesnědla jsem nic zakázanýho a mimo jídelníček, a to musím říct, že jsem se musela hodně ovládat třeba o víkendu když jsme jeli s našíma popřát babičkám všechno nejlepší ke dni matek a samozřejmě obě babičky koláče a štrůdl a já tam seděla a nevzala si. Nebo když tata dělal topinky s vaječnou amoletou který zbožňuju a to je jen malý výčet toho čemu odolávám každý den, ale říkám si, že je to pro moje zdraví, a že potom konečně nebudu vypadat jako velryba :D. Problém nevidím ani tak v tom jíst podle jídelníčku jako udržet si tu váhu po zkončení detoxu.

Tak tedka jsem se krásně vypsala, ztratila hodinu času na učení mojí oblíbené ekonomii, tak už asi bude čas jít něco dělat.

Fotím

První týden

Tak můj první týden 28 denního detoxu, je skoro za mnou a musím říct, že to vůbec není špatný. Cítím se super, nemám hlad čehož jsem se trochu bála. Akorát jak jím furt zeleninu tak mi to leze trochu na mozek, naštěstí příští týden už mám aji maso a těstoviny a na snídaji moje oblíbené vločky s jogurtem a banánem, tím se živím normálně, když nedržím žádnej detox. 

Myslím, ale že ta zelenina mě nezabije narozdíl od zkoušky z ekonomie, která je příští týden, přímaček na Masarykovu Univerzitu, který jsou už v neděli(sakra ten čas tak rychle letí), a psaní posledních třech seminárek, a dalších zkoušek co mě ještě čekají co konce června a nesmím zapomínat na oborový zkoušky z francouzštiny a makání na dvoře, kterej renovujeme. 

Jé jak já se těším, až bude klid a budu mít čas číst, fotit, na to až pojedu k babičce na chalupu, ale nejvíc nejvíc se těším, na zaří až s mojí nejlepší kamarádkou slečnou Gia Giannini pojedu do Paříže a do Anglie.

Krásná budova v Olomouc, připoměla mi Oxford

Challenge accepted

na svém starém blogu jsem už psala o hubnutí, o tom jak cvičím 5x týdně, piju 3,5l vody, nebo neslazeného  ovocného a zeleného čaje, chodím pěsky a stejně se moje váha posunula dolů, za 7 měsíců zhruba o 8kg. A tak jsem si řekla, že s tím něco konečně udělám. Na blogu této slečny, jsem se dozvěděla o knize Zhubnout jednou pro vždy a tak jsem si knihu půjčila z knihovny a opravdu mě nadchla. Je v ní 28 denní detoxikační program,který je sice přísný, ale má svoje výsledky. Rozhodně se při něm nehladoví, toho jídla co tam je můžete sníst kolik chcete. A jelikož je to jenom zelenina nebo ovoce, ořechy, med, vajíčka tak po tom člověk opravdu přibrat nemůžu. Nepředpokládám, že bych zhubla nějaká závratná kila, spíš se chci pročistit a když zhubnu nějaké to kilo tak budu ráda. Těším se, protože je to pro mě challenge. A jelikož ty jídla co tam jsou normálně jím a s chutí tak to nebude žádné utrpení.  

Můj detox začíná zítra 30.dubna a končí 27. května to je totiž jediná doba, kdy u nás v rodině nikdo nemá narozeniny, svátek takže se můžu v klidu živit zdravě.:) Akorát co mi dělá trošku starosti, jsou přímačky, který budou přesně za týden a pak začíná ještě zkouškový období, takže doufám, že nějak skloubím dohromady.

Welcome to my blog. Bienvenue sur mon blog!