Novinky všeho druhu

nevim o čem přesně chci psát,, asi tak o všem a zase o ničem. :D po návratu z Anglie jsem skoro pořád v Brně, chtěla bych už být taky chvilku doma, mít pro sebe celý pokoj, poslouchat nahlas hudbu, spát v mojí úžasné posteli a nemuset se aspoň chvilku učit...

Jedna pařížská

No abych nebyla tak pesimistická zase, tak jsem se v neděli nadchla pro jeden projekt, který by šel uskutečnit. Jelikož jsem byla o víkendu ve škole a měli jsme Marketing, do kterého musím udělat seminární práci, která bude víc praktická než teoretická, tak jsem byla naštvaná, protože jsem netušila o čem budu psát. 

Letos o proti předchozím dvou rokům, je praktická část stěžejní, jenže já nepracuju, takže bych neměla kde vyplodit jsou praktickou část, tak jsem tedy zašla za přednášející paní a vysvětlila jí svůj problém. Paní se mě pohotově zeptala co ještě studuju a když jsem řekla, že francouzštinu tak mi nabídla, abych psala seminární práci, kde si imaginárně založím svoji firmu na překladatelství až dostuduju. Jsem z toho nadšená, protože ne že bych o této možnosti nepřemýšlela, ale hned po škole zakládat firmu mi přišlo uhozený, ale čím víc o tom přemýšlím tím se mi to zdá jeho nejlepší nápad jaký mi mohl uvíznout v hlavě. 

Jistě jsou tu úskalí typu, kde vezmu základní kapitál nebo kdo mi bude dělat účetnictví, protože mě účetnictví nikdy nešlo, ale i tak je to super a měla bych všechno co bych chtěla, překládala bych pro firmy co spolupracují s frankofoními firmami, a přitom byla dostatečně svým pánem na to, abych mohla cestovat po světě a fotit.  Samozřejmě moje sestra je z toho taky nadšená, takže to založíme asi spolu, včera jsme o tom kecaly snad celej den a už máme všechno naplánovaný, takže teďka zůstává jenom to uskutečnit.

Kolotoč kousek od Eiffelovky

22

ano, včera jsem oslavila narozeniny a jsem zase o rok starší. Nevim proč, ale čím je člověk starší tím se na narozeniny těší čím dál míň. 

Někdy tak asi v červnu nevím přesně kdy jsem si z facebooku smazala datum narození a čekala do včerejška kolik lidí mi napíše všechno nejlepší. A asi nemůžu být ani překvapená když napíšu, že mi napsalo jenom 5 lidí z toho ještě 3 z rodiny takže jenom dvě kamarádky si vzpomněly, že mám narozeniny, tak daleko jsem to dopracovala....
Otázkou je co je lepší jestli vědět, že si na mě sám od sebe nikde nevzpomene nebo zveřejnit datum narození a na narozeniny číst desítky blahopřání od lidí, které ani neznám, protože jsou to jen známí mých známích? Co mi ale udělalo včera velkou radost je to, že na dA mi poblahopřálo asi 6 lidí a ani je neznám a vzpomněli si.

Očem jsem chtěla ještě psát? Asi o škole, že ikdyž stále miluji francouzštinu dává mi pěkně zabrat. Na středu jsem se musela naučit báseň od Paula Verlaina Chanson D'automne a na příští týden už se mám učit další tentokrát od Guilloma Appolinera. Nemluvě o tom, že píšeme z morfologie v pondělí a ani pořádně nevim na co protože nikdo není schopen mi to říct. O víkendu příštím mě čeká druhá škola takže celý víkend budu na přednáškách z Obchodního práva, Správního práva a Marketingu aspoň, že je to v čestině a nebo v angličtině. 

Nějak mi to dává víc zabrat než jsem si myslela, vůbec nemám na nic čas. Jdu do školy na přednášky příjdu ze školy najím se a jdu se učit na další den, abych si nepřipadala jako kretén a stejně když pak jsem na té přednášce nebo na semináři tak si tak připadám. Tento měsíc jsem ještě necvičila a v září jsem cvičila asi taky jenom párkrát štve mě to, ale když příjdu v šest z přednášky tak nemám na nic náladu. Třeba se to časem zlepší. :)

Zpátky z cest

Dlouho jsem se neozvala, byla jsem totiž na zmiňované náštěvě v Paříži, Londýně a Walesu. Na to jak jsem se na to těšila to nějak rychle všechno uteklo a nějak extra jsem si to ani neužila. Průvodkyně nás honila z jednoho místa na druhé takže vychutnat atmosféru určitého místa opravdu nešlo. V Paříži nás na 5 hodin zavřela do Louvru místo, aby nás provedla aspoň trochu po městě. Né že by mi Louvre vadil, jsou tam krásná díla, ale já bych raději navštívila Musée D'Orsay kde jsou impresionistická díla. Chtěla jsem jít na Eiffelovku, ale museli jsme se rozhodnout jestli chceme na lodku a projet se po Seině nebo na vež, tak jsem se rozhodla pro loďku a byla to hrůza všude miliony japonců, kteří byli dost hrubí a všude se tlačili... Vůbec jsem nebyli u Hotel de Ville nebo Centre Pompidu nebo na Champ Elysées a dalších krásných místech, které může Paříž nabídnout.

Tím skončila prohlídka Paříže. Další dny vezmu jenom v rychlosti, protože pokračovali ve stejném duchu, v úterý jsme přejeli kanál La Manche a zamířili do Bathu. Ve středu jsme jeli do Rhosilli Bay což je přírodní rezervace, odpoledne pak jsme navštívili Ceaphilly Castle. Čtvrtek byl celý v Cardiffu, který mě nadchnul je to město velikosti Brna, ale připomínalo mi spíš svou atmosférou Amsterdam. S Cardiffu si, ale nejvíc pamatuji nákupy v Primarku :D. Poslední den jsem strávila v Londýně, kde to bylo opět skvělé a vůbec navadilo, že odpoledne pršelo a já skoro celá promokla. Nejkrásnější na Londýně byla asi návštěva National Gallery byla jsem tam už po třetí, ale až letos jsem našla všechny obrazy co jsem chtěla vidět. Hlavně jeden z mých nejoblíbenějších Svatba Arnolffiniových od Jan van Eycka a potom Moneta, Degas, Van Gogha.