Rekapitulace týden II

Fall down seven times, stand up eight !

  

Jelikož je sobota večer, tak bych mohla nějak zrekapitulovat tento týden, protože věřím, že zítřek bude super den, udělám to už dnes.

Tak si říkám, že jsem tu chválu francouzštiny asi minulý týden asi zakřikla, protože hned v pondělí jsem si připadala na jazykových cvičeních jako naprostý debil. Asi si francouzština řekla, že když se už v ní cítím jistější musí mi dokázat, že tomu tak není. :D

No to byl asi nejhorší zážitek tento týden, pak už se to dalo nějak snést, což byla útěcha pro zbytek týdne. Včera jsem měla volno tak jsem vyrazila do města. Musím se přiznat, trošku se stydím, protože za 3 roky jsem nebyla na Špilberku, tak jsem se včera odhodlala, vzala foták a šla fotit na Špilas, protože je z hradu krásný výhled na celé Brno.

Dneska byl těžký den, jelikož studuji dvě vysoké školy, měla jsem dneska výuku, celý den jsem poslouchala o tom jak být správným manažerem, což bylo takové opáčko za střední. Nedověděla jsem se nic nového, akorát jsem si říkala, jak jsou někteří lidi tupí, asi nepochopím jak někdo kdo dělá minimálně 10 let v oboru, navíc studuje ekonomický obor narozdíl ode mě, která studuje práva a obchod, se může ptát na to co znamená SWOT analýza, když s ní dělá furt v praxi. Víte jak, pochopila bych, že by se ptal někdo kdo šel na vysokou, rovnou ze střední školy, gymnázie a o praxi nezavadil, jak já nebo moje spolužačka, ale když v tom někdo pracuje. 

 A co mě dostalo na konci přednášky, že někteří tleskali! WTF? kde to jsem, to mi připadá, jako když čeští turiské tleskají při přistání letadla... 

Další zaskočení dneška, bylo když jsem se divila, proč je nás na přednášce 150, jsem se dozvěděla, že na tuto přednášku sloučily čtyři obory dohromady. Na našem oboru nikdy nikdo netleská, ale ekonomové a další obory jsou asi zvyklí tleskat a pokládat otázky, že něco v učebnici není. Kdyby ti co se ptají, nejdřív prolistovali učebnici tak by zjistili, že je to o dvě strany dál. No zkrátím to, připadala jsem si jak v mateřské školce.

Abych viděla něco pozitivního na dnešku, ráno bylo krásně i celý den byl krásný, miluju tady ty dny, kdy je zima a svítí slunce a listí na stromech začíná žloutnou. Na přednášce jsem se zvládla naučit básničku, kterou mám do fonetiky na příští týden. :)

Strašně se těším na zítřek, protože se mi vrací segruška. Juchuu! po šesti týdnech! Konečně! už se těšim až tu bude a bude spolu seldovat seriály uděláme popcorn a bude spolu kacat dýl, než v smskách, mailech, a po skypu. Musím přiznat, že se těším i na dárky ikdyž předpokládám, že je dostanu až za 14 dní k narozeninám.

 

Cvičení a jídlo. Cvičit jsem stihla jenom v pondělí, pak mě chytly nějak záda a od té doby jsem necvičila... Jídlo je na tom líp, jelikož jsem už v Brně a nemusím jezdit každý den domů a zase zpět do Brna, tak v pauzách mezi přednáškama stihnu něco sníst a když je ta pauza delší tak stihnu jet i na privát a zase zpátky do školy. 

Snad to cvičení bude příští týden lepší, přemýšlela jsem, že až dokončím workouty od Zuzky, že se vrátím zpátky k Jillian, sice miluju Zuzku, cvičím s ní úplně od začátku Bodyrocku, ale momentálně mi Jillian vyhovuje víc, navíc Jillan má hodně cviků na záda.

Umění vybrat

Dneska mám pro vás malý typ. Když tak každý den několikrát jedním šalinami do školy a zase zpět a kamkoliv jinam, tak většinou nevím kam s očima, protože se mi nechce dívat na lidi kolem mě, většinou svůj zrak namířím někam ven ze šaliny, nebo nahoru kde jsou umístěné reklamní letáky.

Věštinou mě tam nic nezaujme, ale dneska jsem tam zahlédla leták na stránky www.umenivybrat.cz kde se můžete dočíst o tom, jak správně vybrat ekologiské výrobky. Mě osobně nejvíc upoutala odrážka na výrobky netestované na zvířatech. Je sice pravdou, že Evropská unie zakázala testování na zvířatech, to však neznamená, že firmy nemohou práci zadat mimo EU a tak to i mnohdy dopadá. Na těchto stránkách najdete užitečné rady čeho se vyvarovat při nákupu a co by všechno měl šetrný výrobek obsahovat, a jak by měl být označet. 

Hon za dokonalou kabelkou

Hon za dokonalou kabelkou je pro mě jako bojovat s větrnými mlýny. Nikdy nenajdu tu pravou, tu jedinou, do které by se mi vešly všechny věci. Kabelku která by se mi líbi svým tvarem, barvou. Tu do které bych se zamilovala na první pohled. No jelikož takovou kabelku asi nikdy nenajdu, snažila jsem se dneska na České, alespoň o to, aby se moje nová kabelka nejvíce podobala vysněnému cílu. 

 Po dlouhém bloudění po obchodech jako Lindex, H&M, Camaieu, Zara, Ann Christine, Taily Weijl jsem jako naprosto zoufalá, že nikdy svou kabelku nenajdu a budu muset babičce vysvětlovat, že jsem si k narozeninám nic nevybrala, jsem zabloudila do Reservedu. V přízemí se mi nic nelíbilo, ale pak mě napadlo, že ve druhém patře, kde je spodní prádlo by mohli mít i kabelky a ono taky, že jo. 

Měli a hodně, nevím, jestli se to dá tak nazvat, ale byl to kabelkový ráj. Tak jsem si konečně mohla vybírat nejdřív jsem ji neviděla, v tom množství kabelek, ale pak jsem ji uviděla. Nádhernou černou kabelku, která  nestála majlant, a která mi teďka, když jsem si ji koupila připadá, jak kdybych sebou tahala příruční zavazadlo. :D Je velká a nádherná, vleze se do ní můj notebook, sešit do školy A4, učebnice a další potřebné věci co sebou furt tahám.  

Úterky francouzského filmu VIII

Z novým semestrem se zase vrací Úterky francouzského filmu.  Tak tedy, mám pro vás další typ na francouzský film, který se jmenuje De vrais mensonge - Krásné lži a viděla jsem ho včera, takže mám v sobě ještě plno dojmů. V hlavní role stvárnili Audrey Tautou, Nathalie Baye a Sami Bouajila. 

 V krátkosti o čem je film. Příběh se odehrává v přímořském městečko někde na jihu Francie kde Emilie (Audrey Tautou) vede kadeřnictví. Jednoho dne jí příjde milostný dopis, od údržbáře Jeana, který pracuje u ní v kadeřnictví a nesmírně ji miluje.Ona však dopis vyhodí, protože se domnívá, že jí ho napsal nějaký blázen. Když jde však na oběd se svou matkou Maddy, která je nešťastná z toho, že jí opustil manžel (jak už to tak bývá, utekl za mladší) Emilii napadne, že by mohla mamce pomoct tím, že jí pošle milostný dopis co dostala. Tím se ale dostává do různých problémů, mamku ten dopis nesmírně potěší, a chová se jak vyměněná, je veselá a štastná, a tak Audrey píše pod vlivem vodky ( btw. bylo to snad poprvé, co jsem viděla ve francouzském filmu pít něco jiného než víno) další dopisy, které už nejsou tak dokonalé jako ten původní, který byl psán z lásky. V průběhu filmu Emilie zjistí, že Jean udržbář od ní z kadeřnictví mluví snad všemi světovými jazyky a začne se mu vyhábat, protože si před ním připadá jako blbec. Nakonec jelikož její mamka si myslí, že neznámý ctitel ji už nemiluje se odhodlá jít k Jeanovi domů a tam ho poprosit, aby si vyšel s maminkou na večeři. Jak film dopadne vám samozřejmě neprozradím, záměrně, jsem vynechala některé důležité informace z filmu, bych vám nevyslepičila úplně všechno co je ve filmu. Sama moc dobře vím, jak nesnáším, když vím, všechny detaily z filmu.

Film měl krásnou myšlenku, že k lásce nebo pro dobro našich blízkých děláme někdy věci, které i když myslíme dobře, nemusíjí tak dopadnout. Krásné lži je krásný film, u které nemusíte moc přemýšlet, některé scény jsou lehce předvídatelné, ale i tak se mi film líbil a určitě bych se na něj podívala ještě jednou.

La lettre

chtěla bych se s vámi podělit o jednu písničku, kterou jsme poslouchaly na hodiny na přednášce.

Písnička se jmenuje La lettre (dopis) a je od Ronan Luce  Ronan Luce - La lettre. 

Vaším úkolem je pustit si písničku bez zvuku nebo se zvukem pokud neumíte francouzsky a přehrát si ji asi tak do 1:33, pak to pozastavit a popřemýšlet jak by to mohlo skončit. 

Já osobně jsem na hodině byla jediná, která na to měla jiný názor než ostatní, a když jsem to asi před hodinou pouštěla rodičům, každému zvlášť, tak řekli oba dva podobnout odpověď jako jsem řekla já na přednášce, což mě trochu uklidnilo, protože je to důkaz, že nejsem magor. :D 

TEĎ SI PŘEHRAJTE PÍSNIČKU !!!

A až potom si předčtěte co jsem řekla na přednášce, nechci vás ovlivňovat. 

Rekapitulace prvního týdne ve škole

Tak nějak bych mohla zrekapitulovat první týden nového semestru. Kde začít? Bylo to jednoduše bláznivé, za tento týden jsem si asi třikrát změnila rozvrh :D doufám, že už se mi ty předměty nebudou překrývat. 

První týden na vysoké, je takový zvláštní, naštěstí není spousta předmětů, takže člověk tam jde tak na jeden, dva denně. 

Nejzvláštnější bylo vidět spolužačky (říká se i na vysoké spolužačky?), byl to takový zvláštní pocit, protože za celé prázdniny jsme se neviděly, ale o to lepší to bylo, protože si máme teďka co říct. 

Musím se pochválit, že francouzština se mi opravdu zlepšíla a dokonce včera ve fonetice mě paní doktorka neopravovala ve výslovnosti, a až na pár situací v týdnu, jsem si nepřipadala na každé přednášce jak úplnej idiot což bylo loni úplně běžné. Dokonce i víc reaguju. V didaktice jsme si dělaly test, měly jsme se zařadit do skupin podle úrovně jakou si myslíme, že máme a mě vyšlo, že jsem zhruba na úrovni B1-B2 sice bych už podle předpokladů měla být někde mezi B2-C1, ale jsem na sebe pyšná i tak, protože loni jsem měla úrověň určitě nižší tak A2 maximálně. Takže moje prázdninové učení k něčemu bylo, příští týden bych měla dodělat druhou učebnici On y va, a chtěla bych se pustit do třetí, ikdyž asi kvůli škole už to nepůjde tak rychle, ale ve volném čase bych chtěla udělat aspoň jednu kapitolu. 

Nevýhody tohoto týdne, skoro vůbec jsem nepila a nejedla a necvičila, a ještě je tu to dojíždění, které jsem musela tento týden vydržet, jelikož rodiče byli na dovolené a já jsem musela hlídat naši fenku. Dojíždění vlakem hodinu a půl každý den do školy a zase domů, je vyčerpávající a taky velmi časově náročné. Tak třeba čtvrtek byl asi nejhorší a nejnáročnější dnem v týdnu. Mám přednášku v 8:25, když budu v Brně tak budu vstávat asi 7:15 a všechno stihnu v pohodě, jelikož jsem, ale byla doma tak jsem vstávala v 4:15, abych stihla vyvenčit Emču, posnídat, nachystat si jídlo na celý den, které jsem pak stejně jedla až v 18h večer při zpáteční cestě domů a pak včas vyjít z domu, abych došla na nádraží, a nedobíhala za vlakem, pak cesta vlakem, takže do Brna jsem dojela tak akorát v 8h ráno, a měla jsem 25 minut, abych se dopravila šalinou do školy. Jak řešíte pitný režim a jídlo ve škole? Cvičení asi nebude takový problém, od příštího týdne, ale to pití a jezení mi dělá problém, když nejsem doma. Sice si dělám jídlo sebou, ale když mám mezi přednáškama 10 minut a musím se přesouvat z budovy na budovu, tak ten čas není, spíš není.

První týden ve škole, byl fajn, ale uvidíme co přinesou ty další týdny. Jdu se teď dívat na nějaký francouzský film, abych Vám o něm mohla pak poreferovat. :) 

btw. včera jsem se opět dívala na film Paříž, na který jsem už psala reference a nějak se zase zamilovala do Paříže, ty záběry, kterou jsou ve filmu jsou úžasné. Celý den poslouchám soundtrack k filmu, který jsem našla na Youtube, a aby toho nebylo málo, tak se film odehrává na podzim ♥ 

Mon dieu, j'aime Paris en automne! Paris est splendide dans chaque saison. ;)

Světluška a nové tričko

Minulý týden ve středu jsem byla v Brně vyřídit si šalinkartu a při té příležitosti jsem přispěla na konto Světlušce a v Lindexu narazila na krásné tričko s nápisem Le Marais Paris, které jsem tam rozhodně nemohla nechat.

Konec prázdnin

Tak zas píšu, protože mě zas něco trápí a nahání husí kůži jenom na to pomyslim. Zítra začíná mě a možná i dalším z vás nový semestr. Osobně jsem se vždycky do školy po prázdninách těšila, sice jsem chvilku nadávala jak se mi tam nechce, ale ve skutečnosti jsem se těšila, že mě škola vysvobodí z prádninové nudy. Dneska je tomu nějak nijak, nechci jít zítra na přednášky, už jen to pomyšlení jak mě, budou všichni poučovat, jak dělám všechno špatně, a že moje výslovnost není dokonale francouzská a další, mi opravdu nahání děs a mám strach, že ten půl rok a hlavně prázdniny, které jsem strávila v knížkách francouzštiny, abych se všechno doučila bude na nic, a zase budu za blbce.

Po minulých dvou semestrech se mi zhnusili vysokoškolští profesoři. Nechci všechny házet do jedno pytle, ale příjde mi, že  jsou nafoukaní, ukájí si svá nedostatečně vysoká ega a své midráky na studentech. Samozřejmě setkala jsem se i slušnými vyučujícími, kteří brali studenty jako sobě rovné, ale těch je jak šafránu.

A to jsem tak posledních 14 dní nabyla dojmu, že jsem se strašně zlepšíla ve francouzštině, a měla jsem sama v sobě jistotu, že tento rok bude lepší, že já jsem lepší, že musím vytěžit něco z toho co jsem se naučila, že to přece nepříjde vniveč, a teď tu sedím, před notebookem, projíždíla jsem si rozvrh a najednou, mě přepadla taková beznaděj, co když nejsem tak silná jak si myslím, co když to nebude stačit. Co budu dělat když to nebude strašit, já přece mám to světlo na konci tunelu, které mi říká, že budu mít vlastní firmu na překladatelství z francouzštiny. Tuto vizi nemůžu přece jen tak zahodit. Já nepotřebuju být slavná, ani přehnaně bohatá, stačími, když si vydělám dostatek peníz na to, abych mohla procestovat svět a pak, pak můžu klidně umřít.

Já opravdu jsem chci psát víc pozitivní články, ať si vy co to čtete nemyslíte, že jsem depresivní, ustrašená, nesebevědomá holka co se dívám  na svět přehnaně černými brýlemi. V mém  životě je spoustu krásy, krásných okamžiků, smíchu a vtipných situací, akorát já se o ně neumím podělit. Většinou, když se mi něco povede, nebo mám krásný den, pohodový, tak jsem za něj strašně ráda a asi je to máme my češi (moraváci) tak trošku v genech, že se o krásny v našich životech nedělíme, ale jakmile je zle, máme obavy, strach, jsme naštvaní, tak to dokážeme napsat spoustu řádků.
Tak tedy, pokusím se alespoň jednou týdně napsat to co se mi za týden povedlo, z čeho mám radost, co jsem si koupila nebo dostala a udělalo mi to radost, proto jsem založila novou složku s názvem Beaux moments - Krásné momenty, kde budu přidávat fotky, a články o tom co mě těší.