Bydlení v Brně?

dneska už druhý článek. Zajímavé. Ani pořádně nevím o čem to má být, jenom mě tak napadlo, když se blíží září, že se budu stěhovat do Brna, zase a pak stěhování v Brně s jednoho bytu do dalšího už třetího u mě, ale to bude až v prosinci takže času dost. Spíš si dělám starosti s tím jak zvládnu bydlet se třemi spolubydlícíimi, protože od letoška mám prezenční studium, zatím co do teďka jsem měla jenom kombinované, takže jsem v Brně byla jenom 3 dny v týdnu jednou za 14 dní. Tedka tam budu třeba 14 dní v kuse. Jo je fajn, že v pokoji jsem se segrou, ale i tak já jsem samotář, introvert a energii, dobíjím v samotě svého pokoje. Jenže tento klid končí od 17. září co začíná semestr. Bojím se toho, že tam bude ponorka, a že i když jsem nekonfliktní a raději ustoupím se hádat budu hlavně s Davidem, je to debil.  Fakt mě to děsí, že budeme 4 ve 2+1, když máme průchozí pokoje a vždycky když chci projít do kuchyně nebo prostě odejít z bytu tak musím přes jeho a Magdin pokoj.

Na začátku když se přistěhoval (letos 1.března) to vypadalo, že je fajn, normální kluk, ale ukázalo se, že je divnej, pořád kouká na House čímž mi ho úplně zhnusil a to jsem dokázala koukat na House hodiny, dokonce jsem si koupila knížku o Hughu Lauriem, když zrovna nekouká na House tak paří hry na notebooku btw. má tři notebooku jako by jeden nestačil.:D Mě by to nevadilo, kdyby to všechno nedělal do třech ráno a nešlo slyšet všechno co si pouští do sluchátek. :D nějak nepochopil význam sluchátek.

Cvičení povoleno.

juchůů! Můžu cvičit oficiálně.:)Už se těším až si zítra zacvičím. A teďka k dnešku byla jsem u doktorky zase se zády, naštěstí to dneska dopadlo dobře. Snažila jsem se být co nejvíc milá, odpovídat jenom na dotazované otázky a moc to nerozvádět. Taky jsem neřekla hned co mě napadlo, ale zapojila jsem mozek a řekla tu nejlepší odpověď, která mě v ten moment napadla, až na jedinou větu, kterou jsem si mohla odpustit a to "Bože já se nechci vážit", což asi sestřičce nevadilo a hnala mě na váhu.:)

Domluvila jsem se s ní, že jelikož moje záda posledních pár dní poslouchají, mě na ten rengen posílat nebude, jedině, že  by krevní testy dopadly špatně, tak by mě tam poslala. Na tu krev jdu příští týden, doufám, že to přežiju, protože mi budou brát krev na pět různých testů. Smožřejmě tu krev mi budou brát ráno a ještě na lačno. Což by normálně fungovalo, ale u mě ne. :D Já jsem zvláštní případ lidské existence za prvé nejsem schopná vstát brzo, protože jsem noční sova a za druhé bez jídla ráno nejsem schopná fungovat. Takže to bude dost komické, už vidím tu scénku, jak celá ospalá v 7 ráno stepuju před ordinací s prázdným žaludkem, pak až příjde sestra a řekne mi, že můžu jít do ordinace,aby mi vzala tu krev tak jí tam omdlím. :D jak mi napíchne žílu. Opravdu mě to rozesmívá. 

Moje záda řekla STOP

po sedmi letech co jsem měla problémy se zády, bolela mě někdy víc někdy mín, se moje záda rozhodla, že už nehodlají pořád poslouchát jak odkládám návštěvu doktora a jednoznačně řekla ve středu STOP! Co to stop znamená? Moje záda je zablokovala a tak jsem po asi hodině breku co jsem se nemohla ani pohnout, zvednout ruce ani nohy nic přemohla a nohou si podala se stolku co mám u postele ibalgin po dalších 15 minut co jsem ležela a snažila se nedýchat, protože i to bolelo, jsem zavolala mamce do práce, že se nemůžu hýbat, a že tu práci kterou mě zaúkolovala neudělám. Mamka nelenila vzala si dovolenou a přispěchala napomoct. S její pomocí jsem se postavila, mamka mě oblekla a šly jsem hlemýždím krokem k doktorce. V čekárně jsem si vyslechla od důchodců, jak jsou na tom špatně, jak je všechno drahý a pak nějaký drby... Abych to zkrátila, když jsem se dostala do ordinace, doktorka se na mě podívá a říká, že mám zablokovaný záda jako bych to nevěděla sama napsala mi troje různý prášky, který bohu dík pomáhají, takže teď moje záda bolí tak přijatelně. Příští týden jdu k doktorce znovu na prohlídku, bude mi brát krev a říkala, že mě pošle někam na rengen asi do nemocnice jak já nesnáším nemocnice! Je tam strašně negativní klima.

 Nejvíc mě, ale mrzí, že nesmím cvičit! Já, která poslední dva roky cvičím 5x týdně a předtím jsem chodila do posilky a na power jogu a pilates a spining teď nesmím cvičit. Doufám, že se to spraví, a že budu moc začít co nejdřív zase cvičit.

Já vím, člověk si to nesmí připouštět, ale napadají mě děsivé myšlenky, typu, že mám rakovinu a podobný nesmyly. Je pravda, že většinou mě bolí záda, od toho jak tahám těžký věci, protože u nás v rodině si dost lidí myslí, že jsem rambo, protože mám skoro metr osumdesát a k tomu teď 76kg ale bývali doby kde jsem měla i 88kg takže jsem klidně mohla s pole navozit v kolečkách 80 pytlů s bramborama kdy každej pytel měl dobrých 60-70kg a pak je ještě nanosit do sklepa.... o tom jak poslední dva roky o prázdinách makám na rekonstukci našeho dvoru ai nemluvím. Za to si můžu sama teoreticky, když pominu fakt, že u nás nesmíte říct ne, že něco neuzvednete nebo nebudete dělat páč je to těžký, ale co v těch ostatních případech kdy mě záda bolí a nemusím nic dělat těžkýho? Jak si mám vysvětlit tuhle bolest. No asi nemá cenu tady polemizovat, budu si muset počkat do příštího týdne.

Hlava plná otázek ...

posledních pár nocí, zase nemůžu spát, což znamená, že můj mozek má čas přemýšlet nad věcmi, které normálně zaháním. Třeba štestí? Co je štěstí? Je lepší být štastný na krátký okamžik nebo být štestný dlouhodobě? Ale kdo je v dnešní době štastný každý den? kromě Charlloty ze Sexu ve městě. Já ne a to se snažím mít radost i s obyčejných věcí jako uvařit parádní  bylinkové rizoto s parmazánem nebo jenom tak sedět pod nově postavenou pergolou  nebo koukat v noci na hvězdy a poslouchat u toho jazz. To jsou mé malé radost.
Pak jsou i radosti krátkodobé jako třeba moje přijetí na Masarykovu univerzitu, kdy jsem byla štastná zhruba 10 minut, tím nechci říct, že teď z toho nejsem nadšená, jistě že jsem stále, ale ta vlna endorfinu je pryč ten okamžik co jsem otevřela e-přihlášku a našla tak přijat(a) a zjistila, že jsem nebyla ani poslední přijatá je pryč, a teď je tu jenom ten dobrý pocit z té dřiny a obavy z toho co bude až začne semestr. Třeba budu stíhat? Nebudu vypadat jako největší idiot?Protože přece jenom jsem se francouzsky učila z větší části sama a k tomu chodila 4 roky do kurzu, což se nedá s rovnávat s tím když má někdo francouzštinu jako hlavní jazyk od 3 třídy základní školy nebo dokonce s někým kdo chodil na francouzské nebo jazykové gymnázium. Má hlava je zaplněna otázkami, na které zatím neumím odpovědět, a které mi dělají vrásky, protože já patří mezi ty lidi, co chtějí být na všechno připraveni, ty co nejdou spát dokud se nenaučí na test nebo zkoušení i kdyby měli být vzhůru celou noc.

Depresivní nákupy

Zase jsem byla vyvedena z omylu, že nakupování může být zábava. Pro mě nakupování zábava asi nikdy nebude, protože za a) ikdyž člověk zhubne za poslední půl rok 12kg a stále hubne by podle předpokladu měla být hračka omyl byl hon za nedosažitelným za b) nevim, jestli je to jenom moje domnění, ale zdá se mi, že ve všech obchodech mají rozšiřovací zrcadla, špatné osvícení takže člověk vypadá opět jako vyvržený vorvaň což vám na sebevědomí  moc nepřidá... c) když už člověk na sebe něco narve co vypadá normálně i v zrcadle v obchodáku tak to zase stojí majland. Z toho plyne, že nákupu jsou pro mě nutným zlem. Toho nutné zlo jsem obsolvovala o víkendu a z Brna jsem si přivezla jedno maxi triko, dvoje boty, dvě úžasné podprsenky z Tezenisu ve slevě za 130,- což je paráda a už zmiňované rifle. 

My tumblr

před dvěma dny jsem si založila tumblr.Jsem z něj nadšená jako jsem před spoustou let byla nadšená s deviantartu. Sice ještě pořád nevim jak ho používat jako tumblr, ale tak to se snad čase vytříbí, hlavně že jsou tam tak nádherné forky. Taky bych chtěla umět v ten praví moment zachytit okamžik něčeho krásného. A hlavně chtěla bych umět fotit lidi, protože to neumím, loni když jsem fotila svatbu ty fotky sice nedopadli špatně, byli tam dokonce i velmi povedené fotky, ale problém bude v tom, že to asi není můj šálek čaje jak se tak říká, já fotím města, přírodu, zvířata a spoustu dalších věcí, které neumím pojmenovat, ale lidi ty ne. No můžete posoudit na dA . 

Na tumblr mám svoje fotky a po včerejšku když jsem tam strávila asi 2 hodiny je tam spousta reblogovaných fotek, nápisů a minividei toho co se mi líbí. Momentálně jsem zamilovaná do NYC ani pořádně nevím proč, ale to město mě přitahuje pořád víc, tím nechci urazit moji milovanou Paříž a Londýn, které též nesmírni miluji a pokládám je za ta nejlepší města na světě, ale New York teďka vede. Jeho atmosféra, central park, spousta restaurací, lidí, muzeí, nákupních center. V New Yorku nejste nikdy sami, společnost vám totiž dělá město.

Nemám ráda doktory

Nemám ráda návštěvy lékařů a už vůbec nemám ráda návštěvy veterinárních klinik. Já osobně, navštěvuji lékaře jenom když umírám a to se nestalo už asi 5 nebo 6 let. Jediné kam chodím pravidelně 2x ročně je zubař a to jen protože jsem v ordinaci asi 5 minut :D.

Zoo Ostrava

Po dlouhé době, jsem byla zase v Zoo. Úplně jsem zapomněla jak jsou Zoo super, uvědomila jsem si jak moc miluji zvířata všeho druhu a i když bylo všude nápsáno nesahat a nekrmit, tak já jsem nátahovala ruku a pokoušela se pohladit co šlo, přitom jsem se pokoušela nerozbít foťák.