2013 dobrý rok, 2014 ještě lepší

Ahoj všem,

jak se máte? Já momentálně ležím na posteli v hotelu v Paříži. Jsem po dnešním náročnm dni strašně uchozená, ale byl to krásný, úžasný den. Začínám si užívat všechny ty výhody, co má cestování na vlastní pěst. :)

Tak a teď, abych měla zhodnotit můj rok 2013 a napsat co bych chtěla příští rok zažít, dosáhnout, vidět...

Rok 2013 byl krásný rok, jsem ráda, že to můžu napsat po tolika letech. Nejdřív jsem v lednu přežila zkouškovou smršť, pak v únoru přibyl do naší rodiny Hrozinek, nejroztomilejší králíček jakého jsem kdy viděla, březnu jsem začala cvičit s Jillian a zamilovala se do ní, je úžasná, zbožňuji její workouty, v dubnu jsem bohužel cvičit nemohla, jelikož jsem blbě cvičila vypady a dřepy odrovnala jsem si kolena, měla jsem zánět koleních vazů, takže celý duben bez cvičení :( květen jsem zase začala cvičit, tentokrát už správně a nepřestala do konce roku. Červen další zkouškové, úspěšně za mnou. Následně do mojí rodiny, přibyl nový člen, moje adoptovaná teta, správně bych měla napsat mamčina sestřenice, se kterou se moje rodina asi 30 let nebavila, kvůli hlouposti jak už to tak bývá....  Prázdniny se nesly ve stylu učení, cvičení, chození na bazén, zdravého jídla, zábavy s nejbližšími přátely, výletu do Prahy na koncert Hugha Lauriho, přátelení se s adoptovanou tetou, dohánění 23 let toho, že jsme se neznaly, malovaní její kuchyně. Září celkem normání nevšední měsíc, začátek podzimu, moje první návštěva Špilberku. Říjen můj oblíbený měsíc, podzim v plném proudu, škola v plném proudu, první přípravy výletu do Paříže, narozeniny -  nejnovější CD 30 second to mars! Začala jsem cvičit Body revolution od Jillian. Listopad asi nejrušnější měsíc, hodně školy, Hrozinkovi první narozeniny. A konečně prosinec, krásné vánoce, plno úžasných dárků, další CD 30 second to mars, nový mobil, xbox, hodinky, kosmetika a konečně zbytek roku, který jak víte za začátku dnešního článku trávím v Paříži s mou nejmilejší, nejchytřejší a nejúžasnější segruškou Cydney, zde také oslavím Silvestra a Nový rok.

2014 

• zvládnout zkouškové období
• úspěšně udělat státnice a získat titul BA (Hons)
• dokončit Body Revolution a pustit se do dalšího programu, 
• odcvičit posledních 20 ZWOW co má Zuzka na youtube než si založila ZGYM
• zkusit nový sport, třeba horolezectví, pole dance, fit box, kick box, kapoeiru (doufám, že se to tak píše)
• zkusit novou zeleninu a ovoce  - chřest, artyčok, růžičkovou kapustu, fenykl,  pitayu, špagetovou dýni, batáty
• zkusit připravit quinou, více jíst bulgur
• číst více beletrie
• dočíst od Hugha Lauriho - Obchodník se smrtí, od Jillian Michaels dočíst Bez hranic, od Umberta Eca - Faucoltova kyvadlo, od Dana Browna - Inferno
• víc číst beletrii
• zamyslet se nad tím, co chci opravdu dělat 
• jet pracovat o prázdninách do Francie
• zlepšit si francouzštinu
• jet někam do zahraničí, třeba jenom do Vídně, Bratislavy, Budapeště, Berlína...
• koupit si těžší činky,ať nemusím cvičit jen z 2kg činkami
• koupit si kettlebell
• chodit víc do kaváren 
• koupit si nějaké nové DVD nebo CD třeba od Ivy Fruhlingové, ZAZ...
• zhubnout tak, abych si mohla konečně koupit oblečení ve velikosti 38

Tak plánů mám na příští rok opravdu hodně, doufám, že se mi jich podaří splnit co nejvíc!
Přeji Vám, krásný zbytek roku 2013 a dobrý vstup do  nového roku 2014 :)

Vánoce

Ahoj všem,

za 4 dny jsou Vánoce! Letošní rok uběhl nějak extra, extra rychle. Nezdá se vám?
Momentálně krom toho, že píšu tento dárek, tak vyrábím kalendáře pro rodinu, jako každý rok. Nějak se musí to moje focení z užitkovat. :)  Letos se nějak těším na Vánoce víc jak v minulosti, možná to bude tím, že mám už nakoupené dárky, zabalené, doma je to v pohodě, příští rok bude stejně tak dobrý jak letošní ne-li ještě lepší!

Chtěla jsem se trošku pochlubit, od toho by blog asi nebyl, kdybychom se někdy nechtěli pochlubit. Jelikož je život moc krátký na to, abych ho strávili před televizí zavření doma v teple, rozhodla jsem se, že letos strávám Silvestra v Paříži. Odlétám už za 8 dní a zpět do ČR se vrátím až po Novém roku. Moc se těším, jelikož jsem v Paříži nikdy nebyla v zimě, bude to určitě nádhené, a úžasné, a konečně se dostanu na místa kde jsem nebyla jako Montmartre, Père Lachaise, Place de Vosges, Musée D'Orsay, Champs Elysées, Rue Saint Honoré konečně po těch letech a návštěvách Paříže půjdu na Eiffelovku a nebudu jen stát pod ní dole.

Tento obrázek (horní) vysvětluje můj vztah s mojí kamarádkou - Bublinou,o které jsem zde  letos toho napsala už dost, a té jsem s ní definifivně uzavřela náš vztah, a bylo to dobře, jelikož za posledního půl roku se Bublina o mě nijak nezajímala, nenapsala a já se k tomu taky nějak nemám. Já prostě nestojím o vztah, ať už jen kamarádky, kdy se ten druhý nenapíše jak je rok dlouhý ani blbý "Ahoj, jak se máš? Nechtěla bys zajít třeba někam zajít?"

Na druhou stranu, jsem zjistila, že je tu člověk, který tu pro měl byl vždycky když jsem potřebovala, zajímá se o mě, dokáže mi pomoct, povzbudit mě a já se snažím jí to oplácet jak nejlépe svedu. 

Další rekapitulaci roku čekejte v článku, který snad stihnu napsat ještě než odletím, samozřejmě tam budou i novoroční přecevzatí, nebo alespoň nástin toho co bych chtěla příští rok zlepším, zažít, podniknout, dokázat.

Botky

Jsem si udělala radost a konečně jsem si koupila zimní boty. I když to tak nemusí vypadat tak jsou pohodlné, a naprosto úžasné.

Jen tak

 

jelikož jsem ze zděšením zjistila, že se o svůj blog vůbec nestarám, a poslední příspěvek je nevím jak dlouho starý. Rozhodla jsem se něco málo napsat a dát tak o sobě vědět, že jsme ještě neumřela. :) 

Jak dny a týdny ve škole utíkají vůbec nemám čas na nic jiného... Jsem zavalená seminárkama, zápočty, a prezentacemi, čtu všechny možné knihy, v knihovně trávím skoro všechen volný čas, už si i říkám, jestli tam nezačnu bydlet :D 

Navíc nesnáším pondělky a pak také úterky, jelikož v pondělí ráno jezdím většinou, pokud tu nejsem na víkend kvůli druhé škole, z Vepřova do Brna musím vstávat ve 4:45 a to jak možná víte, není zrovna příhodná hodina na vstávání pro mě, takže momentálně jsem úplně vycuclá a už se těšim do postele. 

A úterý je velmi dlouhý den, začínám naštěstí v 9 ráno a končí ve škole taky v 9, ale večer :D když přijdu na byt a zacvičím si, uvařím večeři tak pak slavnostně padnu do postele a to už vůbec nemluvím, že bych se měla připravovat na další den, akorát na to už nemám sílu.

Jinak začala jsem cvičit Body Revolution a už jedu ode dneška druhý měsíc workout 5 a 6. Docela se děsím cardia ve středu, ale tak musím myslet pozitivně, když jsem zvládla cardio 1 tak přežiju i cardio 2 a pak i tři, na které zas budu nadávat až se k němu dostanu. :DKonečně po měsíci na sobě začínám pozorovat malé změny, tak doufám, že po těch 3 mesících jak dokončím BR to bude ještě lepší. 

V tom abych všechno přežila mě udržeje v naději, za prvé, že už za chvilku dokončím tu právnicko-podnikatelskou školu a dostanu titul a za druhé což je blíž fakt, že 28. prosince odlétám směr Paříž, kde oslavím konec a začátek roku 2014. Jé jak já se těším, Paříž v zimě, všude sníh (nebo alespoň trošku sněhu), nemůžu se dočkat, až se budu procházet, po Père Lachaise a Montmarteru, konečně vyšlapu schody na Vítězný oblouk, Eiffelovku, Trokadéro, v klidu si projdu Louvre a Musée D'Orsay a spoustu dalších krásných památek v Paříži. Strašně se těším, až si koupim pravý croissante a kávu, a posadím se v nějaké kavárně a kolem mě budou chodit protivní čísnici, kterým budu úplně ukradená. :) Prostě jen já a Paříž, konečně budu moc mluvit francouzsky.

Pro dnešek konec reportu, jdu spát, protože jsem vážně mrtvá. 

Opožděný dárek

V pátek se u mě stavila moje kamarádka, adoptovaná sestřička Gee. Jelikož jsme neměly tu možnost vidět se dřív, aby mi mohla předat dárek k narozeninám dostala jsem ho až teď (což je dobrý čas na dárek, když uvážím, že dárek k 22 narozeninám jsem dostala od ní až letos v dubnu :D ). Musím říct, že jsem to vůbec nečekala, že dostanu to co jsem dostala, protože je to trošku dražší věc a udělala mi neskutečnou radost :)
Tak tady je cédéčko 30 second to mars! Je to zvláštní 30STM poslouchám už tak dobrých 7 let a nemám ani jedno jejich originál CD. Když byli letos na Rock for people, tak jsem byla dost smutná, že nemůžu jít, protože jsem druhý den měla důležitou zkoušku...

Je to ten nejlepší dárek jaký jsem letos dostala, překonal i elektronickou čtečku, kterou jsem dostala od rodičů.
Kromě CD jsem dostala od Gee ještě toaletní vodu Paris Baby a úžasný hodně, hodně sladký a vynikající dortík s fondánovou polevou. 

Nenápadný půvab buržoazie

tak konečně jsem se taky dostala k blogu.:)

Minulý týden jsem byla v divadle Reduta na divadelním představení Nenapadný půvab buržoazie, a musím říct, že první dojem z toho byl ten, šok, zhnusení, že jsem chtěla asi po 5 minutách odejít, nakonec jsem vydržela tu hrůzu až do konce. Nechci tu hodnotit výkony herců/hereček,ty byli dobré, chci více rozebrat smysl té hry, co tím chtěl autor asi říci. 

Z odstupem času, co vstřebáte ten šok musím říct, že v tom bylo hodně pravdy, kterou jsem nechtěla vidět nebo dělala, že ji nevidím. Představení bylo o chování lidí, uvedené v té nejextrémnější formě jaké může být. Celé se to nese v nádechu pohřbu, jak už toho, že tam pohřbívají tatínka tak i toho metaforického, že lidstvo morálně umírá. 

Musím říct, že tam bylo hodně nechutných scén, třeba scéna když muži močí (samozřejmě ne skutečně) do skleniček na šampaňské, nebo vykonávají i jinou potřebu... byly tam scény jak se lidé neumějí chovat v restauracích, scény s korupcí, dále scény o tom jak bereme drogy, chlastáme, jsem promiskujitní. Hodně smutné byly scény kdy se jen tak pro zábavu vraždili, což vlastně lidstvo dělá, střílíme se jen tak, z legrace...  války nám mohou být příkladem.

Čím déle o tom představení přemýšlím, tím více oceňuji jeho hloubku, jeho myšlenku, že si nevážíme života, že neumíme truchlit, protože v dnešní uspěchané době na truchlení nemá nikdo čas, když je pohřeb tak si na něj vezmeme den volna, rychle se to sfoukne a další den pěkně do práce jako by se nic nedělo, a nikdo blízský nám neumřel. 

Bohužel předtavení teď v blízské době nehrají, ale kdybyste ho náhodou zahlédli v repertoáru divadla, tak na něj určitě zajděte, je to poučné vidět chování lidí, někdy i sami sebe z opačné strany.

 

když kliknete na odkaz  Divadlo Reduta, tak se dostanete na stránky divadla, kde si můžete přečíst krátkou anotaci k představení a můžete se zde podávat i na další fotky.

Úterky francouzského filmu X

Jelikož včera bylo úterý, tak dneska přicházím z novým tipem na francouzský film. Tedy, film se jmenoval La chance de ma vie, byl natočen v roce 2010 a je to nevšední francouzská romantická komedie. Když si francouzské filmy, vybírám podle herců, zde jsem neznala ani jednoho z hlavních ani vedlejších rolí a myslím, že jsem neuděla vůbec špatně, když jsem film viděla.

Jde o to, že hlavní postava Julien je manželský poradce, umí pomoci všem manželským párům kromě sebe. Julien má strašlivou smůlu u žen, není to v tom, že by ho nemilovaly, odmítali ho,  ale vždycky když se do nějaké zamiluju, tak se té jeho přítelkyni začnou dít divné věci, přijde většinou k nějakému úrazu a potom se s ním rozejde, se slovy, že už ho nikdy nechce vidět.

Když takhle jednou zase zachraňuje jeden pár, který se má ten den brát, tak potká Joannu, která ale na party po obřadu přijde úplným omylem. Samozřejmě je to láska na první pohled, zamilují se do sebe, traví spolu spoustu času, akorát Joanně se začnou stávat různé příhody, třeba uvízne ve výtahu, když zrovna ten den má důležitou konferenci. Nebo jí návrhy auta spadnou úplně nečekaně do kašny, a ona tak opět promešká konferenci a s ní i karierní postup.  Jak se jí přestane dařit, začne si všímat toho, že všechna smůla přišla až Julienem a tak se s ním rozejde a řekne mu, že už ho nechce v životě vidět, a že jí zničil život...

Musím říct, že ikdyž spousta těch situací jsou bolestivé, a smutné a kdyby se to stalo mě taky bych byla pěkně naštvaná avšak francouzi umí i takové situace podat zábavnou formou, takže se člověk většinu filmu nestačí popadat za břicho, jak se válí smíchy.

Jak jsem se málem rozbrečela na přednášce...

 weheartit.com

Nějak cítím, že to musím ze sebe vypsat. Dneska jsme měli na fakultě přednášku o šikaně nejen ve školách, tak obecně o šikaně. A já jsem tam tak seděla a najednou jsem si vzpomněla na to jak mě šikanovali na základní škole, jak jsem ráno než jsem vstala a šla poslušně do té odporné školy, si musela přehrát album od Evanescence a Linkin Park, abych byla schopná tam jít.  

Bublina praskla

Asi jsem tady na blogu napsala hodně o moje kamarádce Bublině, která mě vytáčela. Rozhodla jsem se po dlouhém přemýšlení co s ní, že naše kamarádství už nemá cenu. 

Je to pro mě těžké ukončit naše kamarádství, které vlastně nikdy asi nebylo dokonalé jenom já jsem si to nechtěla přiznat. Vždycky tam bylo něco co by v kamarádství být nemělo. Neustálé moje ústupky, moje kompromisy, abychom se mohly vidět pokecat spolu, zajít někam na kafe nebo do čajovky. To že mi nikdy vlastně neřekla pravdu, co si o mě myslí a já jsem se pak dovídala od jiných pravdu, ale vždycky jsem já blbka jí odpustila a přesvědčovala sama sebe, že to tak vlastně nemyslela.

V posledních čtyřech letech, jak už víte z minulých příspěvků na mě Bublina doslova kašlala. Já jsem byla vždycky, ta která jí napsala, jestli se nechce někde sejít na pokec, a ona mi to vždycky odložila, nebyla vyjímka, že mi napsala třeba v půl 2 ráno, že na naš sraz nepříjde, že je u Zadka. Fajn, tehdy jsem si říkala že je to asi správně, že chce být s "přítelem" že až já budu mít přítele, tak ona mě taky bude chápat, že chci být s tím koho miluji. Ó jak jsem se mýlila! 

 S příchodem na vysokou se naše srazi staly spíše vyjíměčnými, když měla Bublina čas, tak jednou za půl roku, za rok a tím pádem jsem se tak odcizily, že si nemáme co říct. Jistě, každá chodíme na jinou fakultu poznáváme nové lidi, to je v pořádku. Já si ale vždycky myslela, že dobré kamarádství nějaká vysoká nezmění. Asi jsem v tomhle nějaká divná.

No nejvíc mě asi dostalo, že zatím co u mě byla Bublina vždycky mezi těmi kamarádkami, které jsem měla, vzhledem k tomu co jsme spolu prožily, jak jsem dlouhá leta bez sebe snad neudělaly ani krok, když jsme spolu trávily veškerý volný čas mezi velmi blízské, tak ona na mě měla asi jiný názor. 

 Uvědomila jsem si to asi tak před 3 týdny, kdy úspěšně udělala státnice a já jsem to s ní chtěla oslavit a ona mi odepsala "konečně mám volno, tak lítám po všech kamarádech, domluvíme se na někdy jindy" a pak samozřejmě fotky jak se o prázdninách skvěle bavila zatím co mě řekla, že se musí učit na státnice, takže nemá čas. To neměla a nemá ani tu pitomou hodinu, aby vyšla před barák a sedly jsme si na schody a chvilku se viděly? Ne nemá, a já už nemám na tohle náladu.  

K tomu napsat tento článek jsem se odhodlávala dlouho, dokonce jsem si říkala, nepiš to! Nikoho to nezajímá, ale dneska když se u ní na zdi zase objevily fotky jak se skvěle baví, jsem svůj smutek musela dát nějak ven. 

Nechci kamarádku, co mi nenapíše jak je rok dlouhej, nechci se nikoho doprošovat, jestli si na mě vyhradí svůj drahocený čas... takže jsem to utla. Bublina mě už nezajímá.  Sice to bolí, asi jako každej "rozchod", ale je to tak lepší.

Momentálně jsem zrovna v tom stádiu zvykání si, asi jako kdy člověk ztratí nějakou končeninu a furt si myslí, že jí má a vlastně nemá. Dlouho léta jsem tu končeninu měla jakžtakž v pořádku, ale pak poslední roky se postupem stávala pohmožděnou, zlomenou a pak začala hnít a teď bylo nezbytné, abych ji amputovala. Snad se to brzo zahojí a já se konečně budu moc věnovat lidem, kteří o mě stojí.

P.S kdo to dočetl až jsem dolů, klobouk dolů :D 

P.S 2 pokusím se zítra napsat něco pozitivnějšího :)

Úterky francouzského filmu IX

Dlouho jsem přemýšlela jestli jsem mám dát tento film, jmenuje se L'apollonide (Souvenirs de la maison close) - Nevěstinec. Tento film jsem viděla asi před dvěmi lety, a musím říct, že je to jeden z těch filmů, na který jsem nedostala odvahu podívat se ještě jednou. 

Příběh se odehrává v Paříži na přelomu devatenáctého a počátku dvacátého století v jednom z nejlepších vykřičených domů té doby. Příběh je rozdělen do tří částí, které se vzájemně prolínají, v přízemí domu je něco jako obývák, velký salón kam přicházení muži a prostitutky mezi nimi chodí a obsluhují je a oni si vybírají tu, která je dnes v noci uspokojí, v patře nad tím jsou už samostatné pokoje, aby měli trošku soukromí, při nočních hrátkách a úplně nahoře v podkroví spí dětičky, o které se prostitutky přes den starají.

Film je realistický, ukazuje, běžné dny prostitutek, od toho jak se starají o děti, vaří, perou až po to jak v noci pracují. Mnohdy za noc stihly obsloužit i 10 mužů (tomu se, ale říká dlouhá šichta).  Některé dny si prostitutky udělaly se svými dětmi výlet k rybníku. 

Asi jedním z nejhorších scén z celého filmu je ta, kdy jeden muž při hrátkách s prostitutkou jí rozřízne ústa a ona pak ječí a všude je plno krve. Tuto scénu si budu asi pamatovat navždy. Další věc co mi utkvěla v hlavě je to, že musely pracovat i když měli menstruaci. 

Je však pravdou, že jelikož prostitutky z tohoto domu patřily mezi špičku v Paříži, měly alespoň nějaká práva, pravidelně je prohlížel lékař, jestli nemají nějakou přenosnou pohlavní nemoc, po každém sexu se desinfikovaly už nevim čím, a měly možnost jednou za určitou dobu nepracovat, což jsou velmi dobré podmínky na tu dobu, na prostitutku, protože v Marseille by byly pouze stoje na sex, bez práv na cokoliv.

Nevím co víc k filmu napsat, nelituji toho, že jsem film viděla, člověk si tak uvědomí, jak těžké to tehdy bylo, na druhou stranu to není film na sobotní večer, kdy chcete relaxovat, vypnout a jen sledovat příběh. 

Rekapitulace týden II

Fall down seven times, stand up eight !

  

Jelikož je sobota večer, tak bych mohla nějak zrekapitulovat tento týden, protože věřím, že zítřek bude super den, udělám to už dnes.

Tak si říkám, že jsem tu chválu francouzštiny asi minulý týden asi zakřikla, protože hned v pondělí jsem si připadala na jazykových cvičeních jako naprostý debil. Asi si francouzština řekla, že když se už v ní cítím jistější musí mi dokázat, že tomu tak není. :D

No to byl asi nejhorší zážitek tento týden, pak už se to dalo nějak snést, což byla útěcha pro zbytek týdne. Včera jsem měla volno tak jsem vyrazila do města. Musím se přiznat, trošku se stydím, protože za 3 roky jsem nebyla na Špilberku, tak jsem se včera odhodlala, vzala foták a šla fotit na Špilas, protože je z hradu krásný výhled na celé Brno.

Dneska byl těžký den, jelikož studuji dvě vysoké školy, měla jsem dneska výuku, celý den jsem poslouchala o tom jak být správným manažerem, což bylo takové opáčko za střední. Nedověděla jsem se nic nového, akorát jsem si říkala, jak jsou někteří lidi tupí, asi nepochopím jak někdo kdo dělá minimálně 10 let v oboru, navíc studuje ekonomický obor narozdíl ode mě, která studuje práva a obchod, se může ptát na to co znamená SWOT analýza, když s ní dělá furt v praxi. Víte jak, pochopila bych, že by se ptal někdo kdo šel na vysokou, rovnou ze střední školy, gymnázie a o praxi nezavadil, jak já nebo moje spolužačka, ale když v tom někdo pracuje. 

 A co mě dostalo na konci přednášky, že někteří tleskali! WTF? kde to jsem, to mi připadá, jako když čeští turiské tleskají při přistání letadla... 

Další zaskočení dneška, bylo když jsem se divila, proč je nás na přednášce 150, jsem se dozvěděla, že na tuto přednášku sloučily čtyři obory dohromady. Na našem oboru nikdy nikdo netleská, ale ekonomové a další obory jsou asi zvyklí tleskat a pokládat otázky, že něco v učebnici není. Kdyby ti co se ptají, nejdřív prolistovali učebnici tak by zjistili, že je to o dvě strany dál. No zkrátím to, připadala jsem si jak v mateřské školce.

Abych viděla něco pozitivního na dnešku, ráno bylo krásně i celý den byl krásný, miluju tady ty dny, kdy je zima a svítí slunce a listí na stromech začíná žloutnou. Na přednášce jsem se zvládla naučit básničku, kterou mám do fonetiky na příští týden. :)

Strašně se těším na zítřek, protože se mi vrací segruška. Juchuu! po šesti týdnech! Konečně! už se těšim až tu bude a bude spolu seldovat seriály uděláme popcorn a bude spolu kacat dýl, než v smskách, mailech, a po skypu. Musím přiznat, že se těším i na dárky ikdyž předpokládám, že je dostanu až za 14 dní k narozeninám.

 

Cvičení a jídlo. Cvičit jsem stihla jenom v pondělí, pak mě chytly nějak záda a od té doby jsem necvičila... Jídlo je na tom líp, jelikož jsem už v Brně a nemusím jezdit každý den domů a zase zpět do Brna, tak v pauzách mezi přednáškama stihnu něco sníst a když je ta pauza delší tak stihnu jet i na privát a zase zpátky do školy. 

Snad to cvičení bude příští týden lepší, přemýšlela jsem, že až dokončím workouty od Zuzky, že se vrátím zpátky k Jillian, sice miluju Zuzku, cvičím s ní úplně od začátku Bodyrocku, ale momentálně mi Jillian vyhovuje víc, navíc Jillan má hodně cviků na záda.

Umění vybrat

Dneska mám pro vás malý typ. Když tak každý den několikrát jedním šalinami do školy a zase zpět a kamkoliv jinam, tak většinou nevím kam s očima, protože se mi nechce dívat na lidi kolem mě, většinou svůj zrak namířím někam ven ze šaliny, nebo nahoru kde jsou umístěné reklamní letáky.

Věštinou mě tam nic nezaujme, ale dneska jsem tam zahlédla leták na stránky www.umenivybrat.cz kde se můžete dočíst o tom, jak správně vybrat ekologiské výrobky. Mě osobně nejvíc upoutala odrážka na výrobky netestované na zvířatech. Je sice pravdou, že Evropská unie zakázala testování na zvířatech, to však neznamená, že firmy nemohou práci zadat mimo EU a tak to i mnohdy dopadá. Na těchto stránkách najdete užitečné rady čeho se vyvarovat při nákupu a co by všechno měl šetrný výrobek obsahovat, a jak by měl být označet. 

Hon za dokonalou kabelkou

Hon za dokonalou kabelkou je pro mě jako bojovat s větrnými mlýny. Nikdy nenajdu tu pravou, tu jedinou, do které by se mi vešly všechny věci. Kabelku která by se mi líbi svým tvarem, barvou. Tu do které bych se zamilovala na první pohled. No jelikož takovou kabelku asi nikdy nenajdu, snažila jsem se dneska na České, alespoň o to, aby se moje nová kabelka nejvíce podobala vysněnému cílu. 

 Po dlouhém bloudění po obchodech jako Lindex, H&M, Camaieu, Zara, Ann Christine, Taily Weijl jsem jako naprosto zoufalá, že nikdy svou kabelku nenajdu a budu muset babičce vysvětlovat, že jsem si k narozeninám nic nevybrala, jsem zabloudila do Reservedu. V přízemí se mi nic nelíbilo, ale pak mě napadlo, že ve druhém patře, kde je spodní prádlo by mohli mít i kabelky a ono taky, že jo. 

Měli a hodně, nevím, jestli se to dá tak nazvat, ale byl to kabelkový ráj. Tak jsem si konečně mohla vybírat nejdřív jsem ji neviděla, v tom množství kabelek, ale pak jsem ji uviděla. Nádhernou černou kabelku, která  nestála majlant, a která mi teďka, když jsem si ji koupila připadá, jak kdybych sebou tahala příruční zavazadlo. :D Je velká a nádherná, vleze se do ní můj notebook, sešit do školy A4, učebnice a další potřebné věci co sebou furt tahám.  

Úterky francouzského filmu VIII

Z novým semestrem se zase vrací Úterky francouzského filmu.  Tak tedy, mám pro vás další typ na francouzský film, který se jmenuje De vrais mensonge - Krásné lži a viděla jsem ho včera, takže mám v sobě ještě plno dojmů. V hlavní role stvárnili Audrey Tautou, Nathalie Baye a Sami Bouajila. 

 V krátkosti o čem je film. Příběh se odehrává v přímořském městečko někde na jihu Francie kde Emilie (Audrey Tautou) vede kadeřnictví. Jednoho dne jí příjde milostný dopis, od údržbáře Jeana, který pracuje u ní v kadeřnictví a nesmírně ji miluje.Ona však dopis vyhodí, protože se domnívá, že jí ho napsal nějaký blázen. Když jde však na oběd se svou matkou Maddy, která je nešťastná z toho, že jí opustil manžel (jak už to tak bývá, utekl za mladší) Emilii napadne, že by mohla mamce pomoct tím, že jí pošle milostný dopis co dostala. Tím se ale dostává do různých problémů, mamku ten dopis nesmírně potěší, a chová se jak vyměněná, je veselá a štastná, a tak Audrey píše pod vlivem vodky ( btw. bylo to snad poprvé, co jsem viděla ve francouzském filmu pít něco jiného než víno) další dopisy, které už nejsou tak dokonalé jako ten původní, který byl psán z lásky. V průběhu filmu Emilie zjistí, že Jean udržbář od ní z kadeřnictví mluví snad všemi světovými jazyky a začne se mu vyhábat, protože si před ním připadá jako blbec. Nakonec jelikož její mamka si myslí, že neznámý ctitel ji už nemiluje se odhodlá jít k Jeanovi domů a tam ho poprosit, aby si vyšel s maminkou na večeři. Jak film dopadne vám samozřejmě neprozradím, záměrně, jsem vynechala některé důležité informace z filmu, bych vám nevyslepičila úplně všechno co je ve filmu. Sama moc dobře vím, jak nesnáším, když vím, všechny detaily z filmu.

Film měl krásnou myšlenku, že k lásce nebo pro dobro našich blízkých děláme někdy věci, které i když myslíme dobře, nemusíjí tak dopadnout. Krásné lži je krásný film, u které nemusíte moc přemýšlet, některé scény jsou lehce předvídatelné, ale i tak se mi film líbil a určitě bych se na něj podívala ještě jednou.

La lettre

chtěla bych se s vámi podělit o jednu písničku, kterou jsme poslouchaly na hodiny na přednášce.

Písnička se jmenuje La lettre (dopis) a je od Ronan Luce  Ronan Luce - La lettre. 

Vaším úkolem je pustit si písničku bez zvuku nebo se zvukem pokud neumíte francouzsky a přehrát si ji asi tak do 1:33, pak to pozastavit a popřemýšlet jak by to mohlo skončit. 

Já osobně jsem na hodině byla jediná, která na to měla jiný názor než ostatní, a když jsem to asi před hodinou pouštěla rodičům, každému zvlášť, tak řekli oba dva podobnout odpověď jako jsem řekla já na přednášce, což mě trochu uklidnilo, protože je to důkaz, že nejsem magor. :D 

TEĎ SI PŘEHRAJTE PÍSNIČKU !!!

A až potom si předčtěte co jsem řekla na přednášce, nechci vás ovlivňovat. 

Rekapitulace prvního týdne ve škole

Tak nějak bych mohla zrekapitulovat první týden nového semestru. Kde začít? Bylo to jednoduše bláznivé, za tento týden jsem si asi třikrát změnila rozvrh :D doufám, že už se mi ty předměty nebudou překrývat. 

První týden na vysoké, je takový zvláštní, naštěstí není spousta předmětů, takže člověk tam jde tak na jeden, dva denně. 

Nejzvláštnější bylo vidět spolužačky (říká se i na vysoké spolužačky?), byl to takový zvláštní pocit, protože za celé prázdniny jsme se neviděly, ale o to lepší to bylo, protože si máme teďka co říct. 

Musím se pochválit, že francouzština se mi opravdu zlepšíla a dokonce včera ve fonetice mě paní doktorka neopravovala ve výslovnosti, a až na pár situací v týdnu, jsem si nepřipadala na každé přednášce jak úplnej idiot což bylo loni úplně běžné. Dokonce i víc reaguju. V didaktice jsme si dělaly test, měly jsme se zařadit do skupin podle úrovně jakou si myslíme, že máme a mě vyšlo, že jsem zhruba na úrovni B1-B2 sice bych už podle předpokladů měla být někde mezi B2-C1, ale jsem na sebe pyšná i tak, protože loni jsem měla úrověň určitě nižší tak A2 maximálně. Takže moje prázdninové učení k něčemu bylo, příští týden bych měla dodělat druhou učebnici On y va, a chtěla bych se pustit do třetí, ikdyž asi kvůli škole už to nepůjde tak rychle, ale ve volném čase bych chtěla udělat aspoň jednu kapitolu. 

Nevýhody tohoto týdne, skoro vůbec jsem nepila a nejedla a necvičila, a ještě je tu to dojíždění, které jsem musela tento týden vydržet, jelikož rodiče byli na dovolené a já jsem musela hlídat naši fenku. Dojíždění vlakem hodinu a půl každý den do školy a zase domů, je vyčerpávající a taky velmi časově náročné. Tak třeba čtvrtek byl asi nejhorší a nejnáročnější dnem v týdnu. Mám přednášku v 8:25, když budu v Brně tak budu vstávat asi 7:15 a všechno stihnu v pohodě, jelikož jsem, ale byla doma tak jsem vstávala v 4:15, abych stihla vyvenčit Emču, posnídat, nachystat si jídlo na celý den, které jsem pak stejně jedla až v 18h večer při zpáteční cestě domů a pak včas vyjít z domu, abych došla na nádraží, a nedobíhala za vlakem, pak cesta vlakem, takže do Brna jsem dojela tak akorát v 8h ráno, a měla jsem 25 minut, abych se dopravila šalinou do školy. Jak řešíte pitný režim a jídlo ve škole? Cvičení asi nebude takový problém, od příštího týdne, ale to pití a jezení mi dělá problém, když nejsem doma. Sice si dělám jídlo sebou, ale když mám mezi přednáškama 10 minut a musím se přesouvat z budovy na budovu, tak ten čas není, spíš není.

První týden ve škole, byl fajn, ale uvidíme co přinesou ty další týdny. Jdu se teď dívat na nějaký francouzský film, abych Vám o něm mohla pak poreferovat. :) 

btw. včera jsem se opět dívala na film Paříž, na který jsem už psala reference a nějak se zase zamilovala do Paříže, ty záběry, kterou jsou ve filmu jsou úžasné. Celý den poslouchám soundtrack k filmu, který jsem našla na Youtube, a aby toho nebylo málo, tak se film odehrává na podzim ♥ 

Mon dieu, j'aime Paris en automne! Paris est splendide dans chaque saison. ;)

Světluška a nové tričko

Minulý týden ve středu jsem byla v Brně vyřídit si šalinkartu a při té příležitosti jsem přispěla na konto Světlušce a v Lindexu narazila na krásné tričko s nápisem Le Marais Paris, které jsem tam rozhodně nemohla nechat.

Konec prázdnin

Tak zas píšu, protože mě zas něco trápí a nahání husí kůži jenom na to pomyslim. Zítra začíná mě a možná i dalším z vás nový semestr. Osobně jsem se vždycky do školy po prázdninách těšila, sice jsem chvilku nadávala jak se mi tam nechce, ale ve skutečnosti jsem se těšila, že mě škola vysvobodí z prádninové nudy. Dneska je tomu nějak nijak, nechci jít zítra na přednášky, už jen to pomyšlení jak mě, budou všichni poučovat, jak dělám všechno špatně, a že moje výslovnost není dokonale francouzská a další, mi opravdu nahání děs a mám strach, že ten půl rok a hlavně prázdniny, které jsem strávila v knížkách francouzštiny, abych se všechno doučila bude na nic, a zase budu za blbce.

Po minulých dvou semestrech se mi zhnusili vysokoškolští profesoři. Nechci všechny házet do jedno pytle, ale příjde mi, že  jsou nafoukaní, ukájí si svá nedostatečně vysoká ega a své midráky na studentech. Samozřejmě setkala jsem se i slušnými vyučujícími, kteří brali studenty jako sobě rovné, ale těch je jak šafránu.

A to jsem tak posledních 14 dní nabyla dojmu, že jsem se strašně zlepšíla ve francouzštině, a měla jsem sama v sobě jistotu, že tento rok bude lepší, že já jsem lepší, že musím vytěžit něco z toho co jsem se naučila, že to přece nepříjde vniveč, a teď tu sedím, před notebookem, projíždíla jsem si rozvrh a najednou, mě přepadla taková beznaděj, co když nejsem tak silná jak si myslím, co když to nebude stačit. Co budu dělat když to nebude strašit, já přece mám to světlo na konci tunelu, které mi říká, že budu mít vlastní firmu na překladatelství z francouzštiny. Tuto vizi nemůžu přece jen tak zahodit. Já nepotřebuju být slavná, ani přehnaně bohatá, stačími, když si vydělám dostatek peníz na to, abych mohla procestovat svět a pak, pak můžu klidně umřít.

Já opravdu jsem chci psát víc pozitivní články, ať si vy co to čtete nemyslíte, že jsem depresivní, ustrašená, nesebevědomá holka co se dívám  na svět přehnaně černými brýlemi. V mém  životě je spoustu krásy, krásných okamžiků, smíchu a vtipných situací, akorát já se o ně neumím podělit. Většinou, když se mi něco povede, nebo mám krásný den, pohodový, tak jsem za něj strašně ráda a asi je to máme my češi (moraváci) tak trošku v genech, že se o krásny v našich životech nedělíme, ale jakmile je zle, máme obavy, strach, jsme naštvaní, tak to dokážeme napsat spoustu řádků.
Tak tedy, pokusím se alespoň jednou týdně napsat to co se mi za týden povedlo, z čeho mám radost, co jsem si koupila nebo dostala a udělalo mi to radost, proto jsem založila novou složku s názvem Beaux moments - Krásné momenty, kde budu přidávat fotky, a články o tom co mě těší.

Tak jsem ji dostala

Moc častu tu nedávám na odiv, co jsem si koupila, nebo co jsem dostala, ale dnešní kniha sem prostě patří. Všichni zapalení fitblogeři jistě pochopí mé nadšení.  Chtěla jsem ji od chvíle, kde se o ní zmínila Nikki na svém blogu. Tak jsem se o ní zmínila mamince někdy na začátku prázdnin, a maminka jako správná knihovnice nelenila a objednala mi ji,jenže jelikož jsou prázdniny tak to prý nešlo nějak objednat a měla mi být objednána až někdy v září, takže bych ji dostala zhruba na narozeniny. Ale světe div se, ono to nějak šlo a tak jsem dneska dostala. Popisovat jakou jsem z toho měla radost nebudu, bylo by to na další článek. :D

Nemůžu se dočkat až se do ní začtu, samozřejmě předtím ještě musím splnit úkoly do francouzštiny, ty za mě nikdo nenapíše. Holt nejdřív práce a pak koláče. Jdu na tu francouzštinu, abych to měla co nejrychleji hotové a mohla číst. 

Úterky francouzského filmu VII

Tuto složku jsem dlouho zanedbávala, ne že bych se na francouzské filmy nedívala, právě že dívala, ale nepsala jsem o nich. Styď se black-ladybid! 

Dnešní film mě v mnohém překvapil. Asi bych na něj nepřišla, kdyby mě asi v sobotu napraštila do očí upoutávka na Chanel na Youtube, ve kterém je novou tváří Diane Kruger. To by nebylo tak zvláštní, ale já jsem zjistila, že Diane Kruger mluví plynule francouzsky, protože nějakou dobu studovala v Paříži. 

Tím to úvodem jsem chtěla říct, že film, na který jsem se dívala včera v noci, a u kterého jsem se nesmírně nasmála je Un plain parfait - Perfektní plán, v hlavních rolích s Diane Kruger a Dany Boon. 

Film je ve zkratce o tom, že všechny ženy v Isabellině rodině jsou prokleté. A to tak, že jejich první manželství vždycky krachne. Isabella, která už 10 let chodí s Pierrem, se tomu to chce vyhnout, a tak jí sestra najde, nějakého danského mladíka, kterého by si mohla vzít, za pár minut se s ním zase rozvíst, a spokojeně odjet zpátky do Francie a zde si vzít Pierra. Osud tomu však chtěl jinak a tak se Isabelle změní život a ona zažívá neuvěřitelné zážitky se svým prvním manželem. :D

Film se mi líbil celý, byl tak vtipný, přesně jako francouzské filmy jsou, nenucené sice víte, že je to romantická komedie, a že to pravděpodobně skončí happy endem, ale není to tak průhledné jako americké filmy. 

Musím ale říct je jedna scéna mi přišla trošku nechutná...byla to scéna, kde jí tu kozí polívku :D  víc už nebudu prozrazovat, jinak bych zas vykecala všechno. 

 Diane vypadá tak dokonale a francouzsky!

Snídaně

Pár fotek mých snídaní

 Celozrnný toust ve vajíčku a skořici osmažený na pánvičce s ovocem co dala zahrádka. recept od Zuzky Light

Britská invaze

V poslední době, mi nějak chybí Londýn. Možná je to taky tím, že tam na 6 týdnu odjela druhá část mé duše.. takže jsem si řekla, že když do Londýna nakonec nejedu jak jsem měla původně v plánu někdy v březnu, tak se můžu alespoň na Londýn dívat. V poslední době, jsem viděla staré dobré filmy, které mě vždycky potěší, ale také jsem viděla pár nových. 

 Pokud tedy patříte jako já mezi milovníky Anglie a všeho britského, tak čtete dál.