Žiju plus nudné plány na prázdniny

ahoj všem:) 

už dlouho jsem se chtěla ozvat, ale jelikož pro mě zkouškové ještě neskončilo nemám moc čas na blog a spíš ani náladu. :D 

Jak bude trávit prázdniny? Moje prázdniny budou takové skoro jako vždycky do 18.července budu ještě dodělávat druhou školu čekají mě ještě 2 zkoušky a musím napsat ještě 2 seminárky a pak doufám, letos konec. No potom  budu mít volno, jedu s kamarádkou na koncert Hugha Lauriho do Prahy, pak se vrátim a hnedka odjíždím k babičce a pak až do začátku semestru budu doma, hlídat zvířetstvo, protože rodinka vyráží do světa, segruška jede s kamarádkou zase do Anglie trhat jabka a rodiče jedou do lázní a pak v září ještě do Řecka dali si to jako narozeninový dárek a Beruška bude hlídat psa a králíky(rozhodujeme se že si k Hrozinkovi pořídíme ještě Mrkvičku) a rybičky a bude hlídat barák. Týjo až teďka mi došlo, že budu v baráku úpe sama. :D Možná pojedu ještě ke kamarádce na chalupu, zve mě tak už asi 3 roky tak bych za ní mohla zajet.

Dokončila jsem Ripped in 30  a jsem trošku smutná, protože jsem nabrala 1cm svalů, ale že bych zhodila tuk to ne.... no budu muset makat víc, nebo nevim co už dělat aby se ten posranej tuk na mě rozpustil a já mohla nosit kalhoty velikosti 38.  O tom, jak mě dokáže vytočit, když mi někdo, řekne jez víc zeleniny(jsem vegetarian zeleninu jim denně), pij vodu, a cvič se tu nebudu rozepisovat, protože by to bylo na celý článek...

Co se týče programu, tak musím říct, že Ripped in 30 mě osobně bavilo mnohem víc než 30 days Shred, navíc jsem zjistila, že špatně cvičím lunges, a squats z čeho mě pak bolely kolena u 30 days Shred, naučila jsem se to cvičit správně a kolena už mě nebolí. Kdybych měla napsat nejoblíbenější level z všech 4 tak asi 3 a level 4 je v těsném závěsu. Byla to sice strašná makačka, a často jsem Jilian proklínala co si to zas vymyslela, ale na konci jsem byla štěstím bez sebe, že jsem to zvládla.

můj miláček Hrozinek

A to je tak vše, jdu se zase učit účetnictví než z toho úplně zbláznim, člověk by řekl, že když jsem ho měla na střední a maturovala jsem z něho, že by mi to mělo být jasné, no zjisťuju, že účetnictví pro mě bude vždycky záhada.

He's happy without you

je to divný, už jsem na něj zapomněla a včera jsem nějakou náhodou viděla jeho novou fotku na fcb, samozřejmě je tam se svou současnou přítelkyní, ale stašně mu to tam slušelo a vypadal vážně štastně, tak štastého jsem ho už dlouho neviděla. Takže dneska jsem bylana jeho facebooku a prohlížela všechny fotky co tam má.... Jsem magor. Black-ladybird vzpamatuj se! Je pryč!

Myslela jsem si, že když se odstěhuju do Brna a on zůstane v Šumperku tak nás budou dělit ty kilometry. Dál jsem si myslela nějak naivně, že bych mohla potkat někoho novýho tady v Brně a ono furt nic, maximálně gayové, který zřejmě přitahuju jako mucholapka. :D

Poslední tři roky jsem všechny fotky co dával na facebook nebo jakýkoliv jeho status jsem jakž takž úspěšně ignorovala, akorát ta včerejší fotka nějak nešla ignorovat.Mohli jsme být ak štastní... pozdě bycha honit! No doufám, že ta potrhlost nevím jak to nazvat ve mě zase brzy skončí, a já se vrátím k normálnímu žití. rozuměj učení na zkoušky

Na návštěvě v zemi dřeváků

Nizezemí je sice malá země, ale velmi krásná. Je pravda, že kdo je zvyklý na moře a písečné pláže a horko tak se mu tam asi líbit nebude, protože každou chvíli tam prší občas jsem si připadala jako v Anglii.
V Nizozemí jsem byla celkem 4 dny a navštívila jsem nespočet měst a památek.
Mezi města, která jsem navštívila patří Amsterdam, Haag, Alkmaar, Volendam, Rotterdam, Naarden, Scheveningen. Všechny města jsou krásná a mají své kouzlo. Jelikož v každém městě jsem toho viděla spoustu a je to už tři roky, co jsem tam byla tak popíšu jenom Amsterdam, protože mi udkvěl v hlavě nejvíc, tím se nechci dotknout ostatních měst byly nadherné.

Amsterdam je úžasné město, ráj pro mladé lidi. Malinkou rostlinku konopí koupíte na tržnici asi za 2€.:) Což byl pro mě celkem šok, člověk by řekl, že se to dá sehnat jenom v coffee shopu a né na tržnici vedle růží. Jestli pojedete někdy do Amsterdamu a milujete umění stejně jako já tak ji zajděte do Rijk muzea podívat se na Rembrantovu Půlnoční hlídku nebo můžete navšívit Van Goghovo muzeum, které je co by kamenem dohodil od Rijk muzea. Na stejném náměstí kde jsou tyto dvě muzea se nachází také výrobna diamantů. Některý ty diamanty byly moc nádherný a asi každy by si je přál alespoň jeden večer nosit. Amsterdam je prostě multikulturní město, na které jeden den nestačí!






Typické holandské dřeváky. :) Bohužel pro mě byli moc drahé, kdybych na to těch 45€ měla tak bych si je určitě koupila.


Gouda téměř národní sýr Holandska, měla jsem tu čest ho ochutnat a stal se mým oblíbeným sýrem.
Alkmaar, tržiště před sobotní aukcí goudy.

Londýn

Londýn je dalším městem, které mě naprosto uchvátilo. Bylo jsem tam naposledy loni na podzim a bylo to stejně úchvatné a skvělé jako vždycky. Tajně doufám, že to nebyla moje poslední návštěva, protože Londýn je úplně jiný než Paříž a přesto mě dostal, památkami, svou historií, které je také patrná na každém rohu, svou multikulturností. A hlavně tím, že každýmu je úplně fuk co máte na sobě, jestli to ladí, jestli máte žluté, fialové, růžové a nevím jakou další barvu si člověk může dát na vlasy, ale tam je to všem jedno, každej si hledí pěkně svýho. 

Úplně poprvé jsem byla Londýnem uchvácená když jsem viděla film Past na rodiče, zamilovala jsem se do té scény, jak hraje písnička od The Beatles - Here comes the sun a Lindsay Lohan jeho autem z letního tábora a řidič jí dělá okružní jízdu po městě, v ten moment jsem si řekla, musím jet do Londýna a vidět ty místa taky. Dalším důvodem, proč tak miluji Londýn a Anglii, je britský přízvuk je tak jiný, zní tak krásně. Když se řekne britský přízvuk, tak se mi vždycky vybaví James Bond, britský agent, který zachrání svět před zkázou.

 

V Londýně jsem byla třikrát a už si tam začínám připadat jak v Brně, metro mi nepřipadá děsivé, a jelikož už jsem viděla všechnyznámé památky, tak si člověk začne všímat i života kolem a není už jen udivený ze všeho kolem. Úpřímně mě mrzí, že jsem tam nemohli zůstat víc času, protože za prvé na Národní galerii potřebuje minimálně týden a za druhé nestihla jsem nakoupit na Oxford street. 

 Třetí věcí je, že musím najít dům, ve kterém bydle Freddie Mercury a podle posledních zpráv, prý našli jeho hrob, tak bych tam ráda zašla. Taky bych chtěla vidět dům, kde bydlel Jimi Hendrix.(aneb ať žijí paparazzi :D) Nevím proč, ale byla jsem jediná, která se při odjezdu nepřidala k houfnému názoru "jedem konečně domů". Já jsem byla pravej opak, já brečela, protože jsme jeli domů.

Fotka z Baker street, nebyla to jediná stanice po které jsem jela, ale byl to asi jediný moment, kde jsem stihla udělat "cvak, cvak" fotáku tak rychle jak to jen šlo, když vystupujete z vagonu a jste tlačení spěchajícím davem.

P.S až zase budu mít tady v Brně foťák, který jsem musela tento týden nechat doma z nedostatku místa v kufru, tak vyfotím mapu Londýna co mám nad postelí a udělám i fotky francouzské vlajky, která je hned vedle.:D myslím, že válka Británie a Francie nebyla jenom záležitostí stoleté války, ale tyto dvě země vedou válku každodenně v mém pokoji.

Paříž

Paříž, psala jsem o ní zde na blogu nesčetněkrát a stále k ní mám co napsat, protože je to kouzelné město s velkou historií dýchající na vás na každém rohu ulice.

V Paříži jak asi tušíte jsem byla zatím dvakrát a doufám, že tam zase pojedu. Každý rok na jaře si vzpomenu na ty krásné pocity co jsem měla, jak to bylo úchvatné a magické.

Navštívila jsme skoro všechny známe turistická místa nebo alespoň ty, které se dají zvládnout za jeden den. Až tam pojedu příště, tak doufám, že se konečně dostanu na Montmarte, na hřbitov Pére Lachaise, do moderní části La Defense a procházku po Paříži si náležitě a bez stresu užiji. 

Nevím čím to, že mě ta zamě pořád uchvacuje, myslím, že austrálská spisovatelka Sarah Turnbull, která žije víc než 15 let v Paříži to na konci ve své knihy "Skoro francouzska" popsala slovy líp než bych to dovedla já:" Francie sama - se všemi paradoxy, strohou odměřeností i oduševnělou laskavostí, uzavřeností i otevřeností, byrokratickým papírování i poezií, schopností uvádět v úžas v zoufalství, vyvolávat lásku i zlost.

Trapasy po francouzsku

Loni na Vánoce jsem dostala spoustu knih, jednou z nich byla také kniha Trapasy po francouzsku, kterou napsala Tanja Kuchenbeckerová. Němka, která se přestěhovala do Paříže a popisuje v knize své začátky ve francouzském prostředí. 

Kniha mě velmi překvapila, protože jsem si do té doby neuvědomila, jak máme stejné chování s Němci. Vím, určite někdo bude protestovat, že nemáme, ale máme. Jsou to jen drobnosti, způsob myšlení, dochvilnost a další věci, vlastnosti, které máme společné.

Sama jsem tím překvapená, protože vždycky, když v knize popisovala nějakou událost a vysvětlovala jak by se zachoval francouz a jak němec, bylo mi blíž řešení němce.(a to jsem nikdy Německo moc nemusela).

Tak třeba auto, pro němce a myslím, i většinu čechů je auto důkazem jakési prestiže, podle toho v čem jezdíte si vás lidi cení. Navíc dáváme na svá auta mnohem více pozor, když nám ho náhodou někdo škrábne, tak je s toho povyk. Ve Francii toto neplatí, francouz nebo alespoň ti co jsou popisovaní v knize neberou auto jako důkaz prestiže, ale pouze jako dopravní prostředek, který je dopravý s bodu A do bodu B, tedy francouzovi je úplně jedno, že má odžený lak, promáčklé dveře nebo nabouraný "zadek" auta. 

A podobných situací jsem v knize nacházela spoustu. Ještě uvedu, že kniha je rozdělená do třinácti hlavních kapitol, v každé kapitole jsou zmíněny ty největší rozdíly, které jako cizinec, možná hnedka nepochopíte, ale časem po dobrm zaškolení se dá na to zvyknout. A třeba se z vás stane opravdový franouz.

Fotografii po druhé

Dneska jsem procházele články z mého starého blogu a zjistila jsem dvě věci. Za prvé bloguju už skoro 3 roky - první blog jsem si založila 6. prosince 2010, druhý jsem si založila 25.dubna 2012 (opožděně si musím poblahopřát k ročnímu výročí), za druhé našla jsem na starém blogu dobré články, tak bych je sem postupně přepsala. Založila jsem dva nové štítky, pod prvním štítkem "Křížem krážem po světě" čekejte moje cestovatelské zážitky. Některé státy tu budou popsané celkově, jiné budou rozkouskované, třeba jako Francie a Británie. Hned první článek bude o Paříži. Další nový štítek je "Přečteno" kam bych chtěla psát o knihách, které jsem v poslední době přečetla. Uvědomila jsem si, že sice mám v pravém sloupci "Právě čte", ale už tam nemám recenzi, jak se mi kniha líbila a jestli má cenu ji číst. Nejsem, žádný literální kritik, tak nečekejte žádnou skvělou kritiku, bude to spíš je takové shrnutí toho, co se mi v knize (ne)líbilo.

Jelikož miluji fotografii, o nich jsem psala v minulém článku, tak se pokusím více fotit, protože opravdu zanedbávám focení.

Tady je pár fotek, co jsem našla v notebooku, je to taková směsice všeho, loňské léto, pokus o umělecké fotky, architektura.

Fotografii

neumím si bez ní představit můj život. Je to vášeň, která mě pohání. Fotografie jsou tak magické, dokážou zachytit věci, které pouhým okem nevidíme.

Svou první fotku jsem udělala asi ve 11 letech a zamilovala jsem se. Byla to láska na první dotek, a taky pohled. Btw. je to asi jediná láska, která mě nezklamala a nezradila a nikdy mi nedá"kopačky"...

Pořádně fotit jsem začala až v roce 2009, když jsem si koupila mojeho "Drobečka" NIKON D60 s objektivem 18-55mm a 18-200mm. Do té doby jsem vždycky fotila kompaktem nebo digilálním foťákem.

A jelikož jsem fotila a fotím pořád, tak jsem měla vernisář. Svou první a doufám, že né poslední.

Poslední dobou nemám, na focení už tolik času díky škole, ale o víkendu když výjde čas a dovolí počasí tak vyrážím fotit.

Fotím především přírodu, macro fotografie, zvířata, architekturu.