22

ano, včera jsem oslavila narozeniny a jsem zase o rok starší. Nevim proč, ale čím je člověk starší tím se na narozeniny těší čím dál míň. 

Někdy tak asi v červnu nevím přesně kdy jsem si z facebooku smazala datum narození a čekala do včerejška kolik lidí mi napíše všechno nejlepší. A asi nemůžu být ani překvapená když napíšu, že mi napsalo jenom 5 lidí z toho ještě 3 z rodiny takže jenom dvě kamarádky si vzpomněly, že mám narozeniny, tak daleko jsem to dopracovala....
Otázkou je co je lepší jestli vědět, že si na mě sám od sebe nikde nevzpomene nebo zveřejnit datum narození a na narozeniny číst desítky blahopřání od lidí, které ani neznám, protože jsou to jen známí mých známích? Co mi ale udělalo včera velkou radost je to, že na dA mi poblahopřálo asi 6 lidí a ani je neznám a vzpomněli si.

Očem jsem chtěla ještě psát? Asi o škole, že ikdyž stále miluji francouzštinu dává mi pěkně zabrat. Na středu jsem se musela naučit báseň od Paula Verlaina Chanson D'automne a na příští týden už se mám učit další tentokrát od Guilloma Appolinera. Nemluvě o tom, že píšeme z morfologie v pondělí a ani pořádně nevim na co protože nikdo není schopen mi to říct. O víkendu příštím mě čeká druhá škola takže celý víkend budu na přednáškách z Obchodního práva, Správního práva a Marketingu aspoň, že je to v čestině a nebo v angličtině. 

Nějak mi to dává víc zabrat než jsem si myslela, vůbec nemám na nic čas. Jdu do školy na přednášky příjdu ze školy najím se a jdu se učit na další den, abych si nepřipadala jako kretén a stejně když pak jsem na té přednášce nebo na semináři tak si tak připadám. Tento měsíc jsem ještě necvičila a v září jsem cvičila asi taky jenom párkrát štve mě to, ale když příjdu v šest z přednášky tak nemám na nic náladu. Třeba se to časem zlepší. :)