Hlava plná otázek ...

posledních pár nocí, zase nemůžu spát, což znamená, že můj mozek má čas přemýšlet nad věcmi, které normálně zaháním. Třeba štestí? Co je štěstí? Je lepší být štastný na krátký okamžik nebo být štestný dlouhodobě? Ale kdo je v dnešní době štastný každý den? kromě Charlloty ze Sexu ve městě. Já ne a to se snažím mít radost i s obyčejných věcí jako uvařit parádní  bylinkové rizoto s parmazánem nebo jenom tak sedět pod nově postavenou pergolou  nebo koukat v noci na hvězdy a poslouchat u toho jazz. To jsou mé malé radost.
Pak jsou i radosti krátkodobé jako třeba moje přijetí na Masarykovu univerzitu, kdy jsem byla štastná zhruba 10 minut, tím nechci říct, že teď z toho nejsem nadšená, jistě že jsem stále, ale ta vlna endorfinu je pryč ten okamžik co jsem otevřela e-přihlášku a našla tak přijat(a) a zjistila, že jsem nebyla ani poslední přijatá je pryč, a teď je tu jenom ten dobrý pocit z té dřiny a obavy z toho co bude až začne semestr. Třeba budu stíhat? Nebudu vypadat jako největší idiot?Protože přece jenom jsem se francouzsky učila z větší části sama a k tomu chodila 4 roky do kurzu, což se nedá s rovnávat s tím když má někdo francouzštinu jako hlavní jazyk od 3 třídy základní školy nebo dokonce s někým kdo chodil na francouzské nebo jazykové gymnázium. Má hlava je zaplněna otázkami, na které zatím neumím odpovědět, a které mi dělají vrásky, protože já patří mezi ty lidi, co chtějí být na všechno připraveni, ty co nejdou spát dokud se nenaučí na test nebo zkoušení i kdyby měli být vzhůru celou noc.


To jsem, ale odbočila od toho, o čem jsem původně chtěla psát. Chtěla jsem psát o tom jak člověk(já) nikdy nebude spokojený.Vždycky se najde něco co chceme a kvůli čemu nejsme spokojeni. Myslela jsem si, že to nejde nebýt spokojený. Že v určitém okamžiku se to zlomí a člověk, začne být spokojený.
Já třeba nikdy nebudu spokojená se svou postavou. Když jsem měla 88kg tak jsem si říkala:"kdybych měla 80kg nebo 75kg to bych byla spokojená" a vidíte teďka mám 76kg a spokojená nejsem. Vždycky najdu část, kterou bych měla zhubnout, zpevnit prostě nějak zlepšit, aby vypadala líp.

Problém bude asi v tom, že od malička mě, sestře nebo sestřenkám někdo říkal, že jsem tlustý ikdyž jsem nebyli do 14 let jsem vážila 52 kg pak najednou přišla puberta, období které nenávidím a nikdy bych se do něj nechtěla vrátit a já jsem najednou začala přibírat a jelikož mi furt někdo říkal jak jsem tlustá tak jsem se tlustou stala a teď bojuju sama ze sebou, abych byla štíhlejší.  kolik mi to dalo dřiny zhubnout tento rok 12kg. A víte co je nejhorší v mojí rodině se najde vždycky někdo, kdo vám řekne, že jste tlustí, že máte prdel jak štýrskej valach nebo nějakou podobnou narážku.
Takže tak je to. Rozepsala jsem jedno z témat, o kterých přemýšlim v noci.