Zápis za mnou

 V posledních pár dnech se toho stalo trošku víc, než jsem zvyklá. V pondělí jsem odjela do Brna, kvůli úternímu zápisu na francouzštinu a když už jsem tam byla proč nezajít s kamarádkou na kafíčko do Mezzanina Café. Dala jsem si Frapeé s malinovou příchutí a bylo to vážné dobrý. Po dvou hodiná co jsem seděly v kavárně a po dlouhé době měly témata k řešení a nebylo věčně ticho nebo žvanění o ničem, jenom aby řeč nestála jsem si nakoupila na Svobodáku a jela šalinou domů. Bohužel je rozkopaný Mendlák v Brně takže moje šalina číslo 6 jezdí jinudy a cesta je tak dělší takže jsem měla celkem strach aby mi moje 15 minutová jízdenka vydržela  naštěstí se cesta s 10 minut protáhla tušim jenom o 4 minuty takže v pohodě.

V úterý jak už jsem psala v předchozím článku byl slavný zápis.:D Nevím co k němu napsat, bylo to takový divný já jsem prostě měla představu, že celej náš obor bude v jedné místnosti tam podepíšem nějaký lejstra, oni nám řeknou co nás tak asi čeká a pogratulují, že jsem na francouzšitině a takový ty plky okolo. Bylo to úplně jinak zápis byl zřejmě pro celou fakultu protože ikdyž byl můj zápis až na 9 a já přišla na fakultu před půl 9 z účebny, kde to mělo být vedla tak 50 m řada kde byli všichni když už jsem se dostala dovnitř seděly u stolu třiženské protivný jak prdel a každých 5 minut jedna z nich zakřičela kdo je na obor sem a zbytek vedle. Samozřejmě všichni stáli v jedné řadě, protože nidko nevěděl jaký je v tom rozdíl. Po chvilce kdy to ta paní křičela znovu sem se neudřela a ptám se a jaký je v tom rozdíl na čež mi slečna rozdávající letáčky u vchodu vysvětlila co je tam za rozdíl a já pochopila, že jsem ten zminěný OBOR. tak jdu k té protivné paní, dám jí občanku kopii maturitního vysvědčení a ona na mě začne. Co to máte za vysvědčení? tak odpovídám, já jsem maturovala 2010 tak nemám ještě státní maturitu. aha tak tady máte občanku a tohle vyplnte vedle si vyzvědněte BOZP a vaši osobní složku. Tak jsem to všechno vyplnila a odevzdala a pak ještě focení na IS. Bože to bylo taky děs, jak na běžícím pásu člověk vešel do místnosti, ještě si ani nesedl skoro a už mu říkali dobrý, můžete jít... takže mám otřesnou fotku na ISu... Pak jsem šla ještě na informační schůzku ohledně používání IS, kterou jsem stejně nepochopila protože jim nešel promítač na power point takže to vykladáli a to si člověk těžko zapamatuje když vám řeknou 30x až 60x že máte na něco kliknout a potom ještě tak v té odrážce kliknete zase na něco jiného.... Takže z celého zápisu hlava jak meloun. 

Po zkončení zápisu jsem musela ještě do druhé školy a jelikož se mi nechtělo platit za lístek tak jsem šla pěšky. Pěkně jsem se prošla je to asi 2km jenom tam naštěstí zpátky jsem jela šalinou a jako na potvoru tam byl revizor :D To byl pech. Tolik asi k úterý. 

Večer když jsem přijela z Brna jsem sebrala všechny své síly na to, abych řekla tatovi, že budu chodit na francouzštinu a budu studovat dál i práva a obchod. Na tu novinu, že jeho dceru přijali na francouzštinu mi odpověděl, " Ono je vlastně jedno jestli tě vyhodijou z jedné školy nebo ze dvou" a tot vše. Jistě takovou podobnou reakci jsem čekala a myslím, že to mohlo být i horší. 

Středa byl takový poklidný den takže nic zajímavého, ale dnešek byl dobrý den myslím a mám zněj opravdu radost, protože jsem byla s Anetkou v kavárně tady u nás ve Vepřově a řekla jsem jí o tom, že mě přijali na francouzštinu a Anetka byla štastná, a moc mi gratulovala a vzala tu informaci až moc dobře, až mi to úplně vzalo vítr z plachet a neměla jsem slov co na to říct, já jsem byla přesvědčená, že bude smutná z toho, že už nebudeme pokračovat v kurzu, nebo že mi řekne jako skoro všichni v mém okolí, že na to nemám. Ale né byla upřímně ráda, že mě přijali na obor který mě baví, a pro který udělám cokoliv abych se tam udržela. Já vim pro spostu lídí to není nic neobviklého dostat se na školu kterou chtějí studovat, a ještě je v tom jejich okolí podporuje a když se tam dostanou tak to všichni slavijou. No u mě to slavila segra, Gia Gianniny a Anetka, možná tak mamka řekla že jsem dobrá, ale nezapomněla dodat tak dělej co nejlíp at tam vydržíš. Zhrnu to do poslední věty, mám radost, že těch málo lidé mělo radost z mého úspěchu.