Nějak cítím, že to musím ze sebe vypsat. Dneska jsme měli na fakultě přednášku o šikaně nejen ve školách, tak obecně o šikaně. A já jsem tam tak seděla a najednou jsem si vzpomněla na to jak mě šikanovali na základní škole, jak jsem ráno než jsem vstala a šla poslušně do té odporné školy, si musela přehrát album od Evanescence a Linkin Park, abych byla schopná tam jít.
Já, bála jsem se vyzout a sundat si bundu v šatnách, protože mi ji pak třeba někdo někam schoval, nebo co hůř vyhodil. Na to, že mi brali pravítka, kružítka, sešity, pera a další psací potřeby si člověk nějak zvykne.
Šikanovali mě kvůli tomu, že jsem nosila brýle, byla jsem štíhla a relativně chytná oproti těm omezencům, bohužel ve 13 letech mi nepřipadalo důležité se holit a proto jsem nesnášela tělocvik, protože v těch letech, jsem si ještě neholila nohy. Takže jsem si vysloužila nadávku Orangutan a Chlupatice... samozřejmě se mi stalo, že jsem svoje oblečení našla na dívčích záchodech mokré a špinavé... A pro všechny to byla strašná švanda a prdel a úplně nejlepší joke, když jsem pak ve třídě po tělocviku seděla v mírně zapáchajících věcech. Já nikdy jsem se nemusela moc učit do školy, šlo mi to nějak samo, hlavně dějepis biologie, chemie, angličtina, ruština.
Nesměla jsem se hlásit v hodinách, i když jsem věděla správnou odpovět a nesměla jsem ani odpovídat když mě vyvolala učitelka... to se totiž trestá, zmizením nějaká věci třeba klíči od domu, úplně to vidím jak jsem pak jak kretén lítala po škole, byla v ředitelně, na vrátnici, skoro volala na policii, že jsem ztratila klíče a oni si ze mě dělali podle nich" jenom srandu"! A když pak paní učitelka, chtěla ať se ještě podívam do batohu, než zavoláme na policii a rodičím, tak se klíče záhadně objevily.
Samozřejmě, další jejich sranda spočívala v tom, že když jsme měli nějaký skupinový úkol tak to byla vlastně jenom moje práce... nebo když jsme měli povinný lyžařský zájezd tak mi skupinka holek slíbila, že můžu být s nimi na pokoji a pak mi v autobuse oznámily, že s nimi nejsem a já až na místě hledala místo kde budu spát... nemusím asi psát, že už jsem pak nikdy nikam nejela, vždycky jsme se vymluvila, že mám třeba lékaře nebo něco jiného.
Další pecka byla školní jídelna, kde si třeba vymysleli, že na mě někdo od vedlejšího stolu zavolal, a pak mi někdo plyvl do talíře, nebo mi do hlavního jídla vylili pití...
Za rok jsem přibrala z 55kg na 72kg, protože vždycky když jsem přišla domů, tak jsem si uvařila krupičnou kaši, uklidňovalo mě to, jídlo společně s hudbou a knihami byly takové moje únikové světy, kam jsem mohla utíct a nikdo mě nesoudil, nikdo mě neodsuzoval...
Samozřejmě tím, že jsem přibrala se přidali nadávky, že jsem tlustá a vypasená jak prase a že mám zdechnout. V té době to bylo asi poprvé co jsem uvažovala o sebevraždě a potom ještě několikrát. Často mi pomáhalo sebepoškozování, řezání se po stehnech, tam to nešlo vidět, pak po rukou vždycky jsem se mohla vymluvit, že mě poškrábal pes.
Šikana je hnusná věc a nikdy bych nikomu nepřála to zažít. V dnešní době, se sice všude hlásá prevence proti šikaně na školách, pracovištích, ale stejně si myslim, že se to nemůže nijak vyřešit, protože když už má ten šikanovaný tolik odvahy, že to třeba řekne učiteli, nebo to napíše anonymně do nějaké tě schránky, tak učitel, který by to měl řešit si třeba agresora pozve a domluvímu, ať toho nechá tak agresor si pak svůj hněv vylije na chudákovi šikanovaném, že je žalobníček a tak se kruh uzavře, a šikanovaný už podruhé nepožádá o pomoc.
To je asi nejsmutnější, co jsem kdy četla... Taky jsem to zažila na základce. Vyhrožování, zastrašování, okrádání, ponižování,... Jenomže se člověku blbě brání, když je na to sám.
OdpovědětVymazatno i já jsem se rozbrečela, když jsem si to teď četla znovu... víš co jsem si uvědomila, že v tom byla i Bublina, ne že by něco dělala, ale neudělala nic aby mi pomohla, jenom se blbě smála, všemu co dělaly ostatní... to je vypovídá o tom, že to nebyla kamarádka...
OdpovědětVymazat