Tak zas píšu, protože mě zas něco trápí a nahání husí kůži jenom na to pomyslim. Zítra začíná mě a možná i dalším z vás nový semestr. Osobně jsem se vždycky do školy po prázdninách těšila, sice jsem chvilku nadávala jak se mi tam nechce, ale ve skutečnosti jsem se těšila, že mě škola vysvobodí z prádninové nudy. Dneska je tomu nějak nijak, nechci jít zítra na přednášky, už jen to pomyšlení jak mě, budou všichni poučovat, jak dělám všechno špatně, a že moje výslovnost není dokonale francouzská a další, mi opravdu nahání děs a mám strach, že ten půl rok a hlavně prázdniny, které jsem strávila v knížkách francouzštiny, abych se všechno doučila bude na nic, a zase budu za blbce.
Po minulých dvou semestrech se mi zhnusili vysokoškolští profesoři.
Nechci všechny házet do jedno pytle, ale příjde mi, že jsou nafoukaní,
ukájí si svá nedostatečně vysoká ega a své midráky na studentech.
Samozřejmě setkala jsem se i slušnými vyučujícími, kteří brali studenty
jako sobě rovné, ale těch je jak šafránu.
A to jsem tak posledních 14 dní nabyla dojmu, že jsem se strašně zlepšíla ve francouzštině, a měla jsem sama v sobě jistotu, že tento rok bude lepší, že já jsem lepší, že musím vytěžit něco z toho co jsem se naučila, že to přece nepříjde vniveč, a teď tu sedím, před notebookem, projíždíla jsem si rozvrh a najednou, mě přepadla taková beznaděj, co když nejsem tak silná jak si myslím, co když to nebude stačit. Co budu dělat když to nebude strašit, já přece mám to světlo na konci tunelu, které mi říká, že budu mít vlastní firmu na překladatelství z francouzštiny. Tuto vizi nemůžu přece jen tak zahodit. Já nepotřebuju být slavná, ani přehnaně bohatá, stačími, když si vydělám dostatek peníz na to, abych mohla procestovat svět a pak, pak můžu klidně umřít.
Já opravdu jsem chci psát víc pozitivní články, ať si vy co to čtete nemyslíte, že jsem depresivní, ustrašená, nesebevědomá holka co se dívám na svět přehnaně černými brýlemi. V mém životě je spoustu krásy, krásných okamžiků, smíchu a vtipných situací, akorát já se o ně neumím podělit. Většinou, když se mi něco povede, nebo mám krásný den, pohodový, tak jsem za něj strašně ráda a asi je to máme my češi (moraváci) tak trošku v genech, že se o krásny v našich životech nedělíme, ale jakmile je zle, máme obavy, strach, jsme naštvaní, tak to dokážeme napsat spoustu řádků.
Tak tedy, pokusím se alespoň jednou týdně napsat to co se mi za týden povedlo, z čeho mám radost, co jsem si koupila nebo dostala a udělalo mi to radost, proto jsem založila novou složku s názvem Beaux moments - Krásné momenty, kde budu přidávat fotky, a články o tom co mě těší.
Žádné komentáře:
Okomentovat