Loni na Vánoce jsem dostala spoustu knih, jednou z nich byla také kniha Trapasy po francouzsku, kterou napsala Tanja Kuchenbeckerová. Němka, která se přestěhovala do Paříže a popisuje v knize své začátky ve francouzském prostředí.
Kniha mě velmi překvapila, protože jsem si do té doby neuvědomila, jak máme stejné chování s Němci. Vím, určite někdo bude protestovat, že nemáme, ale máme. Jsou to jen drobnosti, způsob myšlení, dochvilnost a další věci, vlastnosti, které máme společné.
Sama jsem tím překvapená, protože vždycky, když v knize popisovala nějakou událost a vysvětlovala jak by se zachoval francouz a jak němec, bylo mi blíž řešení němce.(a to jsem nikdy Německo moc nemusela).
Tak třeba auto, pro němce a myslím, i většinu čechů je auto důkazem jakési prestiže, podle toho v čem jezdíte si vás lidi cení. Navíc dáváme na svá auta mnohem více pozor, když nám ho náhodou někdo škrábne, tak je s toho povyk. Ve Francii toto neplatí, francouz nebo alespoň ti co jsou popisovaní v knize neberou auto jako důkaz prestiže, ale pouze jako dopravní prostředek, který je dopravý s bodu A do bodu B, tedy francouzovi je úplně jedno, že má odžený lak, promáčklé dveře nebo nabouraný "zadek" auta.
A podobných situací jsem v knize nacházela spoustu. Ještě uvedu, že kniha je rozdělená do třinácti hlavních kapitol, v každé kapitole jsou zmíněny ty největší rozdíly, které jako cizinec, možná hnedka nepochopíte, ale časem po dobrm zaškolení se dá na to zvyknout. A třeba se z vás stane opravdový franouz.
Žádné komentáře:
Okomentovat