středa 5. června 2013

Londýn


Londýn je dalším městem, které mě naprosto uchvátilo. Bylo jsem tam naposledy loni na podzim a bylo to stejně úchvatné a skvělé jako vždycky. Tajně doufám, že to nebyla moje poslední návštěva, protože Londýn je úplně jiný než Paříž a přesto mě dostal, památkami, svou historií, které je také patrná na každém rohu, svou multikulturností. A hlavně tím, že každýmu je úplně fuk co máte na sobě, jestli to ladí, jestli máte žluté, fialové, růžové a nevím jakou další barvu si člověk může dát na vlasy, ale tam je to všem jedno, každej si hledí pěkně svýho. 







Úplně poprvé jsem byla Londýnem uchvácená když jsem viděla film Past na rodiče, zamilovala jsem se do té scény, jak hraje písnička od The Beatles - Here comes the sun a Lindsay Lohan jeho autem z letního tábora a řidič jí dělá okružní jízdu po městě, v ten moment jsem si řekla, musím jet do Londýna a vidět ty místa taky. Dalším důvodem, proč tak miluji Londýn a Anglii, je britský přízvuk je tak jiný, zní tak krásně. Když se řekne britský přízvuk, tak se mi vždycky vybaví James Bond, britský agent, který zachrání svět před zkázou.
 
V Londýně jsem byla třikrát a už si tam začínám připadat jak v Brně, metro mi nepřipadá děsivé, a jelikož už jsem viděla všechnyznámé památky, tak si člověk začne všímat i života kolem a není už jen udivený ze všeho kolem. Úpřímně mě mrzí, že jsem tam nemohli zůstat víc času, protože za prvé na Národní galerii potřebuje minimálně týden a za druhé nestihla jsem nakoupit na Oxford street. 




 Třetí věcí je, že musím najít dům, ve kterém bydle Freddie Mercury a podle posledních zpráv, prý našli jeho hrob, tak bych tam ráda zašla. Taky bych chtěla vidět dům, kde bydlel Jimi Hendrix.(aneb ať žijí paparazzi :D) Nevím proč, ale byla jsem jediná, která se při odjezdu nepřidala k houfnému názoru "jedem konečně domů". Já jsem byla pravej opak, já brečela, protože jsme jeli domů.

Fotka z Baker street, nebyla to jediná stanice po které jsem jela, ale byl to asi jediný moment, kde jsem stihla udělat "cvak, cvak" fotáku tak rychle jak to jen šlo, když vystupujete z vagonu a jste tlačení spěchajícím davem.
P.S až zase budu mít tady v Brně foťák, který jsem musela tento týden nechat doma z nedostatku místa v kufru, tak vyfotím mapu Londýna co mám nad postelí a udělám i fotky francouzské vlajky, která je hned vedle.:D myslím, že válka Británie a Francie nebyla jenom záležitostí stoleté války, ale tyto dvě země vedou válku každodenně v mém pokoji.


2 komentáře:

  1. Taky si vždycky říkám, proč se všichni těší domů, když já bych ještě zůstala. Takovéto metropole stojí zato, aby se pořádně prozkoumaly a prohlídlo se tam úplně všechno a sem tam si zahráli i na paparazzi ;) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně já to nechápu, všichni dělají jak milují cestování a pak když někde jsou tak honem domů k mamince:D

      Vymazat