Úterky francouzského filmu VIII

Z novým semestrem se zase vrací Úterky francouzského filmu.  Tak tedy, mám pro vás další typ na francouzský film, který se jmenuje De vrais mensonge - Krásné lži a viděla jsem ho včera, takže mám v sobě ještě plno dojmů. V hlavní role stvárnili Audrey Tautou, Nathalie Baye a Sami Bouajila. 

 V krátkosti o čem je film. Příběh se odehrává v přímořském městečko někde na jihu Francie kde Emilie (Audrey Tautou) vede kadeřnictví. Jednoho dne jí příjde milostný dopis, od údržbáře Jeana, který pracuje u ní v kadeřnictví a nesmírně ji miluje.Ona však dopis vyhodí, protože se domnívá, že jí ho napsal nějaký blázen. Když jde však na oběd se svou matkou Maddy, která je nešťastná z toho, že jí opustil manžel (jak už to tak bývá, utekl za mladší) Emilii napadne, že by mohla mamce pomoct tím, že jí pošle milostný dopis co dostala. Tím se ale dostává do různých problémů, mamku ten dopis nesmírně potěší, a chová se jak vyměněná, je veselá a štastná, a tak Audrey píše pod vlivem vodky ( btw. bylo to snad poprvé, co jsem viděla ve francouzském filmu pít něco jiného než víno) další dopisy, které už nejsou tak dokonalé jako ten původní, který byl psán z lásky. V průběhu filmu Emilie zjistí, že Jean udržbář od ní z kadeřnictví mluví snad všemi světovými jazyky a začne se mu vyhábat, protože si před ním připadá jako blbec. Nakonec jelikož její mamka si myslí, že neznámý ctitel ji už nemiluje se odhodlá jít k Jeanovi domů a tam ho poprosit, aby si vyšel s maminkou na večeři. Jak film dopadne vám samozřejmě neprozradím, záměrně, jsem vynechala některé důležité informace z filmu, bych vám nevyslepičila úplně všechno co je ve filmu. Sama moc dobře vím, jak nesnáším, když vím, všechny detaily z filmu.

Film měl krásnou myšlenku, že k lásce nebo pro dobro našich blízkých děláme někdy věci, které i když myslíme dobře, nemusíjí tak dopadnout. Krásné lži je krásný film, u které nemusíte moc přemýšlet, některé scény jsou lehce předvídatelné, ale i tak se mi film líbil a určitě bych se na něj podívala ještě jednou.

La lettre

chtěla bych se s vámi podělit o jednu písničku, kterou jsme poslouchaly na hodiny na přednášce.

Písnička se jmenuje La lettre (dopis) a je od Ronan Luce  Ronan Luce - La lettre. 

Vaším úkolem je pustit si písničku bez zvuku nebo se zvukem pokud neumíte francouzsky a přehrát si ji asi tak do 1:33, pak to pozastavit a popřemýšlet jak by to mohlo skončit. 

Já osobně jsem na hodině byla jediná, která na to měla jiný názor než ostatní, a když jsem to asi před hodinou pouštěla rodičům, každému zvlášť, tak řekli oba dva podobnout odpověď jako jsem řekla já na přednášce, což mě trochu uklidnilo, protože je to důkaz, že nejsem magor. :D 

TEĎ SI PŘEHRAJTE PÍSNIČKU !!!

A až potom si předčtěte co jsem řekla na přednášce, nechci vás ovlivňovat. 

Rekapitulace prvního týdne ve škole

Tak nějak bych mohla zrekapitulovat první týden nového semestru. Kde začít? Bylo to jednoduše bláznivé, za tento týden jsem si asi třikrát změnila rozvrh :D doufám, že už se mi ty předměty nebudou překrývat. 

První týden na vysoké, je takový zvláštní, naštěstí není spousta předmětů, takže člověk tam jde tak na jeden, dva denně. 

Nejzvláštnější bylo vidět spolužačky (říká se i na vysoké spolužačky?), byl to takový zvláštní pocit, protože za celé prázdniny jsme se neviděly, ale o to lepší to bylo, protože si máme teďka co říct. 

Musím se pochválit, že francouzština se mi opravdu zlepšíla a dokonce včera ve fonetice mě paní doktorka neopravovala ve výslovnosti, a až na pár situací v týdnu, jsem si nepřipadala na každé přednášce jak úplnej idiot což bylo loni úplně běžné. Dokonce i víc reaguju. V didaktice jsme si dělaly test, měly jsme se zařadit do skupin podle úrovně jakou si myslíme, že máme a mě vyšlo, že jsem zhruba na úrovni B1-B2 sice bych už podle předpokladů měla být někde mezi B2-C1, ale jsem na sebe pyšná i tak, protože loni jsem měla úrověň určitě nižší tak A2 maximálně. Takže moje prázdninové učení k něčemu bylo, příští týden bych měla dodělat druhou učebnici On y va, a chtěla bych se pustit do třetí, ikdyž asi kvůli škole už to nepůjde tak rychle, ale ve volném čase bych chtěla udělat aspoň jednu kapitolu. 

Nevýhody tohoto týdne, skoro vůbec jsem nepila a nejedla a necvičila, a ještě je tu to dojíždění, které jsem musela tento týden vydržet, jelikož rodiče byli na dovolené a já jsem musela hlídat naši fenku. Dojíždění vlakem hodinu a půl každý den do školy a zase domů, je vyčerpávající a taky velmi časově náročné. Tak třeba čtvrtek byl asi nejhorší a nejnáročnější dnem v týdnu. Mám přednášku v 8:25, když budu v Brně tak budu vstávat asi 7:15 a všechno stihnu v pohodě, jelikož jsem, ale byla doma tak jsem vstávala v 4:15, abych stihla vyvenčit Emču, posnídat, nachystat si jídlo na celý den, které jsem pak stejně jedla až v 18h večer při zpáteční cestě domů a pak včas vyjít z domu, abych došla na nádraží, a nedobíhala za vlakem, pak cesta vlakem, takže do Brna jsem dojela tak akorát v 8h ráno, a měla jsem 25 minut, abych se dopravila šalinou do školy. Jak řešíte pitný režim a jídlo ve škole? Cvičení asi nebude takový problém, od příštího týdne, ale to pití a jezení mi dělá problém, když nejsem doma. Sice si dělám jídlo sebou, ale když mám mezi přednáškama 10 minut a musím se přesouvat z budovy na budovu, tak ten čas není, spíš není.

První týden ve škole, byl fajn, ale uvidíme co přinesou ty další týdny. Jdu se teď dívat na nějaký francouzský film, abych Vám o něm mohla pak poreferovat. :) 

btw. včera jsem se opět dívala na film Paříž, na který jsem už psala reference a nějak se zase zamilovala do Paříže, ty záběry, kterou jsou ve filmu jsou úžasné. Celý den poslouchám soundtrack k filmu, který jsem našla na Youtube, a aby toho nebylo málo, tak se film odehrává na podzim ♥ 

Mon dieu, j'aime Paris en automne! Paris est splendide dans chaque saison. ;)

Světluška a nové tričko

Minulý týden ve středu jsem byla v Brně vyřídit si šalinkartu a při té příležitosti jsem přispěla na konto Světlušce a v Lindexu narazila na krásné tričko s nápisem Le Marais Paris, které jsem tam rozhodně nemohla nechat.

Konec prázdnin

Tak zas píšu, protože mě zas něco trápí a nahání husí kůži jenom na to pomyslim. Zítra začíná mě a možná i dalším z vás nový semestr. Osobně jsem se vždycky do školy po prázdninách těšila, sice jsem chvilku nadávala jak se mi tam nechce, ale ve skutečnosti jsem se těšila, že mě škola vysvobodí z prádninové nudy. Dneska je tomu nějak nijak, nechci jít zítra na přednášky, už jen to pomyšlení jak mě, budou všichni poučovat, jak dělám všechno špatně, a že moje výslovnost není dokonale francouzská a další, mi opravdu nahání děs a mám strach, že ten půl rok a hlavně prázdniny, které jsem strávila v knížkách francouzštiny, abych se všechno doučila bude na nic, a zase budu za blbce.

Po minulých dvou semestrech se mi zhnusili vysokoškolští profesoři. Nechci všechny házet do jedno pytle, ale příjde mi, že  jsou nafoukaní, ukájí si svá nedostatečně vysoká ega a své midráky na studentech. Samozřejmě setkala jsem se i slušnými vyučujícími, kteří brali studenty jako sobě rovné, ale těch je jak šafránu.

A to jsem tak posledních 14 dní nabyla dojmu, že jsem se strašně zlepšíla ve francouzštině, a měla jsem sama v sobě jistotu, že tento rok bude lepší, že já jsem lepší, že musím vytěžit něco z toho co jsem se naučila, že to přece nepříjde vniveč, a teď tu sedím, před notebookem, projíždíla jsem si rozvrh a najednou, mě přepadla taková beznaděj, co když nejsem tak silná jak si myslím, co když to nebude stačit. Co budu dělat když to nebude strašit, já přece mám to světlo na konci tunelu, které mi říká, že budu mít vlastní firmu na překladatelství z francouzštiny. Tuto vizi nemůžu přece jen tak zahodit. Já nepotřebuju být slavná, ani přehnaně bohatá, stačími, když si vydělám dostatek peníz na to, abych mohla procestovat svět a pak, pak můžu klidně umřít.

Já opravdu jsem chci psát víc pozitivní články, ať si vy co to čtete nemyslíte, že jsem depresivní, ustrašená, nesebevědomá holka co se dívám  na svět přehnaně černými brýlemi. V mém  životě je spoustu krásy, krásných okamžiků, smíchu a vtipných situací, akorát já se o ně neumím podělit. Většinou, když se mi něco povede, nebo mám krásný den, pohodový, tak jsem za něj strašně ráda a asi je to máme my češi (moraváci) tak trošku v genech, že se o krásny v našich životech nedělíme, ale jakmile je zle, máme obavy, strach, jsme naštvaní, tak to dokážeme napsat spoustu řádků.
Tak tedy, pokusím se alespoň jednou týdně napsat to co se mi za týden povedlo, z čeho mám radost, co jsem si koupila nebo dostala a udělalo mi to radost, proto jsem založila novou složku s názvem Beaux moments - Krásné momenty, kde budu přidávat fotky, a články o tom co mě těší.

Tak jsem ji dostala

Moc častu tu nedávám na odiv, co jsem si koupila, nebo co jsem dostala, ale dnešní kniha sem prostě patří. Všichni zapalení fitblogeři jistě pochopí mé nadšení.  Chtěla jsem ji od chvíle, kde se o ní zmínila Nikki na svém blogu. Tak jsem se o ní zmínila mamince někdy na začátku prázdnin, a maminka jako správná knihovnice nelenila a objednala mi ji,jenže jelikož jsou prázdniny tak to prý nešlo nějak objednat a měla mi být objednána až někdy v září, takže bych ji dostala zhruba na narozeniny. Ale světe div se, ono to nějak šlo a tak jsem dneska dostala. Popisovat jakou jsem z toho měla radost nebudu, bylo by to na další článek. :D

Nemůžu se dočkat až se do ní začtu, samozřejmě předtím ještě musím splnit úkoly do francouzštiny, ty za mě nikdo nenapíše. Holt nejdřív práce a pak koláče. Jdu na tu francouzštinu, abych to měla co nejrychleji hotové a mohla číst. 

Úterky francouzského filmu VII

Tuto složku jsem dlouho zanedbávala, ne že bych se na francouzské filmy nedívala, právě že dívala, ale nepsala jsem o nich. Styď se black-ladybid! 

Dnešní film mě v mnohém překvapil. Asi bych na něj nepřišla, kdyby mě asi v sobotu napraštila do očí upoutávka na Chanel na Youtube, ve kterém je novou tváří Diane Kruger. To by nebylo tak zvláštní, ale já jsem zjistila, že Diane Kruger mluví plynule francouzsky, protože nějakou dobu studovala v Paříži. 

Tím to úvodem jsem chtěla říct, že film, na který jsem se dívala včera v noci, a u kterého jsem se nesmírně nasmála je Un plain parfait - Perfektní plán, v hlavních rolích s Diane Kruger a Dany Boon. 

Film je ve zkratce o tom, že všechny ženy v Isabellině rodině jsou prokleté. A to tak, že jejich první manželství vždycky krachne. Isabella, která už 10 let chodí s Pierrem, se tomu to chce vyhnout, a tak jí sestra najde, nějakého danského mladíka, kterého by si mohla vzít, za pár minut se s ním zase rozvíst, a spokojeně odjet zpátky do Francie a zde si vzít Pierra. Osud tomu však chtěl jinak a tak se Isabelle změní život a ona zažívá neuvěřitelné zážitky se svým prvním manželem. :D

Film se mi líbil celý, byl tak vtipný, přesně jako francouzské filmy jsou, nenucené sice víte, že je to romantická komedie, a že to pravděpodobně skončí happy endem, ale není to tak průhledné jako americké filmy. 

Musím ale říct je jedna scéna mi přišla trošku nechutná...byla to scéna, kde jí tu kozí polívku :D  víc už nebudu prozrazovat, jinak bych zas vykecala všechno. 

 Diane vypadá tak dokonale a francouzsky!