Ahoj všem,
dlouho jsem se neozvala, stalo se dost věcí a já jsem neměla náladu psát, nebyl čas. Až teďka jsem se dodívala na Chapter 27 v češtině Zavraždění Johna Lennona a upřímně jsem úplně mimo, výkon Jareda byl vynikající, jak se ponořil do role a já jsem mu opravdu věřila, že je Mark David Chapman. Celou dobu co jsem sledovala film, jsem si marně říkala, třeba se stane zázrak a on ho nezabije. Nezabije legendu, jednoho z nejlepších umělců, kteří žili na této planetě. Přála jsem si, ať ta limuzína s Johnem nejede k hotelu Dakota, ať John přespí jinde, třeba ve studiu, protože natáčel dlouho do noci a nechtělo se mu domů.
A bylo to taky snad poprvé co jsem u filmu brečela. Normálně totiž, když ve filmu umírají lidé tak nebrečím, když umírají zvířata tak jo, ale lidi mě nijak neberou, navíc je to jenom film, ale s Johnem to bylo jiné. On byl Pan Někdo, byl jedinečný, stihnul stvořit skladby, které jsou poslouchatelné i teď a myslím, že skladby jeho, nebo The Beatles nikdy neumřou, jsou totiž skvělé.
Žádné komentáře:
Okomentovat