O čem mluvím když mluvím o běhání

Ahojky všem

prázdniny jsou skoro u konce a já mám pro vás další knihu, kterou jsem přečetlu hned na začátku prázdnin, ale pořád jsem nějak nevěděla jak začít a co vlastně napsat.


Kniha, kterou tu pro vás dnes mám je další knihou zaměřenou na běhání nebo se v ní aspoň dozvíte, jak se autor Haruki Mukarami cítil, když s běháním začal. Kniha "O čem mluvím, když mluvím o běhání" je jakým si deníkem autora, který hned na začátku knihy říká, že to není kniha, která by vás měla připravit na běhání, nedozvíte se tam ani jak správně běh. Je to kniha, ve které se dozvíte, jak si Haruki každé ráno obuje botasky a jde si zaběhnout svých 10 km pěkně v klídku v uších sluchátka s Rolling Stones nebo něčím jiným co ho nakopne v běhání. Haruki popisuje, jak vždycky když doběhl si zapsal jak se cítil a jestli ho něco bolí či ne, a tak po pár letech z toho vytvořil knihu, ve které to všechno shrnul.

 A to pěkně od začátku jak s běháním začínal a jak si dal za cíl, že každý rok uběhne jeden maraton. Haruki vtipně popisuje, jak se připravoval na ten první maraton v Řecku a jak když ho doběhl, si řekl, už nikdy víc a přesto každý rok jeden maraton zaběhne snad proto, aby se ujistil, že na to ještě má, možná proto, že ho to opravdu baví.

A aby toho nebylo málo, je tu kapitola, kdy Haruki zaběhnul rovnou 100km závod. Pořád nechápu, kde v sobě vzal tolik sil a zapření, že když už se pro to rozhodl a vyběhnul, že i doběhne. Na konci knihy se autor věnuje přípravě na triatlon, hlavně tomu jak mu dělalo problém plavání.

Celkově se kniha čte velmi dobře, jelikož je napsaná tím správným typem textu, který vás nenudí a nenutí číst, a zároveň to není ani nijak senzační, že byste se nemohli dočtat toho co se stane na další stránce. Kniha se hodí na poklidné deštivé víkendové odpoledne, když chcete pouze zůstat v posteli a číst si.