Kdo chytá v žitě

Ahojky :)

dneska to bude o další přečtené knížce. I když už mám svoje středoškolská léta dávno za sebou a tudíž už se nemusím nutit číst povinnou literaturu, rozhodla jsem se, že bych si mohla doplnit vzdělání a některé knihy z povinné literatury, které jsem ještě nečetla si přečíst. Ke knize Kdo chytá v žitě mě vlastně ani tak nepřivedla povinná literatura jako film Chapter 27, což je film o zabijí Johna Lennona z pohledu Marka Davida Chapmana. Na konci filmu se dozvíte, že M.D. Chapman si dlouho myslel, že je Holden Caulfield nebo bůh. No po přečtení knihy a následně znovu shlédnutí filmu vám budou jasné určité niance, které jsou ve filmu stvárněny.



Tak tedy konečně ke knize, nechci vám tu vyprávět příběh, ten najdete na spoustě stánkách na internetu, ale něco málo bych chtěla zmínit. Tato kniha od Jeremyho Davida Salingera vyprávý příběh šestnáctilého Holdena, který je opět vyzařen s prestižní internátní školy. Holden se rozhodne, že nepojede hned domů, a že ty tři dny než příjde dopis rodičům, že ho zas vyrazili, strávý sám v New Yorku. A tak tedy jede do New Yorku, kde se tři dny potuluje po barech a kamarádí se s barmany, opilci a prostitutkami s divnými taxikáři a uvědomuje si čím dál tím víc, jak je svět zkažený, jak jsou lidé chamtivý, pokryteční a bezohlední a jak nic nemá smysl.

V jednom ze dnů, které tráví v NYC se Holden rozhodne, že se zastaví za svým bývalím profesorem Antoletim a vedou spolu duchaplný intelektuální rozhovor. Na konci toho rozhovoru mu pan Antolini řekne jednu krásnou větu „Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.“

Holden se nakonec rozhodne, že v noci tajně půjde domů, za svou mladší sestřičkou Phoebulkou. Když příjde domů rodiče naštěstí doma nejsou takže tiše proklouzne k Phoebe do pokoje. Vykládají si a ona se ho zeptá čím by chtěl být a on jí vypráví o žitném poli, ve kterém běhají děti a on stojí na kraji toho pole, kde je sráz a ty děti chytá, to je podle něj smyslem jeho života.
Kniha končí tím, že Holden skončí v psychiatrické léčebně a z té psychiatrické léčebny v retrospektivě vypráví jak se tam vlastně dostal.

Musím říct, že jak jsem v životě nečetla žádnou knihu dvakrát tak Kdo chytá v žitě, bych si s chutí přečetla ještě jednou, protože na poprvé vám moc nedojde co tím chtěl Holden říct, jak moc ztracen se cítil v 16 letech, ve světě kde musíte dělat věci, které se vám nelíbí, ale děláteje, protože je tak dělá i zbytek společnosti a vy jak stádo jdete za ním. 
A i když se tato kniha odehrává v roce 1949 tak spoustu věcí, hlavně o chování společnosti se dá použít i dneska.