Brno

Ahojky všem :)

jak se máte? Já začínám být čím dál tím nervóznější z odjezdu do Anglie. Musím oběhat spoustu úřadů a zajistit si cestovní pojištění a je toho hodně, co musím ještě stihnout, než popříští týden odletím směr Anglie. Ale tenhle týden jsem jela ještě do Brna, abych se rozloučila s kamoškama s fakulty a zařila naposled studenský život s nočním životem.

O tom bude i celý dnešní příspěvěk. Možná to někomu pomůže a uklídního ho to, že není jediný, ve velkém městě kde nikoho nezná. 

Když jsem před čtyřmi lety přijala Brno jako své univerzitní město a domov na další léta mého studia, netušila jsem, že teď po čtyřech letech co jsem tu strávila, mi bude tak chybět. 

Kde začít, asi u toho, že jsem vždycky už od mala měla sen studovat na Karlově Univerzitě, té nejstarší univerzitě ve Střední evropě. Abych to zkrátila, když jsem zjistila, že mě nepřijali do Prahy,  moje další možnost vedla do Brna. Do města, do kterého jsem poprvé přijela až na přijímací zkoušky do té doby jsem v Brně nikdy nebyla, pokud se nepočítá návštěva Olympie. :D 

Tak tedy před čtyřmi lety, přijela to velkoměsta holka s maloměsta, vyklepaná i z toho jet šalinou. Netušila jsem kde se kupuje šalinkarta (tramvajenka pro nebrňáky) netušila jsem jak se vyznám ve městě, které vůbec neznám.Vyřídit si kartu do MZK byl zážitek na celý život. :D
Jako vysokoškolák jsem byla vyklepaná navíc i z prvního semestru. Všechno bylo nové. Musela jsem se začít starat o sebe sama, hlavně začít se spolíhat jenom na sebe. Holt když si zapomenete nakoupit, tak jíst nebudete, protože tu není žádná maminka, která nakoupí nebo zásoba jídlo z toho co je doma, a tak jsem první měsíce večeřela třeba jen kyselé okurky od babičky. :D To byly začátky... 

Postupem času se začalo všechno nějak usazovat a člověk si začal být jistý tím, jak jezdí šaliny, a že když jde ve 3 ráno s nějaké party, tak se dostane v pohodě domů, protože přece pojede Rozvozem. I škola se za čas ustálila, člověk zjistí kde má jakou přednášku a kde jsou semináře a kam je nutno chodit a kam to zas tak povinné není. :D 

A už si začíná říkat, že je to v pohodě a pak příjde první zkouškové a první noční učení, pití litrů kafe a čehokoliv, co vás udrží naživu, naučit se na zkoušku. Taky jsem zjistila, že učení na střední a na vysoké je úplně něco jiného, z čeho me zaručeně vyléčilo vyhození od zkoušky.

Nejdřív když jsem tu začala studovat, jsem jezdila domů co to šlo, když mi odpadly předměty a já mohla jet domů už ve středu večer tak jsem jela, ale postupem času jak jsem se začala s žívat s Brnem jsem domů, začala jezdit co nejmíň. Protože jsem přišla na chuť svobodě, kterou jsem získala. Tomu, že nemusíte nikomu vysvětlovat, proč jste odešli z přednášky v půlce, proč jste přišli domů až nad ránem, tomu že si můžete koupit co chcete....
Samozřejmě Brno nejsou jen party, Brno je i umění, festivaly,koncerty, kavárny, čajovny, sport - Kometa :D, restaurace všeho druhu. Je libo sushi nebo něco indického, veganského to všechno tu je a jenom to čeká na objevení.

A tak když jsem včera byla s kamarádkama s fakulty venku a viděla krásně osvětlený Petrov a Špilberk a všechny ty studenty co oslavují začátek semestru, uvědomila jsem si, jak krásné ty čtyři roky byly.
Tolik asi moje óda na Brno. :)