Vánoce

Ahoj všem,

za 4 dny jsou Vánoce! Letošní rok uběhl nějak extra, extra rychle. Nezdá se vám?
Momentálně krom toho, že píšu tento dárek, tak vyrábím kalendáře pro rodinu, jako každý rok. Nějak se musí to moje focení z užitkovat. :)  Letos se nějak těším na Vánoce víc jak v minulosti, možná to bude tím, že mám už nakoupené dárky, zabalené, doma je to v pohodě, příští rok bude stejně tak dobrý jak letošní ne-li ještě lepší!

Chtěla jsem se trošku pochlubit, od toho by blog asi nebyl, kdybychom se někdy nechtěli pochlubit. Jelikož je život moc krátký na to, abych ho strávili před televizí zavření doma v teple, rozhodla jsem se, že letos strávám Silvestra v Paříži. Odlétám už za 8 dní a zpět do ČR se vrátím až po Novém roku. Moc se těším, jelikož jsem v Paříži nikdy nebyla v zimě, bude to určitě nádhené, a úžasné, a konečně se dostanu na místa kde jsem nebyla jako Montmartre, Père Lachaise, Place de Vosges, Musée D'Orsay, Champs Elysées, Rue Saint Honoré konečně po těch letech a návštěvách Paříže půjdu na Eiffelovku a nebudu jen stát pod ní dole.

Tento obrázek (horní) vysvětluje můj vztah s mojí kamarádkou - Bublinou,o které jsem zde  letos toho napsala už dost, a té jsem s ní definifivně uzavřela náš vztah, a bylo to dobře, jelikož za posledního půl roku se Bublina o mě nijak nezajímala, nenapsala a já se k tomu taky nějak nemám. Já prostě nestojím o vztah, ať už jen kamarádky, kdy se ten druhý nenapíše jak je rok dlouhý ani blbý "Ahoj, jak se máš? Nechtěla bys zajít třeba někam zajít?"

Na druhou stranu, jsem zjistila, že je tu člověk, který tu pro měl byl vždycky když jsem potřebovala, zajímá se o mě, dokáže mi pomoct, povzbudit mě a já se snažím jí to oplácet jak nejlépe svedu. 

Další rekapitulaci roku čekejte v článku, který snad stihnu napsat ještě než odletím, samozřejmě tam budou i novoroční přecevzatí, nebo alespoň nástin toho co bych chtěla příští rok zlepším, zažít, podniknout, dokázat.

Botky

Jsem si udělala radost a konečně jsem si koupila zimní boty. I když to tak nemusí vypadat tak jsou pohodlné, a naprosto úžasné.

Jen tak

 

jelikož jsem ze zděšením zjistila, že se o svůj blog vůbec nestarám, a poslední příspěvek je nevím jak dlouho starý. Rozhodla jsem se něco málo napsat a dát tak o sobě vědět, že jsme ještě neumřela. :) 

Jak dny a týdny ve škole utíkají vůbec nemám čas na nic jiného... Jsem zavalená seminárkama, zápočty, a prezentacemi, čtu všechny možné knihy, v knihovně trávím skoro všechen volný čas, už si i říkám, jestli tam nezačnu bydlet :D 

Navíc nesnáším pondělky a pak také úterky, jelikož v pondělí ráno jezdím většinou, pokud tu nejsem na víkend kvůli druhé škole, z Vepřova do Brna musím vstávat ve 4:45 a to jak možná víte, není zrovna příhodná hodina na vstávání pro mě, takže momentálně jsem úplně vycuclá a už se těšim do postele. 

A úterý je velmi dlouhý den, začínám naštěstí v 9 ráno a končí ve škole taky v 9, ale večer :D když přijdu na byt a zacvičím si, uvařím večeři tak pak slavnostně padnu do postele a to už vůbec nemluvím, že bych se měla připravovat na další den, akorát na to už nemám sílu.

Jinak začala jsem cvičit Body Revolution a už jedu ode dneška druhý měsíc workout 5 a 6. Docela se děsím cardia ve středu, ale tak musím myslet pozitivně, když jsem zvládla cardio 1 tak přežiju i cardio 2 a pak i tři, na které zas budu nadávat až se k němu dostanu. :DKonečně po měsíci na sobě začínám pozorovat malé změny, tak doufám, že po těch 3 mesících jak dokončím BR to bude ještě lepší. 

V tom abych všechno přežila mě udržeje v naději, za prvé, že už za chvilku dokončím tu právnicko-podnikatelskou školu a dostanu titul a za druhé což je blíž fakt, že 28. prosince odlétám směr Paříž, kde oslavím konec a začátek roku 2014. Jé jak já se těším, Paříž v zimě, všude sníh (nebo alespoň trošku sněhu), nemůžu se dočkat, až se budu procházet, po Père Lachaise a Montmarteru, konečně vyšlapu schody na Vítězný oblouk, Eiffelovku, Trokadéro, v klidu si projdu Louvre a Musée D'Orsay a spoustu dalších krásných památek v Paříži. Strašně se těším, až si koupim pravý croissante a kávu, a posadím se v nějaké kavárně a kolem mě budou chodit protivní čísnici, kterým budu úplně ukradená. :) Prostě jen já a Paříž, konečně budu moc mluvit francouzsky.

Pro dnešek konec reportu, jdu spát, protože jsem vážně mrtvá. 

Opožděný dárek

V pátek se u mě stavila moje kamarádka, adoptovaná sestřička Gee. Jelikož jsme neměly tu možnost vidět se dřív, aby mi mohla předat dárek k narozeninám dostala jsem ho až teď (což je dobrý čas na dárek, když uvážím, že dárek k 22 narozeninám jsem dostala od ní až letos v dubnu :D ). Musím říct, že jsem to vůbec nečekala, že dostanu to co jsem dostala, protože je to trošku dražší věc a udělala mi neskutečnou radost :)
Tak tady je cédéčko 30 second to mars! Je to zvláštní 30STM poslouchám už tak dobrých 7 let a nemám ani jedno jejich originál CD. Když byli letos na Rock for people, tak jsem byla dost smutná, že nemůžu jít, protože jsem druhý den měla důležitou zkoušku...

Je to ten nejlepší dárek jaký jsem letos dostala, překonal i elektronickou čtečku, kterou jsem dostala od rodičů.
Kromě CD jsem dostala od Gee ještě toaletní vodu Paris Baby a úžasný hodně, hodně sladký a vynikající dortík s fondánovou polevou. 

Nenápadný půvab buržoazie

tak konečně jsem se taky dostala k blogu.:)

Minulý týden jsem byla v divadle Reduta na divadelním představení Nenapadný půvab buržoazie, a musím říct, že první dojem z toho byl ten, šok, zhnusení, že jsem chtěla asi po 5 minutách odejít, nakonec jsem vydržela tu hrůzu až do konce. Nechci tu hodnotit výkony herců/hereček,ty byli dobré, chci více rozebrat smysl té hry, co tím chtěl autor asi říci. 

Z odstupem času, co vstřebáte ten šok musím říct, že v tom bylo hodně pravdy, kterou jsem nechtěla vidět nebo dělala, že ji nevidím. Představení bylo o chování lidí, uvedené v té nejextrémnější formě jaké může být. Celé se to nese v nádechu pohřbu, jak už toho, že tam pohřbívají tatínka tak i toho metaforického, že lidstvo morálně umírá. 

Musím říct, že tam bylo hodně nechutných scén, třeba scéna když muži močí (samozřejmě ne skutečně) do skleniček na šampaňské, nebo vykonávají i jinou potřebu... byly tam scény jak se lidé neumějí chovat v restauracích, scény s korupcí, dále scény o tom jak bereme drogy, chlastáme, jsem promiskujitní. Hodně smutné byly scény kdy se jen tak pro zábavu vraždili, což vlastně lidstvo dělá, střílíme se jen tak, z legrace...  války nám mohou být příkladem.

Čím déle o tom představení přemýšlím, tím více oceňuji jeho hloubku, jeho myšlenku, že si nevážíme života, že neumíme truchlit, protože v dnešní uspěchané době na truchlení nemá nikdo čas, když je pohřeb tak si na něj vezmeme den volna, rychle se to sfoukne a další den pěkně do práce jako by se nic nedělo, a nikdo blízský nám neumřel. 

Bohužel předtavení teď v blízské době nehrají, ale kdybyste ho náhodou zahlédli v repertoáru divadla, tak na něj určitě zajděte, je to poučné vidět chování lidí, někdy i sami sebe z opačné strany.

 

když kliknete na odkaz  Divadlo Reduta, tak se dostanete na stránky divadla, kde si můžete přečíst krátkou anotaci k představení a můžete se zde podávat i na další fotky.

Úterky francouzského filmu X

Jelikož včera bylo úterý, tak dneska přicházím z novým tipem na francouzský film. Tedy, film se jmenoval La chance de ma vie, byl natočen v roce 2010 a je to nevšední francouzská romantická komedie. Když si francouzské filmy, vybírám podle herců, zde jsem neznala ani jednoho z hlavních ani vedlejších rolí a myslím, že jsem neuděla vůbec špatně, když jsem film viděla.

Jde o to, že hlavní postava Julien je manželský poradce, umí pomoci všem manželským párům kromě sebe. Julien má strašlivou smůlu u žen, není to v tom, že by ho nemilovaly, odmítali ho,  ale vždycky když se do nějaké zamiluju, tak se té jeho přítelkyni začnou dít divné věci, přijde většinou k nějakému úrazu a potom se s ním rozejde, se slovy, že už ho nikdy nechce vidět.

Když takhle jednou zase zachraňuje jeden pár, který se má ten den brát, tak potká Joannu, která ale na party po obřadu přijde úplným omylem. Samozřejmě je to láska na první pohled, zamilují se do sebe, traví spolu spoustu času, akorát Joanně se začnou stávat různé příhody, třeba uvízne ve výtahu, když zrovna ten den má důležitou konferenci. Nebo jí návrhy auta spadnou úplně nečekaně do kašny, a ona tak opět promešká konferenci a s ní i karierní postup.  Jak se jí přestane dařit, začne si všímat toho, že všechna smůla přišla až Julienem a tak se s ním rozejde a řekne mu, že už ho nechce v životě vidět, a že jí zničil život...

Musím říct, že ikdyž spousta těch situací jsou bolestivé, a smutné a kdyby se to stalo mě taky bych byla pěkně naštvaná avšak francouzi umí i takové situace podat zábavnou formou, takže se člověk většinu filmu nestačí popadat za břicho, jak se válí smíchy.

Jak jsem se málem rozbrečela na přednášce...

 weheartit.com

Nějak cítím, že to musím ze sebe vypsat. Dneska jsme měli na fakultě přednášku o šikaně nejen ve školách, tak obecně o šikaně. A já jsem tam tak seděla a najednou jsem si vzpomněla na to jak mě šikanovali na základní škole, jak jsem ráno než jsem vstala a šla poslušně do té odporné školy, si musela přehrát album od Evanescence a Linkin Park, abych byla schopná tam jít.