Úterky francouzského filmu - Partir/Rozchod

Je úterý a s ním je tu i nový tip na francouzský film.  Tím dnešním bude film Partir jak už napovídá  název dnešního příspěvku.

zdroj. ČSFD

Většinou když se dívám na nějaký francouzský film, tak si vybírám převážně komedie, pro tentokrát jsem sákla po dramatu, které jsem měla ve své filmotéce už dlouho. V hlavních rolích můžete vidět Kristin Scott-Thomas, která mě překvapila, protože i když je angličanka, tak hraje v mnoho francouzských filmech. Z dalších herců můžu jmenovat Yvana Attala a Sérge Lópeze.

Úterky francouzského filmu XIV - 8 Femmes

Jak už jste asi poznali, podle obrázku, dnešní tip na film bude 8 Žen/8 Femmes.  Přiznám se tento film jsem viděla už hodně dávno a tak si nejsem jistá jestli ho popíšu správně. :)
V hlavních rolích můžete vidět Cathrine Deneuve nebo Fanny Ardant a další herečky. Celý film se odehrává na Vánoce, někdy v 50. letech. Rodina se střetává, aby spolu oslavili svátky, avšak někdo zabil otce rodiny. A tak se začne odehrávat vyšetřování, kdy se 8 žen snaží přijít na to, která z nich mohla otce zabít. Vzájemně se napadají a hádají se, která měla otce, manžela raději a proč ho ta a ta zabila. V hádkách na sebe vytahují tajemství, která si vzájemně zdělila. Jak film dopadne vám neprozradím, to by totiž nemělo smysl se pak na film podivat. 

Tento film je úžasný v tom, že je to detektivka, muzikál a komedie v jednom. Určitě bych tento film doporučila, nejen kvůli krásné francouzština, ale také kvůli příběhu a jelikož se ani nenadějeme a budou tu vánoce, tak by to mohlo být příjemné naladějí na ně.

Úterky francouzského filmu XI

Po dlouhé době, co jsem francouzštinu nemohla ani vidět, a že jsem na ni byla pěkně naštvaná, jsem se rozhlodla, že tahle moje naštvanost na jazyk musí jednou přestat, a tak jsem hledala, čím bych si zpříjemnila večer narazila jsem na film "Comme un chef," který je v češtině známý pod názvem Oui, šéfe. Hlavní roli v tomto filmu ztvárnil nikdo jiný než jeden z mých nejoblíbenějších francouzských herců Jean Reno. V hlavní vedlejší roli můžete vidět Michael Youn. 

Tak teďka k hlavní zápletce filmu, jak už je zvykem film se odehrává v Paříži, kde mladý kuchař Jacky Bonnot (Michael Youn) váří v různých restauracích a na žádném místě nevydrží déle jak týden, pokaždé ho vyhodí. Má totiž příliž vysoké nároky na vaření, ke každému jídlu se hodí jiné víno, jiný desert. Nemůžete si jen tak dát  "Boeuf burguignon" a k tomu bílé víno když na něj máte chuť, protože k hovězímu se vždy podává červené. 

A jelikož je Jacky francouz, tak se řídí zásadou, že ve Francii je to vždy kuchař kdo má pravdu, nikoliv zákazík jak platí u nás. Po měsíci, kdy vaří ve čtyřech restauracích a ze všech ho vyhodili, hledá další práci, jelikož jeho přítelkyně je ve vysokém stádiu těhotenství a nemůže pracovat a někdo účty platit musí. Najde si tedy práci jako opravář v jednom domově důchodců, jenže jeho vášeň pro vaření je tak velká, že když umývá okna u kuchyně nemůže si pomoct a vleze do ní a začne vařit. 

Shodou okolností v tomto domově je i otec jednoho z nejlepších kuchařů Alexandra Legarde, které Paříž zažila. Tedy když Alexandre příjde za svým otcem, ten zrovna obědná polévku, a tak nabídne svému synu ať také ochutná, ten neodmítne a když se dozví, že jídlo vařil Jacky tam mu nabídne místo ve své restauraci. A tak začne jejich spolupráce. Více prozrazovat nebudu na to se podívejte ve filmu. :)

Celkově se mi film líbil, je to typický francouzský film, se svou noblesou a svými zvláštnosti co francouzi mají a připadají jim normální, zatím co ostatní národy to považují za bláznovství. Je to film jako dělaný na odpoledne u čaje nebo kafíčka. Jeho atmosféra je poklidná, nasmějete se a na chvilku nebudete muset přemýšlet nad svými problémy.

Nenápadný půvab buržoazie

tak konečně jsem se taky dostala k blogu.:)

Minulý týden jsem byla v divadle Reduta na divadelním představení Nenapadný půvab buržoazie, a musím říct, že první dojem z toho byl ten, šok, zhnusení, že jsem chtěla asi po 5 minutách odejít, nakonec jsem vydržela tu hrůzu až do konce. Nechci tu hodnotit výkony herců/hereček,ty byli dobré, chci více rozebrat smysl té hry, co tím chtěl autor asi říci. 

Z odstupem času, co vstřebáte ten šok musím říct, že v tom bylo hodně pravdy, kterou jsem nechtěla vidět nebo dělala, že ji nevidím. Představení bylo o chování lidí, uvedené v té nejextrémnější formě jaké může být. Celé se to nese v nádechu pohřbu, jak už toho, že tam pohřbívají tatínka tak i toho metaforického, že lidstvo morálně umírá. 

Musím říct, že tam bylo hodně nechutných scén, třeba scéna když muži močí (samozřejmě ne skutečně) do skleniček na šampaňské, nebo vykonávají i jinou potřebu... byly tam scény jak se lidé neumějí chovat v restauracích, scény s korupcí, dále scény o tom jak bereme drogy, chlastáme, jsem promiskujitní. Hodně smutné byly scény kdy se jen tak pro zábavu vraždili, což vlastně lidstvo dělá, střílíme se jen tak, z legrace...  války nám mohou být příkladem.

Čím déle o tom představení přemýšlím, tím více oceňuji jeho hloubku, jeho myšlenku, že si nevážíme života, že neumíme truchlit, protože v dnešní uspěchané době na truchlení nemá nikdo čas, když je pohřeb tak si na něj vezmeme den volna, rychle se to sfoukne a další den pěkně do práce jako by se nic nedělo, a nikdo blízský nám neumřel. 

Bohužel předtavení teď v blízské době nehrají, ale kdybyste ho náhodou zahlédli v repertoáru divadla, tak na něj určitě zajděte, je to poučné vidět chování lidí, někdy i sami sebe z opačné strany.

 

když kliknete na odkaz  Divadlo Reduta, tak se dostanete na stránky divadla, kde si můžete přečíst krátkou anotaci k představení a můžete se zde podávat i na další fotky.

Úterky francouzského filmu X

Jelikož včera bylo úterý, tak dneska přicházím z novým tipem na francouzský film. Tedy, film se jmenoval La chance de ma vie, byl natočen v roce 2010 a je to nevšední francouzská romantická komedie. Když si francouzské filmy, vybírám podle herců, zde jsem neznala ani jednoho z hlavních ani vedlejších rolí a myslím, že jsem neuděla vůbec špatně, když jsem film viděla.

Jde o to, že hlavní postava Julien je manželský poradce, umí pomoci všem manželským párům kromě sebe. Julien má strašlivou smůlu u žen, není to v tom, že by ho nemilovaly, odmítali ho,  ale vždycky když se do nějaké zamiluju, tak se té jeho přítelkyni začnou dít divné věci, přijde většinou k nějakému úrazu a potom se s ním rozejde, se slovy, že už ho nikdy nechce vidět.

Když takhle jednou zase zachraňuje jeden pár, který se má ten den brát, tak potká Joannu, která ale na party po obřadu přijde úplným omylem. Samozřejmě je to láska na první pohled, zamilují se do sebe, traví spolu spoustu času, akorát Joanně se začnou stávat různé příhody, třeba uvízne ve výtahu, když zrovna ten den má důležitou konferenci. Nebo jí návrhy auta spadnou úplně nečekaně do kašny, a ona tak opět promešká konferenci a s ní i karierní postup.  Jak se jí přestane dařit, začne si všímat toho, že všechna smůla přišla až Julienem a tak se s ním rozejde a řekne mu, že už ho nechce v životě vidět, a že jí zničil život...

Musím říct, že ikdyž spousta těch situací jsou bolestivé, a smutné a kdyby se to stalo mě taky bych byla pěkně naštvaná avšak francouzi umí i takové situace podat zábavnou formou, takže se člověk většinu filmu nestačí popadat za břicho, jak se válí smíchy.

Úterky francouzského filmu IX

Dlouho jsem přemýšlela jestli jsem mám dát tento film, jmenuje se L'apollonide (Souvenirs de la maison close) - Nevěstinec. Tento film jsem viděla asi před dvěmi lety, a musím říct, že je to jeden z těch filmů, na který jsem nedostala odvahu podívat se ještě jednou. 

Příběh se odehrává v Paříži na přelomu devatenáctého a počátku dvacátého století v jednom z nejlepších vykřičených domů té doby. Příběh je rozdělen do tří částí, které se vzájemně prolínají, v přízemí domu je něco jako obývák, velký salón kam přicházení muži a prostitutky mezi nimi chodí a obsluhují je a oni si vybírají tu, která je dnes v noci uspokojí, v patře nad tím jsou už samostatné pokoje, aby měli trošku soukromí, při nočních hrátkách a úplně nahoře v podkroví spí dětičky, o které se prostitutky přes den starají.

Film je realistický, ukazuje, běžné dny prostitutek, od toho jak se starají o děti, vaří, perou až po to jak v noci pracují. Mnohdy za noc stihly obsloužit i 10 mužů (tomu se, ale říká dlouhá šichta).  Některé dny si prostitutky udělaly se svými dětmi výlet k rybníku. 

Asi jedním z nejhorších scén z celého filmu je ta, kdy jeden muž při hrátkách s prostitutkou jí rozřízne ústa a ona pak ječí a všude je plno krve. Tuto scénu si budu asi pamatovat navždy. Další věc co mi utkvěla v hlavě je to, že musely pracovat i když měli menstruaci. 

Je však pravdou, že jelikož prostitutky z tohoto domu patřily mezi špičku v Paříži, měly alespoň nějaká práva, pravidelně je prohlížel lékař, jestli nemají nějakou přenosnou pohlavní nemoc, po každém sexu se desinfikovaly už nevim čím, a měly možnost jednou za určitou dobu nepracovat, což jsou velmi dobré podmínky na tu dobu, na prostitutku, protože v Marseille by byly pouze stoje na sex, bez práv na cokoliv.

Nevím co víc k filmu napsat, nelituji toho, že jsem film viděla, člověk si tak uvědomí, jak těžké to tehdy bylo, na druhou stranu to není film na sobotní večer, kdy chcete relaxovat, vypnout a jen sledovat příběh. 

Úterky francouzského filmu VIII

Z novým semestrem se zase vrací Úterky francouzského filmu.  Tak tedy, mám pro vás další typ na francouzský film, který se jmenuje De vrais mensonge - Krásné lži a viděla jsem ho včera, takže mám v sobě ještě plno dojmů. V hlavní role stvárnili Audrey Tautou, Nathalie Baye a Sami Bouajila. 

 V krátkosti o čem je film. Příběh se odehrává v přímořském městečko někde na jihu Francie kde Emilie (Audrey Tautou) vede kadeřnictví. Jednoho dne jí příjde milostný dopis, od údržbáře Jeana, který pracuje u ní v kadeřnictví a nesmírně ji miluje.Ona však dopis vyhodí, protože se domnívá, že jí ho napsal nějaký blázen. Když jde však na oběd se svou matkou Maddy, která je nešťastná z toho, že jí opustil manžel (jak už to tak bývá, utekl za mladší) Emilii napadne, že by mohla mamce pomoct tím, že jí pošle milostný dopis co dostala. Tím se ale dostává do různých problémů, mamku ten dopis nesmírně potěší, a chová se jak vyměněná, je veselá a štastná, a tak Audrey píše pod vlivem vodky ( btw. bylo to snad poprvé, co jsem viděla ve francouzském filmu pít něco jiného než víno) další dopisy, které už nejsou tak dokonalé jako ten původní, který byl psán z lásky. V průběhu filmu Emilie zjistí, že Jean udržbář od ní z kadeřnictví mluví snad všemi světovými jazyky a začne se mu vyhábat, protože si před ním připadá jako blbec. Nakonec jelikož její mamka si myslí, že neznámý ctitel ji už nemiluje se odhodlá jít k Jeanovi domů a tam ho poprosit, aby si vyšel s maminkou na večeři. Jak film dopadne vám samozřejmě neprozradím, záměrně, jsem vynechala některé důležité informace z filmu, bych vám nevyslepičila úplně všechno co je ve filmu. Sama moc dobře vím, jak nesnáším, když vím, všechny detaily z filmu.

Film měl krásnou myšlenku, že k lásce nebo pro dobro našich blízkých děláme někdy věci, které i když myslíme dobře, nemusíjí tak dopadnout. Krásné lži je krásný film, u které nemusíte moc přemýšlet, některé scény jsou lehce předvídatelné, ale i tak se mi film líbil a určitě bych se na něj podívala ještě jednou.

Úterky francouzského filmu VII

Tuto složku jsem dlouho zanedbávala, ne že bych se na francouzské filmy nedívala, právě že dívala, ale nepsala jsem o nich. Styď se black-ladybid! 

Dnešní film mě v mnohém překvapil. Asi bych na něj nepřišla, kdyby mě asi v sobotu napraštila do očí upoutávka na Chanel na Youtube, ve kterém je novou tváří Diane Kruger. To by nebylo tak zvláštní, ale já jsem zjistila, že Diane Kruger mluví plynule francouzsky, protože nějakou dobu studovala v Paříži. 

Tím to úvodem jsem chtěla říct, že film, na který jsem se dívala včera v noci, a u kterého jsem se nesmírně nasmála je Un plain parfait - Perfektní plán, v hlavních rolích s Diane Kruger a Dany Boon. 

Film je ve zkratce o tom, že všechny ženy v Isabellině rodině jsou prokleté. A to tak, že jejich první manželství vždycky krachne. Isabella, která už 10 let chodí s Pierrem, se tomu to chce vyhnout, a tak jí sestra najde, nějakého danského mladíka, kterého by si mohla vzít, za pár minut se s ním zase rozvíst, a spokojeně odjet zpátky do Francie a zde si vzít Pierra. Osud tomu však chtěl jinak a tak se Isabelle změní život a ona zažívá neuvěřitelné zážitky se svým prvním manželem. :D

Film se mi líbil celý, byl tak vtipný, přesně jako francouzské filmy jsou, nenucené sice víte, že je to romantická komedie, a že to pravděpodobně skončí happy endem, ale není to tak průhledné jako americké filmy. 

Musím ale říct je jedna scéna mi přišla trošku nechutná...byla to scéna, kde jí tu kozí polívku :D  víc už nebudu prozrazovat, jinak bych zas vykecala všechno. 

 Diane vypadá tak dokonale a francouzsky!

Úterky francouzského filmu VI

Ahoj všem :)

 po dlouhé době se zase ozývám s francouzským film, který jsem shlédla v uplynulých týdnech.
Za ty tři týdny co jsem se neozvala jsem shlédla dva filmy. První film, které jsem shlédla se jmenuje Paříž, a ten druhé se jmenuje Paříž-Manhattan.

Úterky francouzského filmu V

Ahoj všem:)

týden se s týdnem sešel a já jsem včera večer, hned potom co jsem se dodívala na The Biggest Loser 14. serii zasedla k úžasnému filmu, který byl s filmován podle předlohy. Tím filmem není nic jiného než Nedotknutelní (Intouchables). Je pro mě těžko uvěřitelné, že tento film byl natočen podle skutečné události, protože moc často se nestává, že by někdo zaměstnal, člověka, který bydlí na periferii Paříže, kde je to dost krušné, lidé s této části nedostávají moc často takovou příležitost na dobře placenou práci, většinou skončí jako úklidová četa nebo další podřadnou práci nebo práci neseženou vůbec. Tím chci říct, že to bylo velmi ušlechtilé přijmout člověka, kterému už od prvního pohledu čiší s očí průšvih. 

Úterky francouzského filmu IV

Ahoj všem:)

plakát k filmu 

zdroj

včera bylo úterý, tak dneska jsem tu s francouzským filmem. 

Bohužel jsem včera žádný film neviděla. 

Styď se black-ladybird! To ovšem neznamená, že nemůžu napsat o filmu, který jsem viděla nedávno. Jedná se o film Ježek (Le hérisson). Tento film jsem shlédla až potom co jsem si přečetla knihu, která se jmenuje S elegancí ježka a napsala ji Muriel Barberyová. Tato kniha byla přeložena do více jak 30 jazyků a stala se bestsellerem. Jak už to tak bývá knížka se mi líbila víc než film. Nemůžu říct, že by film byl špatně natočený výběr výběr rolí byl podle mě správný a charakterově to odpovídalo, ale něco tam chybělo, možná to bylo tím, že do žádného filmu se nevlezou všechny scény s knihy.Možná potom jak jsem byla unešená z knihy byl film trošku zklamáním. Osobně nikdy u filmu nebrečím, ale knížky to je jiná to brečím skoro u každé,  tato kniha nebyla vyjímkou.Proto vřele doporučuji  knihu i film.

Úterky francouzského filmu II a III

Ahoj všem:)

minulý týden jsem zapomněla napsat, tak to musím napravit teď a rovnou napíši i o včerejší kulturní zážitku. 

Tak tedy minulý týden jsem se dívala na Wasabi. Zbožnuje ten film viděla jsem ho už tolikrát, že ho umím na zpamět. Pokaždé když ho vidím i po tolikátém přehrání se směju jak kdybych ho viděla poprvé. Ve francouzštině jsem ho viděla zatím jenom 2x a musím říct, že jsem si to užila, protože slyšet originální hlas Jeana Rena je krásné.  Pokud jste tento film zatím neviděli tak vřele doporučuji, je to taková oddechovka.

zdroj

Včerejší kulturní vyžití bylo divadelní představení v divadle Reduta tady v Brně. Představení se jmenovalo Jules a Jim a vůbec jsem netušila o co mě bude čekat na představení. Jediné co jsem věděla, že je to hra od francouzského autora. Tak dobře jsem se už dlouho nebavila, herci byli zábavní všechno zvládali s takovou lehkostí, že jsem si chvilku příla být s nimi na jevišti. Z celého předsvatení sálala pozitivní energie a čas uběhl tak rychle, že jsem si ani nevšimla, že už je skoro 9 když představení končilo. 

Pokud jste z Brna nebo bydlíte někde po blíž a chcete se zasmát tak běžte na toto představení a dobrou hodinu budete skoro padat smíchy ze židle :D Pro lepší výhled doporučuji sednout si do první ředy.:)

zdroj

Úterky francouzského filmu

Jak již jsem psala v předchozím článku, musím hodně cvičit francouzštinu a zlepšovat se. V minulém článku jsem si také dala za cíl shlédnout každý týden alespoň jeden francouzský film. Říkala jsem si, že nejlepší bude, když každý týden budu jsem na blog psát jaký film jsem zhlédla, protože mě to donutí se na nějaký podívat.
Nečekejte tady nějaké dlouhosáhlé recenze o filmu to si můžete přečíst na čsfd nebo kdekoliv jinde na googlu... Navíc stejně ani recenze psát neumím buď se mi film líbí nebo ne.

Tak tedy, začala jsem minulý týden a to filmem L'Arnacoeur v češtině znáném pod názvem (K)lamač srdcí. L'arnacoeur je typická francouzská romantická komedie v hlavních rolích Romain Duris a Vanessa Paradis. Nechci tady moc spoilerovat, protože to sama nemám ráda, když mi někdo řekne o co ve filmu jde, ale celý film nějak tušíte jak to skončí. Já osobně jsem se nemohla vynadívat na Romaina Durise. Pokud jste to tedy ještě neviděli, tak neváhejte a koukně na to.

zdroj google