Bublina praskla

Asi jsem tady na blogu napsala hodně o moje kamarádce Bublině, která mě vytáčela. Rozhodla jsem se po dlouhém přemýšlení co s ní, že naše kamarádství už nemá cenu. 

Je to pro mě těžké ukončit naše kamarádství, které vlastně nikdy asi nebylo dokonalé jenom já jsem si to nechtěla přiznat. Vždycky tam bylo něco co by v kamarádství být nemělo. Neustálé moje ústupky, moje kompromisy, abychom se mohly vidět pokecat spolu, zajít někam na kafe nebo do čajovky. To že mi nikdy vlastně neřekla pravdu, co si o mě myslí a já jsem se pak dovídala od jiných pravdu, ale vždycky jsem já blbka jí odpustila a přesvědčovala sama sebe, že to tak vlastně nemyslela.

V posledních čtyřech letech, jak už víte z minulých příspěvků na mě Bublina doslova kašlala. Já jsem byla vždycky, ta která jí napsala, jestli se nechce někde sejít na pokec, a ona mi to vždycky odložila, nebyla vyjímka, že mi napsala třeba v půl 2 ráno, že na naš sraz nepříjde, že je u Zadka. Fajn, tehdy jsem si říkala že je to asi správně, že chce být s "přítelem" že až já budu mít přítele, tak ona mě taky bude chápat, že chci být s tím koho miluji. Ó jak jsem se mýlila! 

 S příchodem na vysokou se naše srazi staly spíše vyjíměčnými, když měla Bublina čas, tak jednou za půl roku, za rok a tím pádem jsem se tak odcizily, že si nemáme co říct. Jistě, každá chodíme na jinou fakultu poznáváme nové lidi, to je v pořádku. Já si ale vždycky myslela, že dobré kamarádství nějaká vysoká nezmění. Asi jsem v tomhle nějaká divná.

No nejvíc mě asi dostalo, že zatím co u mě byla Bublina vždycky mezi těmi kamarádkami, které jsem měla, vzhledem k tomu co jsme spolu prožily, jak jsem dlouhá leta bez sebe snad neudělaly ani krok, když jsme spolu trávily veškerý volný čas mezi velmi blízské, tak ona na mě měla asi jiný názor. 

 Uvědomila jsem si to asi tak před 3 týdny, kdy úspěšně udělala státnice a já jsem to s ní chtěla oslavit a ona mi odepsala "konečně mám volno, tak lítám po všech kamarádech, domluvíme se na někdy jindy" a pak samozřejmě fotky jak se o prázdninách skvěle bavila zatím co mě řekla, že se musí učit na státnice, takže nemá čas. To neměla a nemá ani tu pitomou hodinu, aby vyšla před barák a sedly jsme si na schody a chvilku se viděly? Ne nemá, a já už nemám na tohle náladu.  

K tomu napsat tento článek jsem se odhodlávala dlouho, dokonce jsem si říkala, nepiš to! Nikoho to nezajímá, ale dneska když se u ní na zdi zase objevily fotky jak se skvěle baví, jsem svůj smutek musela dát nějak ven. 

Nechci kamarádku, co mi nenapíše jak je rok dlouhej, nechci se nikoho doprošovat, jestli si na mě vyhradí svůj drahocený čas... takže jsem to utla. Bublina mě už nezajímá.  Sice to bolí, asi jako každej "rozchod", ale je to tak lepší.

Momentálně jsem zrovna v tom stádiu zvykání si, asi jako kdy člověk ztratí nějakou končeninu a furt si myslí, že jí má a vlastně nemá. Dlouho léta jsem tu končeninu měla jakžtakž v pořádku, ale pak poslední roky se postupem stávala pohmožděnou, zlomenou a pak začala hnít a teď bylo nezbytné, abych ji amputovala. Snad se to brzo zahojí a já se konečně budu moc věnovat lidem, kteří o mě stojí.

P.S kdo to dočetl až jsem dolů, klobouk dolů :D 

P.S 2 pokusím se zítra napsat něco pozitivnějšího :)

Úterky francouzského filmu IX

Dlouho jsem přemýšlela jestli jsem mám dát tento film, jmenuje se L'apollonide (Souvenirs de la maison close) - Nevěstinec. Tento film jsem viděla asi před dvěmi lety, a musím říct, že je to jeden z těch filmů, na který jsem nedostala odvahu podívat se ještě jednou. 

Příběh se odehrává v Paříži na přelomu devatenáctého a počátku dvacátého století v jednom z nejlepších vykřičených domů té doby. Příběh je rozdělen do tří částí, které se vzájemně prolínají, v přízemí domu je něco jako obývák, velký salón kam přicházení muži a prostitutky mezi nimi chodí a obsluhují je a oni si vybírají tu, která je dnes v noci uspokojí, v patře nad tím jsou už samostatné pokoje, aby měli trošku soukromí, při nočních hrátkách a úplně nahoře v podkroví spí dětičky, o které se prostitutky přes den starají.

Film je realistický, ukazuje, běžné dny prostitutek, od toho jak se starají o děti, vaří, perou až po to jak v noci pracují. Mnohdy za noc stihly obsloužit i 10 mužů (tomu se, ale říká dlouhá šichta).  Některé dny si prostitutky udělaly se svými dětmi výlet k rybníku. 

Asi jedním z nejhorších scén z celého filmu je ta, kdy jeden muž při hrátkách s prostitutkou jí rozřízne ústa a ona pak ječí a všude je plno krve. Tuto scénu si budu asi pamatovat navždy. Další věc co mi utkvěla v hlavě je to, že musely pracovat i když měli menstruaci. 

Je však pravdou, že jelikož prostitutky z tohoto domu patřily mezi špičku v Paříži, měly alespoň nějaká práva, pravidelně je prohlížel lékař, jestli nemají nějakou přenosnou pohlavní nemoc, po každém sexu se desinfikovaly už nevim čím, a měly možnost jednou za určitou dobu nepracovat, což jsou velmi dobré podmínky na tu dobu, na prostitutku, protože v Marseille by byly pouze stoje na sex, bez práv na cokoliv.

Nevím co víc k filmu napsat, nelituji toho, že jsem film viděla, člověk si tak uvědomí, jak těžké to tehdy bylo, na druhou stranu to není film na sobotní večer, kdy chcete relaxovat, vypnout a jen sledovat příběh. 

Rekapitulace týden II

Fall down seven times, stand up eight !

  

Jelikož je sobota večer, tak bych mohla nějak zrekapitulovat tento týden, protože věřím, že zítřek bude super den, udělám to už dnes.

Tak si říkám, že jsem tu chválu francouzštiny asi minulý týden asi zakřikla, protože hned v pondělí jsem si připadala na jazykových cvičeních jako naprostý debil. Asi si francouzština řekla, že když se už v ní cítím jistější musí mi dokázat, že tomu tak není. :D

No to byl asi nejhorší zážitek tento týden, pak už se to dalo nějak snést, což byla útěcha pro zbytek týdne. Včera jsem měla volno tak jsem vyrazila do města. Musím se přiznat, trošku se stydím, protože za 3 roky jsem nebyla na Špilberku, tak jsem se včera odhodlala, vzala foták a šla fotit na Špilas, protože je z hradu krásný výhled na celé Brno.

Dneska byl těžký den, jelikož studuji dvě vysoké školy, měla jsem dneska výuku, celý den jsem poslouchala o tom jak být správným manažerem, což bylo takové opáčko za střední. Nedověděla jsem se nic nového, akorát jsem si říkala, jak jsou někteří lidi tupí, asi nepochopím jak někdo kdo dělá minimálně 10 let v oboru, navíc studuje ekonomický obor narozdíl ode mě, která studuje práva a obchod, se může ptát na to co znamená SWOT analýza, když s ní dělá furt v praxi. Víte jak, pochopila bych, že by se ptal někdo kdo šel na vysokou, rovnou ze střední školy, gymnázie a o praxi nezavadil, jak já nebo moje spolužačka, ale když v tom někdo pracuje. 

 A co mě dostalo na konci přednášky, že někteří tleskali! WTF? kde to jsem, to mi připadá, jako když čeští turiské tleskají při přistání letadla... 

Další zaskočení dneška, bylo když jsem se divila, proč je nás na přednášce 150, jsem se dozvěděla, že na tuto přednášku sloučily čtyři obory dohromady. Na našem oboru nikdy nikdo netleská, ale ekonomové a další obory jsou asi zvyklí tleskat a pokládat otázky, že něco v učebnici není. Kdyby ti co se ptají, nejdřív prolistovali učebnici tak by zjistili, že je to o dvě strany dál. No zkrátím to, připadala jsem si jak v mateřské školce.

Abych viděla něco pozitivního na dnešku, ráno bylo krásně i celý den byl krásný, miluju tady ty dny, kdy je zima a svítí slunce a listí na stromech začíná žloutnou. Na přednášce jsem se zvládla naučit básničku, kterou mám do fonetiky na příští týden. :)

Strašně se těším na zítřek, protože se mi vrací segruška. Juchuu! po šesti týdnech! Konečně! už se těšim až tu bude a bude spolu seldovat seriály uděláme popcorn a bude spolu kacat dýl, než v smskách, mailech, a po skypu. Musím přiznat, že se těším i na dárky ikdyž předpokládám, že je dostanu až za 14 dní k narozeninám.

 

Cvičení a jídlo. Cvičit jsem stihla jenom v pondělí, pak mě chytly nějak záda a od té doby jsem necvičila... Jídlo je na tom líp, jelikož jsem už v Brně a nemusím jezdit každý den domů a zase zpět do Brna, tak v pauzách mezi přednáškama stihnu něco sníst a když je ta pauza delší tak stihnu jet i na privát a zase zpátky do školy. 

Snad to cvičení bude příští týden lepší, přemýšlela jsem, že až dokončím workouty od Zuzky, že se vrátím zpátky k Jillian, sice miluju Zuzku, cvičím s ní úplně od začátku Bodyrocku, ale momentálně mi Jillian vyhovuje víc, navíc Jillan má hodně cviků na záda.

Umění vybrat

Dneska mám pro vás malý typ. Když tak každý den několikrát jedním šalinami do školy a zase zpět a kamkoliv jinam, tak většinou nevím kam s očima, protože se mi nechce dívat na lidi kolem mě, většinou svůj zrak namířím někam ven ze šaliny, nebo nahoru kde jsou umístěné reklamní letáky.

Věštinou mě tam nic nezaujme, ale dneska jsem tam zahlédla leták na stránky www.umenivybrat.cz kde se můžete dočíst o tom, jak správně vybrat ekologiské výrobky. Mě osobně nejvíc upoutala odrážka na výrobky netestované na zvířatech. Je sice pravdou, že Evropská unie zakázala testování na zvířatech, to však neznamená, že firmy nemohou práci zadat mimo EU a tak to i mnohdy dopadá. Na těchto stránkách najdete užitečné rady čeho se vyvarovat při nákupu a co by všechno měl šetrný výrobek obsahovat, a jak by měl být označet. 

Hon za dokonalou kabelkou

Hon za dokonalou kabelkou je pro mě jako bojovat s větrnými mlýny. Nikdy nenajdu tu pravou, tu jedinou, do které by se mi vešly všechny věci. Kabelku která by se mi líbi svým tvarem, barvou. Tu do které bych se zamilovala na první pohled. No jelikož takovou kabelku asi nikdy nenajdu, snažila jsem se dneska na České, alespoň o to, aby se moje nová kabelka nejvíce podobala vysněnému cílu. 

 Po dlouhém bloudění po obchodech jako Lindex, H&M, Camaieu, Zara, Ann Christine, Taily Weijl jsem jako naprosto zoufalá, že nikdy svou kabelku nenajdu a budu muset babičce vysvětlovat, že jsem si k narozeninám nic nevybrala, jsem zabloudila do Reservedu. V přízemí se mi nic nelíbilo, ale pak mě napadlo, že ve druhém patře, kde je spodní prádlo by mohli mít i kabelky a ono taky, že jo. 

Měli a hodně, nevím, jestli se to dá tak nazvat, ale byl to kabelkový ráj. Tak jsem si konečně mohla vybírat nejdřív jsem ji neviděla, v tom množství kabelek, ale pak jsem ji uviděla. Nádhernou černou kabelku, která  nestála majlant, a která mi teďka, když jsem si ji koupila připadá, jak kdybych sebou tahala příruční zavazadlo. :D Je velká a nádherná, vleze se do ní můj notebook, sešit do školy A4, učebnice a další potřebné věci co sebou furt tahám.  

Úterky francouzského filmu VIII

Z novým semestrem se zase vrací Úterky francouzského filmu.  Tak tedy, mám pro vás další typ na francouzský film, který se jmenuje De vrais mensonge - Krásné lži a viděla jsem ho včera, takže mám v sobě ještě plno dojmů. V hlavní role stvárnili Audrey Tautou, Nathalie Baye a Sami Bouajila. 

 V krátkosti o čem je film. Příběh se odehrává v přímořském městečko někde na jihu Francie kde Emilie (Audrey Tautou) vede kadeřnictví. Jednoho dne jí příjde milostný dopis, od údržbáře Jeana, který pracuje u ní v kadeřnictví a nesmírně ji miluje.Ona však dopis vyhodí, protože se domnívá, že jí ho napsal nějaký blázen. Když jde však na oběd se svou matkou Maddy, která je nešťastná z toho, že jí opustil manžel (jak už to tak bývá, utekl za mladší) Emilii napadne, že by mohla mamce pomoct tím, že jí pošle milostný dopis co dostala. Tím se ale dostává do různých problémů, mamku ten dopis nesmírně potěší, a chová se jak vyměněná, je veselá a štastná, a tak Audrey píše pod vlivem vodky ( btw. bylo to snad poprvé, co jsem viděla ve francouzském filmu pít něco jiného než víno) další dopisy, které už nejsou tak dokonalé jako ten původní, který byl psán z lásky. V průběhu filmu Emilie zjistí, že Jean udržbář od ní z kadeřnictví mluví snad všemi světovými jazyky a začne se mu vyhábat, protože si před ním připadá jako blbec. Nakonec jelikož její mamka si myslí, že neznámý ctitel ji už nemiluje se odhodlá jít k Jeanovi domů a tam ho poprosit, aby si vyšel s maminkou na večeři. Jak film dopadne vám samozřejmě neprozradím, záměrně, jsem vynechala některé důležité informace z filmu, bych vám nevyslepičila úplně všechno co je ve filmu. Sama moc dobře vím, jak nesnáším, když vím, všechny detaily z filmu.

Film měl krásnou myšlenku, že k lásce nebo pro dobro našich blízkých děláme někdy věci, které i když myslíme dobře, nemusíjí tak dopadnout. Krásné lži je krásný film, u které nemusíte moc přemýšlet, některé scény jsou lehce předvídatelné, ale i tak se mi film líbil a určitě bych se na něj podívala ještě jednou.

La lettre

chtěla bych se s vámi podělit o jednu písničku, kterou jsme poslouchaly na hodiny na přednášce.

Písnička se jmenuje La lettre (dopis) a je od Ronan Luce  Ronan Luce - La lettre. 

Vaším úkolem je pustit si písničku bez zvuku nebo se zvukem pokud neumíte francouzsky a přehrát si ji asi tak do 1:33, pak to pozastavit a popřemýšlet jak by to mohlo skončit. 

Já osobně jsem na hodině byla jediná, která na to měla jiný názor než ostatní, a když jsem to asi před hodinou pouštěla rodičům, každému zvlášť, tak řekli oba dva podobnout odpověď jako jsem řekla já na přednášce, což mě trochu uklidnilo, protože je to důkaz, že nejsem magor. :D 

TEĎ SI PŘEHRAJTE PÍSNIČKU !!!

A až potom si předčtěte co jsem řekla na přednášce, nechci vás ovlivňovat.