Prázdniny, učení, plány na cvičení

Ahoj všem:) 

jak se máte? Prázdniny v plném proudu a já se ještě pořád učím na zkoušky, teda už poslední zkoušku, kterou mám příští týden a je z daňových systémů. Doufám, že to zvládnu stejně dobře jak jsem zvládla účetnictví, ze kterou mám B což jsem ani nedoufala.:) Měla jsem všechny příklady dobře akorát jsem pak měla pár otázek špatně, ale tak hlavně že to mám a můžu se teďka věnovat těm daním a seminárce, kterou netušim jak vypočítám, protože máme zadaný příklad a jsou tam všechny kombinace, které si člověk dokáže představit, že můžou nastat při výpočtu daní... 

Jak jsem byla minulý týden na zkoušce, pak po ní jsem za odměnu zamířila do Vaňkovky a ještě předním do města do Lindexu, kde jsem si koupila nové plavky(asi po sto letech) a pak ve Vaňkovce jsem si koupila 3 tílka v C&Ačku jenom za 129,- a H&M jsem si koupila sportovní podprsenky jenom za 249,-Kč.

plavky z Lindexu

tílka a podprdy

Moje cvičební morálka je na dně, zase se cítím hnusně... necvičila jsem už 14 dní... a né protože by se mi nechtělo, i když i to v tom hraje svou roli, ale hlavní důvod je ten, že doma se nikdy nedokopu. V Brně je to v pohodě, mám tam svůj život, můžu si napsat denní plán a jídelníček a vím, že jak si to napíšu tak to dodržím na 90-100 % jenom minimálně měním svoje plány, nesnáším to a to je asi ten důvod proč to doma nejde. Za prvé pořád nám kopou plyn, takže musím být v pohotovosti, kdyby nějakej dělník zazvonil a chtěl vypnout plyn, nebo jít něco opravit na plynoměru, za druhé  může přijít děda, který k nám chodí skoro denně, on totiž se jde projít aby nemusel sedět doma a přitom se staví u nás, už hodněkrát se mi stalo, že jsem zpocená a polonahá vyšla z pokoje a uviděla dědu jak stojí na chodbě...a pak za třetí nemůžu planovat, protože v momentě kdy si něco naplánuju tak přijdou rodiče, že se musí něco udělat, že potřebujou pomoct, že mám umýt nádobí atd... nevim jestli znáte takovej ten úskostnej pocit, že někdo přijde a že musíte být pořád připraveni, a vlastně celej den promrháte tím, že čekáte jestli někdo nepříjde... je to vysilující. Samozřejmě když je někdo doma, tak cvičit nesmím, protože bych dupala a to se u nás nesmí...

S jídelníčkem to taky není jednoduchý, protože a jelikož rodiče doma prakticky jenom snídaní a večeří tak  jim pak stačí chleba s něčím... což já absolutně nesnášim. a když řeknu mamce, že půjdu nakoupit, abych nakoupila taky něco poživatelného tak mi řekne, že je doma jídla dost. tak nevim ale salám jako vegetarián nejim, marmeláda a máslo, chleba mi nepříjde jako dostačující a těstovinama, rýží a kuskusem se mi taky nechce pořád živit... netušim jak to ty následující 2 měsíce vydržim doma. No už asi chápete proč nemám ráda prázdniny, je to ta nejhorší doba roku, jediné pozitivum je, že na zahradě dozraje všechno co máme nasazené tak aspoň něco.

Přes prázdniny bych chtěla:

- chodit na bazén 

- zkusit běhat (na základce jsem běh neměla moc v lásce tak zkusím jestli se můj názor změnil) 

- cvičit jogu 

- Zwow plus starší workouty z bodyrocku

- Jillian 6 week 6 pack a další její programy

- donutit nějak rodiče, že budu jíst po svojem a napsat si jídelníček 

- samozřejmě dohnat francouzštinu, půjčila jsem si teďka z knihovny Cizince od Camuho ve francouzštině a už jsem přečetla i pár stránek a je to zajímavé.:)

- vidět spoustu filmů, které jsem neviděla a vypadám tak jako filmový analfabet :D

- splnit všechno výše napsané, doufám, že nějak překonám strach, že někdo přijde...

Jinak včera jsem byla u babičky na chalupě a nemůžu se dočkat, až tam budu dýl jak jedno odpoledne, sice týden není moc, ale už se moc těším. Chalupa je to nejlepší na prázdninách neumím si bys času stráveného tam prázdniny představit, trávila jsem tam celé dětství a mám z tama ty nejkrásnější a nejdobrodružnější vzpomínky. 

prázdninové místo mého dětství

Žiju plus nudné plány na prázdniny

ahoj všem:) 

už dlouho jsem se chtěla ozvat, ale jelikož pro mě zkouškové ještě neskončilo nemám moc čas na blog a spíš ani náladu. :D 

Jak bude trávit prázdniny? Moje prázdniny budou takové skoro jako vždycky do 18.července budu ještě dodělávat druhou školu čekají mě ještě 2 zkoušky a musím napsat ještě 2 seminárky a pak doufám, letos konec. No potom  budu mít volno, jedu s kamarádkou na koncert Hugha Lauriho do Prahy, pak se vrátim a hnedka odjíždím k babičce a pak až do začátku semestru budu doma, hlídat zvířetstvo, protože rodinka vyráží do světa, segruška jede s kamarádkou zase do Anglie trhat jabka a rodiče jedou do lázní a pak v září ještě do Řecka dali si to jako narozeninový dárek a Beruška bude hlídat psa a králíky(rozhodujeme se že si k Hrozinkovi pořídíme ještě Mrkvičku) a rybičky a bude hlídat barák. Týjo až teďka mi došlo, že budu v baráku úpe sama. :D Možná pojedu ještě ke kamarádce na chalupu, zve mě tak už asi 3 roky tak bych za ní mohla zajet.

Dokončila jsem Ripped in 30  a jsem trošku smutná, protože jsem nabrala 1cm svalů, ale že bych zhodila tuk to ne.... no budu muset makat víc, nebo nevim co už dělat aby se ten posranej tuk na mě rozpustil a já mohla nosit kalhoty velikosti 38.  O tom, jak mě dokáže vytočit, když mi někdo, řekne jez víc zeleniny(jsem vegetarian zeleninu jim denně), pij vodu, a cvič se tu nebudu rozepisovat, protože by to bylo na celý článek...

Co se týče programu, tak musím říct, že Ripped in 30 mě osobně bavilo mnohem víc než 30 days Shred, navíc jsem zjistila, že špatně cvičím lunges, a squats z čeho mě pak bolely kolena u 30 days Shred, naučila jsem se to cvičit správně a kolena už mě nebolí. Kdybych měla napsat nejoblíbenější level z všech 4 tak asi 3 a level 4 je v těsném závěsu. Byla to sice strašná makačka, a často jsem Jilian proklínala co si to zas vymyslela, ale na konci jsem byla štěstím bez sebe, že jsem to zvládla.

můj miláček Hrozinek

A to je tak vše, jdu se zase učit účetnictví než z toho úplně zbláznim, člověk by řekl, že když jsem ho měla na střední a maturovala jsem z něho, že by mi to mělo být jasné, no zjisťuju, že účetnictví pro mě bude vždycky záhada.

He's happy without you

je to divný, už jsem na něj zapomněla a včera jsem nějakou náhodou viděla jeho novou fotku na fcb, samozřejmě je tam se svou současnou přítelkyní, ale stašně mu to tam slušelo a vypadal vážně štastně, tak štastého jsem ho už dlouho neviděla. Takže dneska jsem bylana jeho facebooku a prohlížela všechny fotky co tam má.... Jsem magor. Black-ladybird vzpamatuj se! Je pryč!

Myslela jsem si, že když se odstěhuju do Brna a on zůstane v Šumperku tak nás budou dělit ty kilometry. Dál jsem si myslela nějak naivně, že bych mohla potkat někoho novýho tady v Brně a ono furt nic, maximálně gayové, který zřejmě přitahuju jako mucholapka. :D

Poslední tři roky jsem všechny fotky co dával na facebook nebo jakýkoliv jeho status jsem jakž takž úspěšně ignorovala, akorát ta včerejší fotka nějak nešla ignorovat.Mohli jsme být ak štastní... pozdě bycha honit! No doufám, že ta potrhlost nevím jak to nazvat ve mě zase brzy skončí, a já se vrátím k normálnímu žití. rozuměj učení na zkoušky

Na návštěvě v zemi dřeváků

Nizezemí je sice malá země, ale velmi krásná. Je pravda, že kdo je zvyklý na moře a písečné pláže a horko tak se mu tam asi líbit nebude, protože každou chvíli tam prší občas jsem si připadala jako v Anglii.
V Nizozemí jsem byla celkem 4 dny a navštívila jsem nespočet měst a památek.
Mezi města, která jsem navštívila patří Amsterdam, Haag, Alkmaar, Volendam, Rotterdam, Naarden, Scheveningen. Všechny města jsou krásná a mají své kouzlo. Jelikož v každém městě jsem toho viděla spoustu a je to už tři roky, co jsem tam byla tak popíšu jenom Amsterdam, protože mi udkvěl v hlavě nejvíc, tím se nechci dotknout ostatních měst byly nadherné.

Amsterdam je úžasné město, ráj pro mladé lidi. Malinkou rostlinku konopí koupíte na tržnici asi za 2€.:) Což byl pro mě celkem šok, člověk by řekl, že se to dá sehnat jenom v coffee shopu a né na tržnici vedle růží. Jestli pojedete někdy do Amsterdamu a milujete umění stejně jako já tak ji zajděte do Rijk muzea podívat se na Rembrantovu Půlnoční hlídku nebo můžete navšívit Van Goghovo muzeum, které je co by kamenem dohodil od Rijk muzea. Na stejném náměstí kde jsou tyto dvě muzea se nachází také výrobna diamantů. Některý ty diamanty byly moc nádherný a asi každy by si je přál alespoň jeden večer nosit. Amsterdam je prostě multikulturní město, na které jeden den nestačí!






Typické holandské dřeváky. :) Bohužel pro mě byli moc drahé, kdybych na to těch 45€ měla tak bych si je určitě koupila.


Gouda téměř národní sýr Holandska, měla jsem tu čest ho ochutnat a stal se mým oblíbeným sýrem.
Alkmaar, tržiště před sobotní aukcí goudy.

Londýn

Londýn je dalším městem, které mě naprosto uchvátilo. Bylo jsem tam naposledy loni na podzim a bylo to stejně úchvatné a skvělé jako vždycky. Tajně doufám, že to nebyla moje poslední návštěva, protože Londýn je úplně jiný než Paříž a přesto mě dostal, památkami, svou historií, které je také patrná na každém rohu, svou multikulturností. A hlavně tím, že každýmu je úplně fuk co máte na sobě, jestli to ladí, jestli máte žluté, fialové, růžové a nevím jakou další barvu si člověk může dát na vlasy, ale tam je to všem jedno, každej si hledí pěkně svýho. 

Úplně poprvé jsem byla Londýnem uchvácená když jsem viděla film Past na rodiče, zamilovala jsem se do té scény, jak hraje písnička od The Beatles - Here comes the sun a Lindsay Lohan jeho autem z letního tábora a řidič jí dělá okružní jízdu po městě, v ten moment jsem si řekla, musím jet do Londýna a vidět ty místa taky. Dalším důvodem, proč tak miluji Londýn a Anglii, je britský přízvuk je tak jiný, zní tak krásně. Když se řekne britský přízvuk, tak se mi vždycky vybaví James Bond, britský agent, který zachrání svět před zkázou.

 

V Londýně jsem byla třikrát a už si tam začínám připadat jak v Brně, metro mi nepřipadá děsivé, a jelikož už jsem viděla všechnyznámé památky, tak si člověk začne všímat i života kolem a není už jen udivený ze všeho kolem. Úpřímně mě mrzí, že jsem tam nemohli zůstat víc času, protože za prvé na Národní galerii potřebuje minimálně týden a za druhé nestihla jsem nakoupit na Oxford street. 

 Třetí věcí je, že musím najít dům, ve kterém bydle Freddie Mercury a podle posledních zpráv, prý našli jeho hrob, tak bych tam ráda zašla. Taky bych chtěla vidět dům, kde bydlel Jimi Hendrix.(aneb ať žijí paparazzi :D) Nevím proč, ale byla jsem jediná, která se při odjezdu nepřidala k houfnému názoru "jedem konečně domů". Já jsem byla pravej opak, já brečela, protože jsme jeli domů.

Fotka z Baker street, nebyla to jediná stanice po které jsem jela, ale byl to asi jediný moment, kde jsem stihla udělat "cvak, cvak" fotáku tak rychle jak to jen šlo, když vystupujete z vagonu a jste tlačení spěchajícím davem.

P.S až zase budu mít tady v Brně foťák, který jsem musela tento týden nechat doma z nedostatku místa v kufru, tak vyfotím mapu Londýna co mám nad postelí a udělám i fotky francouzské vlajky, která je hned vedle.:D myslím, že válka Británie a Francie nebyla jenom záležitostí stoleté války, ale tyto dvě země vedou válku každodenně v mém pokoji.

Paříž

Paříž, psala jsem o ní zde na blogu nesčetněkrát a stále k ní mám co napsat, protože je to kouzelné město s velkou historií dýchající na vás na každém rohu ulice.

V Paříži jak asi tušíte jsem byla zatím dvakrát a doufám, že tam zase pojedu. Každý rok na jaře si vzpomenu na ty krásné pocity co jsem měla, jak to bylo úchvatné a magické.

Navštívila jsme skoro všechny známe turistická místa nebo alespoň ty, které se dají zvládnout za jeden den. Až tam pojedu příště, tak doufám, že se konečně dostanu na Montmarte, na hřbitov Pére Lachaise, do moderní části La Defense a procházku po Paříži si náležitě a bez stresu užiji. 

Nevím čím to, že mě ta zamě pořád uchvacuje, myslím, že austrálská spisovatelka Sarah Turnbull, která žije víc než 15 let v Paříži to na konci ve své knihy "Skoro francouzska" popsala slovy líp než bych to dovedla já:" Francie sama - se všemi paradoxy, strohou odměřeností i oduševnělou laskavostí, uzavřeností i otevřeností, byrokratickým papírování i poezií, schopností uvádět v úžas v zoufalství, vyvolávat lásku i zlost.

Trapasy po francouzsku

Loni na Vánoce jsem dostala spoustu knih, jednou z nich byla také kniha Trapasy po francouzsku, kterou napsala Tanja Kuchenbeckerová. Němka, která se přestěhovala do Paříže a popisuje v knize své začátky ve francouzském prostředí. 

Kniha mě velmi překvapila, protože jsem si do té doby neuvědomila, jak máme stejné chování s Němci. Vím, určite někdo bude protestovat, že nemáme, ale máme. Jsou to jen drobnosti, způsob myšlení, dochvilnost a další věci, vlastnosti, které máme společné.

Sama jsem tím překvapená, protože vždycky, když v knize popisovala nějakou událost a vysvětlovala jak by se zachoval francouz a jak němec, bylo mi blíž řešení němce.(a to jsem nikdy Německo moc nemusela).

Tak třeba auto, pro němce a myslím, i většinu čechů je auto důkazem jakési prestiže, podle toho v čem jezdíte si vás lidi cení. Navíc dáváme na svá auta mnohem více pozor, když nám ho náhodou někdo škrábne, tak je s toho povyk. Ve Francii toto neplatí, francouz nebo alespoň ti co jsou popisovaní v knize neberou auto jako důkaz prestiže, ale pouze jako dopravní prostředek, který je dopravý s bodu A do bodu B, tedy francouzovi je úplně jedno, že má odžený lak, promáčklé dveře nebo nabouraný "zadek" auta. 

A podobných situací jsem v knize nacházela spoustu. Ještě uvedu, že kniha je rozdělená do třinácti hlavních kapitol, v každé kapitole jsou zmíněny ty největší rozdíly, které jako cizinec, možná hnedka nepochopíte, ale časem po dobrm zaškolení se dá na to zvyknout. A třeba se z vás stane opravdový franouz.