Paříž

Paříž, psala jsem o ní zde na blogu nesčetněkrát a stále k ní mám co napsat, protože je to kouzelné město s velkou historií dýchající na vás na každém rohu ulice.

V Paříži jak asi tušíte jsem byla zatím dvakrát a doufám, že tam zase pojedu. Každý rok na jaře si vzpomenu na ty krásné pocity co jsem měla, jak to bylo úchvatné a magické.

Navštívila jsme skoro všechny známe turistická místa nebo alespoň ty, které se dají zvládnout za jeden den. Až tam pojedu příště, tak doufám, že se konečně dostanu na Montmarte, na hřbitov Pére Lachaise, do moderní části La Defense a procházku po Paříži si náležitě a bez stresu užiji. 

Nevím čím to, že mě ta zamě pořád uchvacuje, myslím, že austrálská spisovatelka Sarah Turnbull, která žije víc než 15 let v Paříži to na konci ve své knihy "Skoro francouzska" popsala slovy líp než bych to dovedla já:" Francie sama - se všemi paradoxy, strohou odměřeností i oduševnělou laskavostí, uzavřeností i otevřeností, byrokratickým papírování i poezií, schopností uvádět v úžas v zoufalství, vyvolávat lásku i zlost.

Trapasy po francouzsku

Loni na Vánoce jsem dostala spoustu knih, jednou z nich byla také kniha Trapasy po francouzsku, kterou napsala Tanja Kuchenbeckerová. Němka, která se přestěhovala do Paříže a popisuje v knize své začátky ve francouzském prostředí. 

Kniha mě velmi překvapila, protože jsem si do té doby neuvědomila, jak máme stejné chování s Němci. Vím, určite někdo bude protestovat, že nemáme, ale máme. Jsou to jen drobnosti, způsob myšlení, dochvilnost a další věci, vlastnosti, které máme společné.

Sama jsem tím překvapená, protože vždycky, když v knize popisovala nějakou událost a vysvětlovala jak by se zachoval francouz a jak němec, bylo mi blíž řešení němce.(a to jsem nikdy Německo moc nemusela).

Tak třeba auto, pro němce a myslím, i většinu čechů je auto důkazem jakési prestiže, podle toho v čem jezdíte si vás lidi cení. Navíc dáváme na svá auta mnohem více pozor, když nám ho náhodou někdo škrábne, tak je s toho povyk. Ve Francii toto neplatí, francouz nebo alespoň ti co jsou popisovaní v knize neberou auto jako důkaz prestiže, ale pouze jako dopravní prostředek, který je dopravý s bodu A do bodu B, tedy francouzovi je úplně jedno, že má odžený lak, promáčklé dveře nebo nabouraný "zadek" auta. 

A podobných situací jsem v knize nacházela spoustu. Ještě uvedu, že kniha je rozdělená do třinácti hlavních kapitol, v každé kapitole jsou zmíněny ty největší rozdíly, které jako cizinec, možná hnedka nepochopíte, ale časem po dobrm zaškolení se dá na to zvyknout. A třeba se z vás stane opravdový franouz.

Fotografii po druhé

Dneska jsem procházele články z mého starého blogu a zjistila jsem dvě věci. Za prvé bloguju už skoro 3 roky - první blog jsem si založila 6. prosince 2010, druhý jsem si založila 25.dubna 2012 (opožděně si musím poblahopřát k ročnímu výročí), za druhé našla jsem na starém blogu dobré články, tak bych je sem postupně přepsala. Založila jsem dva nové štítky, pod prvním štítkem "Křížem krážem po světě" čekejte moje cestovatelské zážitky. Některé státy tu budou popsané celkově, jiné budou rozkouskované, třeba jako Francie a Británie. Hned první článek bude o Paříži. Další nový štítek je "Přečteno" kam bych chtěla psát o knihách, které jsem v poslední době přečetla. Uvědomila jsem si, že sice mám v pravém sloupci "Právě čte", ale už tam nemám recenzi, jak se mi kniha líbila a jestli má cenu ji číst. Nejsem, žádný literální kritik, tak nečekejte žádnou skvělou kritiku, bude to spíš je takové shrnutí toho, co se mi v knize (ne)líbilo.

Jelikož miluji fotografii, o nich jsem psala v minulém článku, tak se pokusím více fotit, protože opravdu zanedbávám focení.

Tady je pár fotek, co jsem našla v notebooku, je to taková směsice všeho, loňské léto, pokus o umělecké fotky, architektura.

Fotografii

neumím si bez ní představit můj život. Je to vášeň, která mě pohání. Fotografie jsou tak magické, dokážou zachytit věci, které pouhým okem nevidíme.

Svou první fotku jsem udělala asi ve 11 letech a zamilovala jsem se. Byla to láska na první dotek, a taky pohled. Btw. je to asi jediná láska, která mě nezklamala a nezradila a nikdy mi nedá"kopačky"...

Pořádně fotit jsem začala až v roce 2009, když jsem si koupila mojeho "Drobečka" NIKON D60 s objektivem 18-55mm a 18-200mm. Do té doby jsem vždycky fotila kompaktem nebo digilálním foťákem.

A jelikož jsem fotila a fotím pořád, tak jsem měla vernisář. Svou první a doufám, že né poslední.

Poslední dobou nemám, na focení už tolik času díky škole, ale o víkendu když výjde čas a dovolí počasí tak vyrážím fotit.

Fotím především přírodu, macro fotografie, zvířata, architekturu.

Obnažená Paříž aneb tajný život města

Ahoj všem, 

mám pro Vás další typ na knihu o Paříži, napsal ji Stephen Clarke a já nemám slov. Je úžasná! Dostala jsem ji na vánoce a i když jsem ji zatím nedočetla, jsem z ní opravdu unešná. Jistě teďka, si asi říkate," Bože, další kniha o Paříži", ale tato je neobvyklá, za prvé ji napsat Brit, což tomu dává úplně jiný pohled na věc a za druhé je to opravdu velmi užitečný a zábavný průvodce po Paříži. Kniha má dvanáct kapitol plus dvě přílohy, v první přileze jsou důležité adresy v Paříži a v druhé jsou další typy na knihy o Paříži.

Já jsem právě v šesté kapitole nazvené "Romantika". V této kapitole se dozvíte o romantických místech, které nejsou tak často navštěvované v Paříži, tím pádem si užijete romantiky,  jsou ze i typy na romantické hotely. za které nezaplatíte majlant.

Jak mi Starbucks zachránil život

Ahoj všem,

dneska mám pro vás jeden typ na knihu. Sice v pravé liště pod nápisem Právě čtu je kniha Obnažená Paříž od Stephana Clarka, já bych Vás, ale chtěla upozornit na jinou skvělou knihu a tou je Jak mi Starbucks zachránil život a napsal ji Michael Gates Gill.

Dostala jsem ji k narozeninám od kamarádky Gia Gianniny.(sice narozeniny mám v říjnu, ale z časových důvodů, a protože se nevídáme často, jsem ji dostala až před 14 dny :D) A předčtenou jsem ji měla extra rychle zhruba za 4 dny. 
Životní příběh o Američanovi, který ztratil všechno, pro to, aby zístal ještě víc než ztratil.
Příběh se odehrává v New Yorku,a je o muži, který vyrůstal v bohatství na Upper East Side, jeho otec, dělal novináře v New Yorkeru, on sám pak studoval na Yale, po studiích dostal hned skvěle placenou práce v reklamní firmě, kde se postupem času stal výkoným generálním ředitelem. Za svůj život se potkal třeba s Hemingwayem, Alžbětou II, Jackie Kennediovou.  Jeho život byl skvělý, až do okamžiku, než ho propustili, pak to s ním začalo jít s kopce.




Pak ale jednoho dne, když se potuloval po NYC, šel na svou oblíbenou kávu do kavárny Starbucks, na rohu 98 a Brodway, kde se zrovna konal nábor nových lidí. Shodou náhod, se ho zaměstnankyně Starbucks zeptala, jestli nechce práci a on řekl: "Ano, chci," a tak začal pracovat ve Starbucks. Nebylo to pro něj, vůbec jednoduché, v té době, když přijal místo v kavárně mu bylo už 63 let. Postupem času se zapracoval do chodu firmy. S tím jak tvrdě pracoval si začal uvědomovat, jak ho ta práce baví a naplňuje.


Podle informací na konci knihy se chystá i film, kde by hlavní postavu měl stvárnit Tom Hans, avšak na čsfd, jsem o tom nenašla ani zmínku tak nevim.

Hugh Laurie

Protože tento rok, byl dost těžký, tak jsem si nadělila menší dárek v podobě koncertu Hugha Laurieho, ještě že Hugh přidal jeden koncert. Neskutečně se těším.:)

Krásnou neděli všem.