Před pár týdny jsem se viděla s jednou kamarádkou, říkejme jí Bublina, která má takový divný vztah. Chodí s klukem, říkejme mu Zadek, který s ní je, i když jí vůbec nemiluje. No abych to vzala od začátku, ať se v tom vyznáte, před 4 lety se Bublina setkala se Zadkem v jedné skupině, která miluje běhání, oba jsou vášnivý běžci. Začali spolu běhat, a když byli s partou lidí na nějaké chatě na Silvestra, tak jí Zadek řekl, že se mu líbí. (Myslím, že to bylo tím, že byli oba trošku na mol).
Uběhla nějaká doba, kdy se Zadek a Bublina scházeli častěji a častěji. Po nějaké době už to vypadalo, že spolu začnou konečně chodit, jenže Zadek řekl Bublině, že má vysněnou holku, kterou však Bublina není!
Takže Bublina "chodí" se Zadkem už 3 roky, dělají všechno jako normální pár, ale vlastně spolu nechodí.
Sice mi Bublina tvrdí, že jí to tak vyhovuje, a že je štastná, ale jak může být někdo štastný v takovém vztahu? Zadek je prostě podle mě, bezpáteřní parchant, který myslí na zadní vrátka, a kdyby náhodou potkal holku, která se mu bude v tu chvíli líbit, tak se s ní může vyspat a nebude mít pocit viny, protože s Bublinou vlastně nechodí, takže jí může zahýbat jak je mu libo.
Je mi líto Bubliny, že je tak zoufalá, že přistoupí na to, aby s ní kluk tak mával. Je mi líto Bubliny, že není schopná ho kopnout někam a najít si kluka, který by ji měl opravdu rád a nezacházel s ní jako s kusem hadru, kterému zavolá jenom když se s ní chce vyspat. Je mi jí líto, že si myslí, že se Zadek změní, a že jí řekne, že ji miluje a budou spolu chodit. Je mi líto, že se Bublina kvůli němu změnila, a že se snaží být jak ta jeho vysněná holka, protože upřímně teďka se s ní nedá bavit, ztratila vlastní názor na věc, dělá jenom to co chce on, obléká se jak chce on. Když se Zadkovi líbíli krátké vlasy tak se Bublina ostříhala na krátko, a přitom měla tak krásné dlouhé vlasy. Když se Zadek rozhodl, že na vysokou půjde do Brna tak Bublina šla za ním, a přitom měla celou dobu co jí znám vysněnou školu v Praze. Teďka je s ní roztřepaná nula, která se bojí dne, kdy jí ten její milovaný Zadek řekne, že potkal tu svou vysněnou holku, a že je tím pádem s jejich vztahem nevztahem konec. Je mi je vážně tak líto.
neumím si
bez ní představit můj život. Je to vášeň, která mě pohání. Fotografie
jsou tak magické, dokážou zachytit věci, které pouhým okem nevidíme.
Pořádně fotit jsem začala až v roce 2009, když jsem si koupila mojeho "Drobečka" NIKON D60 s objektivem 18-55mm a 18-200mm. Do té doby jsem vždycky fotila kompaktem nebo digilálním foťákem.
