Novinky všeho druhu

nevim o čem přesně chci psát,, asi tak o všem a zase o ničem. :D po návratu z Anglie jsem skoro pořád v Brně, chtěla bych už být taky chvilku doma, mít pro sebe celý pokoj, poslouchat nahlas hudbu, spát v mojí úžasné posteli a nemuset se aspoň chvilku učit...

Jedna pařížská

No abych nebyla tak pesimistická zase, tak jsem se v neděli nadchla pro jeden projekt, který by šel uskutečnit. Jelikož jsem byla o víkendu ve škole a měli jsme Marketing, do kterého musím udělat seminární práci, která bude víc praktická než teoretická, tak jsem byla naštvaná, protože jsem netušila o čem budu psát. 

Letos o proti předchozím dvou rokům, je praktická část stěžejní, jenže já nepracuju, takže bych neměla kde vyplodit jsou praktickou část, tak jsem tedy zašla za přednášející paní a vysvětlila jí svůj problém. Paní se mě pohotově zeptala co ještě studuju a když jsem řekla, že francouzštinu tak mi nabídla, abych psala seminární práci, kde si imaginárně založím svoji firmu na překladatelství až dostuduju. Jsem z toho nadšená, protože ne že bych o této možnosti nepřemýšlela, ale hned po škole zakládat firmu mi přišlo uhozený, ale čím víc o tom přemýšlím tím se mi to zdá jeho nejlepší nápad jaký mi mohl uvíznout v hlavě. 

Jistě jsou tu úskalí typu, kde vezmu základní kapitál nebo kdo mi bude dělat účetnictví, protože mě účetnictví nikdy nešlo, ale i tak je to super a měla bych všechno co bych chtěla, překládala bych pro firmy co spolupracují s frankofoními firmami, a přitom byla dostatečně svým pánem na to, abych mohla cestovat po světě a fotit.  Samozřejmě moje sestra je z toho taky nadšená, takže to založíme asi spolu, včera jsme o tom kecaly snad celej den a už máme všechno naplánovaný, takže teďka zůstává jenom to uskutečnit.

Kolotoč kousek od Eiffelovky

22

ano, včera jsem oslavila narozeniny a jsem zase o rok starší. Nevim proč, ale čím je člověk starší tím se na narozeniny těší čím dál míň. 

Někdy tak asi v červnu nevím přesně kdy jsem si z facebooku smazala datum narození a čekala do včerejška kolik lidí mi napíše všechno nejlepší. A asi nemůžu být ani překvapená když napíšu, že mi napsalo jenom 5 lidí z toho ještě 3 z rodiny takže jenom dvě kamarádky si vzpomněly, že mám narozeniny, tak daleko jsem to dopracovala....
Otázkou je co je lepší jestli vědět, že si na mě sám od sebe nikde nevzpomene nebo zveřejnit datum narození a na narozeniny číst desítky blahopřání od lidí, které ani neznám, protože jsou to jen známí mých známích? Co mi ale udělalo včera velkou radost je to, že na dA mi poblahopřálo asi 6 lidí a ani je neznám a vzpomněli si.

Očem jsem chtěla ještě psát? Asi o škole, že ikdyž stále miluji francouzštinu dává mi pěkně zabrat. Na středu jsem se musela naučit báseň od Paula Verlaina Chanson D'automne a na příští týden už se mám učit další tentokrát od Guilloma Appolinera. Nemluvě o tom, že píšeme z morfologie v pondělí a ani pořádně nevim na co protože nikdo není schopen mi to říct. O víkendu příštím mě čeká druhá škola takže celý víkend budu na přednáškách z Obchodního práva, Správního práva a Marketingu aspoň, že je to v čestině a nebo v angličtině. 

Nějak mi to dává víc zabrat než jsem si myslela, vůbec nemám na nic čas. Jdu do školy na přednášky příjdu ze školy najím se a jdu se učit na další den, abych si nepřipadala jako kretén a stejně když pak jsem na té přednášce nebo na semináři tak si tak připadám. Tento měsíc jsem ještě necvičila a v září jsem cvičila asi taky jenom párkrát štve mě to, ale když příjdu v šest z přednášky tak nemám na nic náladu. Třeba se to časem zlepší. :)

Zpátky z cest

Dlouho jsem se neozvala, byla jsem totiž na zmiňované náštěvě v Paříži, Londýně a Walesu. Na to jak jsem se na to těšila to nějak rychle všechno uteklo a nějak extra jsem si to ani neužila. Průvodkyně nás honila z jednoho místa na druhé takže vychutnat atmosféru určitého místa opravdu nešlo. V Paříži nás na 5 hodin zavřela do Louvru místo, aby nás provedla aspoň trochu po městě. Né že by mi Louvre vadil, jsou tam krásná díla, ale já bych raději navštívila Musée D'Orsay kde jsou impresionistická díla. Chtěla jsem jít na Eiffelovku, ale museli jsme se rozhodnout jestli chceme na lodku a projet se po Seině nebo na vež, tak jsem se rozhodla pro loďku a byla to hrůza všude miliony japonců, kteří byli dost hrubí a všude se tlačili... Vůbec jsem nebyli u Hotel de Ville nebo Centre Pompidu nebo na Champ Elysées a dalších krásných místech, které může Paříž nabídnout.

Tím skončila prohlídka Paříže. Další dny vezmu jenom v rychlosti, protože pokračovali ve stejném duchu, v úterý jsme přejeli kanál La Manche a zamířili do Bathu. Ve středu jsme jeli do Rhosilli Bay což je přírodní rezervace, odpoledne pak jsme navštívili Ceaphilly Castle. Čtvrtek byl celý v Cardiffu, který mě nadchnul je to město velikosti Brna, ale připomínalo mi spíš svou atmosférou Amsterdam. S Cardiffu si, ale nejvíc pamatuji nákupy v Primarku :D. Poslední den jsem strávila v Londýně, kde to bylo opět skvělé a vůbec navadilo, že odpoledne pršelo a já skoro celá promokla. Nejkrásnější na Londýně byla asi návštěva National Gallery byla jsem tam už po třetí, ale až letos jsem našla všechny obrazy co jsem chtěla vidět. Hlavně jeden z mých nejoblíbenějších Svatba Arnolffiniových od Jan van Eycka a potom Moneta, Degas, Van Gogha.

První týden v Brně

Mé první dny v Brně, jsou takové zmatené, ale zárověň jsem strašně ráda, že takové jsou, protože poslední dva roky se skoro nic v mém životě nedělo, takže je najednou fajn, že vím, že musím jít na nějakou přednášku, že musím někde být. Je fajn být po dni zase utahaná a usínat s pocitem, že jsem dnešní den nepromarnila. Včera jsem měla schůzku se spolužačkama s oboru, byly jsem na Mendláku v areálu Starobrna a sešlo se nás tam asi devět. Byl to dobrý večer, sice nemůžu říct, že budeme nejlepší kamarádky, ale jsou to mlje spolužačky a určitě budu potřebovat třeba zápisky nebo pomoct a to se hodí. :) 

Dneska to bylo taky fajn, protože moje přednášky dneska odpadly takže jsem měla celý den volno, dopoledne jsem procházela materiály na seminární práci do obchodního práva a potom jsem si opakovala francouzštinu, abych nevypadala na první hodině jako naprostej idiot, ikdyž jsem včera zjistila, že nejsem jediná, která nematurovala s francouzštiny,takže doufám, že jim budu stačit. Je mi jasné, že budu muset makat víc než ty holky co maturovaly s francouzštiny v květnu a měli francouzštinu třeba 8 let, zatím co já jsem se učila francouštinu jenom 4 roky v jazykovce. Pozitivní na tom je, že mě přijali a tak mi to dává naději, že moje francouzština bude muset být na nějaké schopné úrovní třeba B1,B2 neumím to odhadnout. Odpoledne jsem byla s kamarádkou v Mezzanina kafé, je to jedna z nejlepších kaváren v Brně, který jsem navštívila. Pak jsme šly, ještě do Vaňkovky, přesněji do Nanu Nana.

Zítra mám schůzku v knihovně a pak musím ještě jít na studijní, tam zas bude určitě moc lidí, protože všichni potřebujeme studijní potvrzení. A to bude z dnešního hlášení všechno. :)

Stěhování do Brna

a je to tu. Dneska se stěhuju do Brna. Je to totiž jediný víkend kdy je doma taťka a je ochotnej mi to tam odvíst, protože cestou zpátky se stavíme na chalupě u babičky. Je to pro mě fajn, protože aspoň nebudu muset řídit. Řízení je pro mě noční můra... 

Tak abych se vrátila k tomu stěhování, je to už třetí rok co studuju v Brně a každej rok mám stejnej problém co všechno si sebou sbalit. Mám samozřejmě seznam věcí, které jsme odvezly se segruškou v červnu, a které se tam musí zase zavíst zpět jako například povlečení, ručníky, osušky, útěrky. Pak jsou tu kosmetické a hygienické věci, které došli a musím dovíst nové jako toaletní papír, zubní pastu, sprchový gel, šampon... Pak jídlo a pití to bych taky měla sbaleno, ale co dál. Mám si tam brát už oblečení nebo ho mám odvíst až příští týden než začne škola? Mám si brát učebnice, slovníky? 

Jsem z toho nervozní, hlavně kvůli tomu, že tam odvezu co potřebuju v Brně a ikdyž jsem to celý prázdniny doma nepoužila tak najednou to budu potřebovat a bude to v Brně. Nemilá situace. :D Marfiho zákony u mě platí na 100%.  

Dýchám z hluboka. Nádech a výdech.A ještě jednou nádech a výdech. Napadá mě myšlenka, že když si to nedovezu tak to koupim v Brně. Musím zajet do Ikei. Ano, ano i já jsem se stala obětí modrožlutého řetězce obchodů s nábytkem a doplňky.

Zatím konec musím jít ještě balit, během psaní mě napadlo pár věcí, které musím vzít jako lampička na stůl nebo sešity, a lapač snů, kalendář na stůl.

Elie Saab

Jelikož posledních pár dnů, mi přidělalo na čele víc vrásek než další dny a malicherné věci, rozhodla jsem se nafotit pár fotek, které mi zlepšily náladu a aspoň chvilku jsem nemusela myslet, na to jestli je lepší lečit naši fenku antibiotikama a vědět, že se jí zánět dělohy může vrátit s každým háráním nebo ji nechat vykastrovat a myslet na to, že operaci nemusí přežít nebo po jí ochrne na zadní nohy, začne se počůrávat a další možnosti, které nám veterinář vyjmenoval.

 Elie Saab je parfém, který patří moje segrušce, ale jelikož nebyla doma tak jsem ho použila. V pozadí je hromada Elle, které jsem začala kupovat loni, na dlouhé cesty vlakem. Vím, že Elle je v očích čechů považována za nóbl časopis, což nepopírám, ale je tam i plno jiného čtení jako cestování,jídlo, Deník Aňi Geislerové, který mám moc ráda.

 Kromě Elle jsem si poslední dobou našla cestu k Marie-Claire, taky dobrej časopis do vlaku, zvlášť když je výluka...

Bydlení v Brně?

dneska už druhý článek. Zajímavé. Ani pořádně nevím o čem to má být, jenom mě tak napadlo, když se blíží září, že se budu stěhovat do Brna, zase a pak stěhování v Brně s jednoho bytu do dalšího už třetího u mě, ale to bude až v prosinci takže času dost. Spíš si dělám starosti s tím jak zvládnu bydlet se třemi spolubydlícíimi, protože od letoška mám prezenční studium, zatím co do teďka jsem měla jenom kombinované, takže jsem v Brně byla jenom 3 dny v týdnu jednou za 14 dní. Tedka tam budu třeba 14 dní v kuse. Jo je fajn, že v pokoji jsem se segrou, ale i tak já jsem samotář, introvert a energii, dobíjím v samotě svého pokoje. Jenže tento klid končí od 17. září co začíná semestr. Bojím se toho, že tam bude ponorka, a že i když jsem nekonfliktní a raději ustoupím se hádat budu hlavně s Davidem, je to debil.  Fakt mě to děsí, že budeme 4 ve 2+1, když máme průchozí pokoje a vždycky když chci projít do kuchyně nebo prostě odejít z bytu tak musím přes jeho a Magdin pokoj.

Na začátku když se přistěhoval (letos 1.března) to vypadalo, že je fajn, normální kluk, ale ukázalo se, že je divnej, pořád kouká na House čímž mi ho úplně zhnusil a to jsem dokázala koukat na House hodiny, dokonce jsem si koupila knížku o Hughu Lauriem, když zrovna nekouká na House tak paří hry na notebooku btw. má tři notebooku jako by jeden nestačil.:D Mě by to nevadilo, kdyby to všechno nedělal do třech ráno a nešlo slyšet všechno co si pouští do sluchátek. :D nějak nepochopil význam sluchátek.