Zero waste aneb ještě dál...

Když jsem se před pěti stala vegetariánkou, nikdy by mě nenapadlo, že moje kroky k zanechání po sobě co nejmenší stopu budou tak dalekosáhlé, že se budu snažit žít bez zbytečného odpadu.

Jak čas postupoval a po roce a půl na vegetariánství jsem přešla na veganství, protože mléčný průmysl není o nic lepší ba je možná ještě horší než ten masný, tak s tím ruku v ruce jde i to, že přestáváte používat kosmetiku, čistící prostředky testované na zvířatech. I když na zvířatech se toho testuje mnohem víc a je až děsivé, co všechno se na nich testuje.

S novým rokem jsem se rozhodla, inspirovaná ZERO WASTE (Nulový odpad) programem, ve kterém se snažíte vytvářet co nejméně odpadu. To znamená, že se snažíte nakupovat výrobky bez obalu, papírové kapesníky nahradíte látkovými, místo plastových tašek používáte látkové. Tato problematika je velice rozsáhlá a proto vám doporučuji, jestli máte zájem se dozvědět více tak, kliknete na odkaz Zero waste na začátku tohoto odstavce.

Projekt I

Ahoj lidičky,


tak se zase po dlouhé době hlásím. :) Jak asi víte, minulý rok jsem absolvovala designový kurz, a proto bych vám dneska, chtěla ukázat můj první realizovaný projekt.

Jedná se o ložnici pro starší paní, která je, ale mladá duchem a chtěla svou ložnici oživit a vdechnout jít nový vzhled.

Na začátku ložnice vypadala zcela obyčejně, byla funkční, ale nebyl v ní žádný nápad nic co by z toho místa udělalo něco víc než jen noclehárnu.

A jak to všechno dopadlo?

Zen v lese

Tak si takhle večer přemýšlím o tom, jak mě to vždycky v lese nabije energii, jak si tam vyčistím hlavu a jak se tam úžasně běhá. :)

Berlin

A ještě jsem stihla jet do Berlína. A bylo to tam skvělé. Ani nevím, proč jsem do Berlína nejela už dřív.

A vezmu to pěkně od začátku, jely jsme s kamarádkou RegioJetem z Prahy rovnou do Berlína.
Tam jsme byly ubytované v jednom apartmánu, co jsme našly na Airbnb a musím napsat, že to bylo moje první zkušenost s takovým ubytováním, a bylo to fajn.

Vyhled z apartmánu a nějaká ta balkonová zeleň ;)

Závěrečný projekt

Pro můj zavěrečný projekt jsem měla navrhnout multifukční pokoj, který je zároveň ložnicí, pracovnou a relaxační částí.

Moje klientka chtěla, aby jí navrhla pokoj, který bude inspirovaný větvemi a jednoduchostí. Moje klientka nechtěla skříně, a proto jsem řešila problém, kam s úložným prostorem. Dále měla požadavek, aby stůl měl skleněnou desku. V relaxační části chtěla nějaké křeslo a lampu.

 A zde už máme půdorys, kde jde vidět spací část pokoj, pod ní je relaxační část, kterou jsem nakonec řešila lavicí, která zároveň slouží jako úložný prostor. Na druhé straně pokoje je velký pracovní stůl se skleněnou deskou s mým návrhem větve, který slouží jako podpůrná konstrukce.
Vedle stolu jsou na zdi skříňky BESTA z IKEA.

 A zde už jdou jednotlivé pohledy do pokoje, na prvním obrázku je pohled ode dveří, a vidíme především spací část pokoje s malbou stromu a relaxační část, s knihovničkou ve tvaru větve a kytary zavěšené pod ní. Na okno jsem zvolila roletu Twintex nebo se můžete setkat z názvem roleta Den a noc, kterou jsem poprvé viděla v showroomu firmy Diamond design v Brně.

 

Na druhém obrázku máme pohled od okna na pracovní části pokoje, kde jak si můžete všimnout je velký pracovní stůl nad ním je sklomagnetická tabule. Tato tabule byla také požadevkem od mojí klientky. Vedle stolu je klec na králíčka a nad nimi jsou již zmiňované BESTA skřínky z IKEA.

Na posledním obrázku je pohled od stolu a můžete si zde prohlédnout ještě jednou stranu s lavicí a postelí.

Samozřejmě v kurzu jsme měly k dispozici i Rendrovací program, který už bohužel nemám, ale chtěla bych si ho koupit, protože je to dobrý a vyplatí se ho používat.
Jak dopadly rendery tohoto pokoje se můžete podívat na následujících obrázcích.

 

 

Jak je ze mě designerka

Ahoj lidičky,

tak jsem to dokázala a splnila si sen. Je ze mě teď bytová designérka. Celý kurz byl dech berou a všechno to uteklo strašně rychle. Nejsem si jistá, jestli jsem to na blog už psala, ale tento kurz jsem absolvovala tady v Brně. Kurz pořádá Fórum akademie bydlení a pokud máte zájem, tak jej můžete absolvovat v Brně nebo v Praze. Celým kurzem mě prováděli úžasní lektoři - designéři jako Tomáš Havránek, Ivo Prokel,které určitě znáte z televizního pořadu BYDLENÍ JE HRA. Dále mě učily Jana Boháčková, Leona Fousková, Zuzana Staňková a Markéta Šilhavíková. Markéta je také blogerka a její blog můžete navštívit zde Mariinteriery. 

Co je u mě nového aneb jak ze mě bude designerka

Ahojky,

je to už mega dlouho, co jsem naposled zavítala na svůj blog a něco strašně chytrého sem napsala. Ani nevím jak začít, protože se toho v poslední době děje u mě hodně a nemám vůbec čas na virtuální svět.

Už je to skoro měsíc, co jsem začala chodit designerského kurzu, tady v Brně. Musím říct, že jsem na začátku byla trošku vyděšená, jaké to tam bude, a jestli to zvládnu a jestli to zase nedopadne jako se vším co jsem doteď v životě dělala a co jako vždycky byla tak nějak katastrofa, která mě ale svým způsobem posílila, změnila, udělala mě lepší.
Naštěstí, je to v kurzu super, každý týden se dovím asi milion nových věcí, odkazy na super stránky s designem. Navíc mě učí Tomáš Havránek a Ivo Prokel, které můžete znát z pořadu Bydlení je hra. V týmu lidí, kteří mě učít, jak být skvělou designérkou je ještě zástup designérů, kteří jsem stejně dobří jako výše jmenovaní.

V kurzu máme na každý týden domácí úkol, navrhnout nějakou místnost, kterou jsme probírali v týdnu. Tak například na zítra mám do školy návrh dětského pokoje, minulý týden to byla chodba a vstupní prostory, předtím koupelna a úplně na začátku obývací pokoj. Každý týden je zadánní úkolu složitější a musíme do návrhu zakomponovat více věcí.

V pondělí tento týden, jsme probírali designérský program na 3D zpracování Sketch up a je to v něm úplně super, jsem z něj opravdu nadšená, zejména proto, že malování není zrovna moje nejsilnější stránka, i když se bez něj úplně tak neobejdu, tak 3D program mi hodně zjednoduší život.

                                        Časopis Bysón, ve kterém je super desatero designéra :D

Vlastně všechno co se teďka kolem mě děje, se točí kolem designu. Exkurze u české firmy co vyrábí pohovky Polstrin, Výstava Maxima Velčovského v UMPRUMu pod názvem Vše za 39,-; na internetu projíždím Pinterest a další stránky a hledám na nich inspiraci a produkty.

Ve volných chvílích hlavně večer, cvičím jógu, kterou jsem letos vzala útokem a začala s ní už v lednu kdy Adriene měla Yoga camp, na něj jsem pak v únoru navázala jejím loňkým 30 day yoga challenge, a teď to tak střídám ty jóga videa, ale chtěla bych už i vyběhnout, ale jelikož jsem strašnej lenoch a loser, tak to pořád posunuju a cvičím si jenom jógu, a taky nemám, žádné super zimní oblečení na běhání. Chudinka Bee. :D
A taky před spaním ještě stíhám přečíst pár stránek s nějaké knihy. :D Momentálně mám rozečtené asi 4 knihy a všechny jsou úžasné, kupodivu nejsou o designu. :D První je od Murakamiho Na jih od hranic, na západ od slunce, potom od Dana Browna Inferno, které už čtu asi rok a půl a pořád nejsem schopná ho dočíst, dále jsem začala číst knihu, na kterou jsem dostala typ už v roce 2009 a pořád jsem ji měla v hlavě, a říkala si tu knihu by sis měla přečíst, ale asi nebyla ta správná doba až do teď a tou knihou je Mnich který prodal ferrari od Robina S Sharma, a poslední, kterou jsem začala číst včera je Foucaultovo kyvadlo, tuto knihu jsem původně začala číst už v roce 2013, ale jelikož má 836 stran cca, tak jsem ztroskotala někde na straně 100, tak jsem to včera vzala zase od začátku.

Jejda, to jsem se, ale rozepsala, jestli jste to zvládli přečíst až sem, tak gratuliji, jste na konci. ;)

Něco mezi během a cyklistikou

Když, jsem letos v červnu běžela svůj úplně první závod v životě, 10 km v Londýně, netušila jsem, že po závodě, moje láska k běhu bude nadále, tak pokračovat a ještě se rozšíří o cyklistiku.

Jak se mi letos vedlo

Ahoj lidičky,

jak se blíží konec roku, tak jsem ti řekla, že bych mohla nějak zhodnotit jak se mi letos dařilo splnit si přání co jsem si napsala TADY.

Musím říct, že jsem opět překvapená, kolik se mi z toho splnilo. Když to vezmu popořadě, tak jsem si přála, alespoň jednou jet do Edinburghu a to se mi splnilo hnedka 2x, poprvé jsem jela do Edinburghu v únoru a podruhé nakonci dubna, obě tyto návštěvy byly nezapomenutelné a Edinburgh se stal jedním z mých oblíbených měst.

Odpolední počteníčko

Krásné sobotní odpoledne všem. :) Já ho trávím ve společnosti hrnku čaje a úžasné knihy od Mitche Alboma, Úterky s Morriem. A jak trávíte víkend vy?

Nějak rychle to utíká

nevím jak vám, ale mě tento rok uběhnu nějak extra rychle. A celkově ta doba co jsem tady v Anglii utekla strašně rychle, úplně si pamatuju, jak jsem loni touto dobou byla vyděšená z hledání rodiny a následně z toho, co si sebou vlastně zabalit a nakonec to bylo úplně jinak všechno.

Black-ladybird => Blueberry Bee

tak se nějak stalo, že jsem po 9 letech změnila přezdívku. Původní přezdívku black-ladybird jsem si vymyslela někdy v roce 2007, když jsem si zakládala můj deviantArt učet, a pak jsem to tak nějak používala všude, kde to šlo... V poslední době asi pod vlivem Youtube jsem si řekla, že by to chtělo něco nového a tak jsem vymyslela Blueberry Bee. :)

Blackfish

A je tu další z dokumentů, které jsem viděla v nedávné době, a které mě zaujali. Dokument, o kterém bych chtěla mluvit dnes, je dokument s názvem Blackfish. Je to dokument, o kosatkách a delfínech, držených v Seaworldech, za účelem naší zábavy.

V dokumentu se dovíte historii zakládání těchto parků. Ovšem většinu dokumentu se autoři zabývají tím, jak kosatky útočí na své cvičitele, dokonce existují případy, kdy kosatky cvičitele zabili, jak už přímo při vystoupení, tak i při cvičení...

Po celou dobu, co jsem dokument sledovala mi v hlavě běhala otázka "Co všechno jsou lidi schopní udělat pro peníze?!" Jsme opravdu jako lidstvo, tak strašní,odporní, že necháme kvůli penězům, tak krásná, majestátní zvířata plavat v bazénku velikosti 6x9m kde mají tak akorát prostor, aby se otočili o plavání tu nemůže být řeč.

Když dokument skončí, tak si musíte položit otázku  "Stojí opravdu za tu chvilku našeho potěšení jejich utrpení?"

We run London

Ahoj lidičky

tak je za mnou můj první běh. V neděli 21.června jsem si v Londýně ve Victoria Parku zaběhala 10km.

Malý Londýnský výlet

Ahoj lidičky :)

tak jsem tu zas po nějaké době. Včera jsem byla v Londýně zase. Jela jsem tam kvůli několika věcem.
Za prvé chtěla jsem zjistit, jak dlouho mi bude trvat dostat se do Victoria parku, kde se za 14 dní běží We run London.
Za druhé i když jsem byla v Londýně už ani nepočítám kolik krát, tak jsem nikdy nenavštívila Katedrálu Sv. Pavla ani jsem neviděla Globe.
Za třetí byla jsem si vyzvednout závodní balíček.

Sobotní filmové veřery - Jeden den

Když už, jsem se dneska rozplývala nad Edinburghem v článku Edinburgh. Co zajímavého navštívit!, tak v tom budu trošku pokračovat i v tipu na film.
Tento film není žádnou novinkou ve světě filmu a možná, že ho spousta z vás co to budete číst už viděla, ale i tak o něm napíšu pár slov.

Edinburgh. Co zajímavého navštívit!

Ahoj lidičky :o)

Calton hill

tak je tu slibovaný článek o tom, jak jsem navštívila Edinburgh. Do Edinburghu jsem poprvé zavítala v na konci února a podruhé na konci dubna. Bylo to v rámci návštěvy mojí milované Cydney, které je momentálně v Edinburghu na stáži.

Na první pohled je Edinburgh uchvátané město, jeho atmosféra je nepopsatelná. Takže jsem se snažila navštívit toho co nejvíc za ty pouhé dva dny co jsem tu vždycky byla. A které, památky byste určitě neměli vynechat?

Úterky francouzského filmu - Partir/Rozchod

Je úterý a s ním je tu i nový tip na francouzský film.  Tím dnešním bude film Partir jak už napovídá  název dnešního příspěvku.

zdroj. ČSFD

Většinou když se dívám na nějaký francouzský film, tak si vybírám převážně komedie, pro tentokrát jsem sákla po dramatu, které jsem měla ve své filmotéce už dlouho. V hlavních rolích můžete vidět Kristin Scott-Thomas, která mě překvapila, protože i když je angličanka, tak hraje v mnoho francouzských filmech. Z dalších herců můžu jmenovat Yvana Attala a Sérge Lópeze.

Run fat b!tch run

Ahoj lidičky,

mám pro Vás slibovaný tip na knihu, a jak jinak než o běhání. Vůbec by mě nenapadlo, že když jsem začala loni na jaře běhat, nejdřív protože jsem si chtěla pročistit hlavu, následně také proto, že běhání je přece super kardio, že se u toho vydržím tak dlouho, a že stane mou novou vášní. A že té vášni propadnu natolik, že o ní začnu číst knihy. :)

Poté, co jsem loni přečetla Když žena běhá od Alexandry Heminsley a O čem mluvím, když mluvím o běhání od Haruki Mukaramiho, jsem letos v únoru narazila v knihkupectví v Oxfordu na knihu Run fat b!tch run od Ruth Field. Tato kniha vyšla i v češtině pod názvem Příručka ženy v běhu.

Run fat b!tch run je tak velký trhák, že když použijete hashtag rfbr, tak na instagramu nebo na jiných sociálních sitích najdete spoustu fotek, a odkazů na tuto knihu a také na lidi, co tu knihu četli.

Od příležitostného běhu k závodu

Ahoj lidičky,

tak jsem v na začátku března sebrala všechnu svou odvahu a řekla si, že by nebylo špatné zkusit nějaký závod. A tak nějak se stalo, že jsem se přihlásila na WE RUN LONDON. 

Držte mi palce 21. června. :)